Zauber - Zauber (aka "Il Sogno") (1978)

VM 2000 ‎– VM CD 010

Kapela Zauber pochází z italského Turína a byť má na kontě už šest studiových alb, je pořád jen velmi málo známá. V druhé polovině sedmdesátých let ji založil kytarista, basový kytarista a příležitostný hráč na klávesy Mauro Cavagliato. Eponymní debut - "Zauber" - jí vyšel v roce 1978, ovšem u malé lokální firmičky, v nákladu pouhých pětiset kusů a ty co mezi lidmi zbyly dnes platí za vyhledávanou raritu vyvažovanou zlatem. Původní vydání obsahovalo sedm skladeb, ale první reedice na CD (Vinyl Magic 1989) ještě tři a druhá (BTF/VM 2000) hned čtyři bonusy navrch. Je v tom trochu zmatek, neboť každé vydání nabízí jiné pořadí skladeb a reedice na CD navíc vyfasovaly podtitul "Il sogno".

Název Zauber pochází z němčiny a v překladu znamená kouzlo. A stejně magická je i jejich hudba. Asi nejblíže má k symfonickému progu, ale dají se tu vystopovat i vlivy středomořské, italské lidové, nebo klasické hudby. Všechny skladby jsou velmi melodické, s dlouhými instrumentálními a zvukomalebnými pasážemi. Sedm je jich zcela instrumentálních a v těch ostatních zpívá Liliana Bodini. Její hlasový projev - pochopitelně v italštině - je křehký, přirozený a hudbě Zauber vtiskl půvabnou, zasněnou, až pohádkovou atmosféru. Z italské scény nabízí se porovnání se stylově spřízněnými Pierrot Lunaire, nebo Celeste. Ovšem jsem přesvědčený o tom, že líbit by se mohli i oddaným fanouškům britských Renaissance.

Do sbírky zařadil jsem reedici BTF/VM 2000 a jako první je tu instrumentální valčík Valzer su Bach. Důrazná a velmi dobře čitelná basa spolu s bicími tvrdí muziku, ovšem prim hrají různobarevné klávesy, které doplňují sametově hebké tóny violončela. Následující Ipotesi je křehkou a folkověji laděnou písní s půvabným zpěvem Liliany Bodini. Trojka Glockenturm (Zvonice) je opět instrumentální a vznešená renesanční melodie přesně vystihuje název skladby. Pokračuji poněkud melodramatickou baladou Canzone per un´amica a přes výtečnou, klasickou hudbou šmrncnutou instrumentálku Liliana se dostávám k vrcholu alba, kterým je šest a půl minuty dlouhá klávesová pecka Dietro la collina. Zní to sice trochu neohrabaně, synťáky lacině a bakelitově (bzíká to jak Nintendo), ale pro mě to má jen velmi těžko popsatelné kouzlo. A classical rocková pasáž, ve které jede jen piano, basa a bicí patří k těm nezapomenutelným.

Druhou polovinu desky zahajuje subtilní orchestrálka ID a zcela beze slov jsou i následující a na postupech z klasické hudby vystavěné Riflessioni a "divočina" Deimos. Z téměř šest minut dlouhé písně Spleen na mě dýchá středověk, a může za to jak hudební doprovod, tak především kánon v závěru sladby. Trochu mi to připomíná muziku, kterou kdysi dělali Dead Can Dance. Konečně tečku za celým albem dělá zasněné - a opět zcela instrumentální - outro Il sogno.

Z výsledného zvuku je znát, že peněz nebylo nazbyt a nahrávka tak zní poněkud amatérsky a zahuhlaně. Opravdu specifický, ale také velmi originální zvuk mají především klávesové nástroje a troufám si tvrdit, že kdo Zauber jednou slyšel, už si je nikdy s nikým nesplete. Po cédéčku jsem opravdu toužil a jsem šťastnej, že ho mám. Srdce by dalo pětku, ale velmi dobře si uvědomuji fakt, že tomu nejlepšímu od P.F.M, Le Orme, nebo BMS se nevyrovná. Tedy za čtyři. Výborný přírůstek do každé prog rockové sbírky...



reagovat