Thunder - Behind Closed Doors (1995)

Behind Closed Doors- opus magnum Thunder(alespoň u mne), první setkání s kapelou a dodnes najoblíbenější deska Londýnských rockerů. Řeknu to narovinu, hudba této party pohodových, příjemných a sympatických pánů mi imponuje a provází hezkých pár let. Objevil jsem v ní skryté kouzlo krásných melodií a svěžích písniček, prostoupených osobitou aurou vyspělých hudebníků, její reminiscence na staré Led Zeppelin, nebo Deep Purple je zcela zřejmá, tak jako občasná zastávka v bluesových vodách. Její hlavní lídr kytarista a skladatel Luke Morley dokáže na každou desku propašovat spousty kvalitních nápadů a svěžích melodií, další devízou kapely, je jasně rozpoznatelný a sebejistý projev vokalisty Danyho Bowese. Zvukovou stopu si kapela, v čele s Lukem hlídá sama a o kvalitu je vždy dobře postaráno. Rozčlenění kapely do určitých fází a úseků, nechám si na některou další albovou recenzi a tak hurá do této nevšední a dosti odlišné písňové kolekce:

Moth to the Flame- potemnělé tóny Morleyho kytary vyluzují zvuky, jako by prošly pod prsty Tony Iommiho, startuje se opravdu nezvykle, nečekaně, na takovou těžkotonážní dávku nejsme u Thunder zvyklí.
Rozverná rospustilost, s velkým přehledem intonující Bowes, čitelná basa a dechove vstupy, to vše charakterizuje krásně tepající funky píseň, Fly on the Wall.
První blada tohoto alba nese název I'll Be Waiting- její nálada je tvořena citlivou akustickou složkou a ležérním vokálem plujícím na klávesovém tónu jemně potulujícím se okolím, do obrátek se dostává pomalu se stupňujícím se refrénem.
Hit s velkým H, to je čtvrtá River of Pain- čitelný hard rockový odér se probíjí na povrch s rytmickými kytarovými poryvy ve šlapavém tempu, kterému pod kotel přikládají akustické vyhrávky i krátká sóla, Dany se do písně pokládá intenzivně a dosti energicky.
K pomalejším skladbám náleží i osobitá Future Train- parádně znělá španělka i ostatní druhy zajímavě laděných kytar a použití rumba koulí, vytváří zvláštní, houpavým rytmem protnutou atmosféru.
Til the River Runs Dry- oduševnělá baladická stopa alba, v níž krásnou kmelodii kouzlí jak kytara, tak housle, plačtivý Dannyho projev tu napomáhá dotvořit náladu osamnění i odpuštění zároveň, jedná se o jeden z vrcholů desky.
Melodická kytarová linka prodírající se nejrockovější písní desky Stand Up- v sobě nese odkaz a záchvěvy doby a kapel let sedmdesátých.
Preaching from a Chair- patří k osobním favoritům alba, silně melancholický náboj, romanticky položený klavír, výborný přednes, akustická vložka a přehledná stavba tohoto klenotu, s jasným top refrénem a osobitým sólem, mne vždy činí velkou potěchu.
Nasazenou laťku nehodlá podlézt ani další baladická Castles in the Sand- pánové jen hýří kvalitními nápady, španělky duní pod náporem jejich prstů a bezchybná rytmika vše pevně jistí ze zadních pozic.
Jazzem vonící funky se linek z drážek Too Scared to Live- a musím přiznat, že mě náležitě baví, dráždivá kytara, free bicí a vystužená basa, obzvlášťe pak doplňující ženský vokální prvek.
Po příjemné, melodické a foukací harmonikou obdařené (motorkářské) jízdě Ball and Chain, je tu závěrečný bod kapely, tou je citlivým výrazem i intenzitou obohacena i prožita It Happened in This Town.

Mohl bych tento disk poslouchat dlouhou dobu a myslím že bych stále nebyl přesycen, množství melodických linek, jež má kapela v zásobě a postupně se před divákem otevírají je obdivuhodné a kdyby přece jenom, jsou tu i jiná alba, například od Thunder :-)
reagovat

Voytus @ 25.05.2016 15:10:00
Tohle album a Laughing on a Judgement Day mám nejradši. Na tomhle jsou hlavně dvě skvělý funkový pecky a taky River of Pain. Smůla, že se většinou na Thunder kouká jako na nějakou hardrockovou druhou ligu. Holt jim doba úplně nepřála, britská scéna už byla v 90. letech jinde, a oni stejně zněli spíš jako americká parta. Fajn, že to furt táhnou, poslední Wonder Days jsem ani nezaznamenal, že vyšlo, to budu muset napravit.

horyna @ 25.05.2016 15:26:26
Voytus: bravo, smekám, znalec Thunder, snad ani na jedno % jsem nečekal, že je tu bude někdo znát a že se ozve, ó jak milé překvapení, tedy další milovník Morleyho kytary. Výstižná poznámka s tou anglickou scénou 90-let, na to se oni nikdy neohlíželi, naštěstí.

Voytus @ 25.05.2016 15:49:10
Já na ně narazil úplnou náhodou, před lety na střední, akorát, když obnovili činnost. Tenkrát jsem to bral hlava nehlava, hard rock, art rock, heavy metal....nezájem, cokoli, hlavně britskou scénu. A Thunder do toho pochopitelně skvěle zapadli. Jinak, osobně znám jen jednoho člověka, který je zná, jinak jsem to mezi své známé musel natlačit já :-).

horyna @ 25.05.2016 16:14:30
Voytus: jsem opravdu nadšen že se zde našel příznivec této party a kapel novější generace hard rockové větve :-)
Co teda ty a tvůj vztah třeba k: Gotthard, Tesla, Van Halen, Mr. Big, Extreme, Europe, Cult...

Jardo @ 25.05.2016 18:01:17
Tiež sa pridám do diskusie: Thunder poznám, ale ich tvorba ma veľmi neoslovila. Keď už, tak debut a hlavne záznam z Doningtonu ('90,'92) - vyšlo až 2013. Voytus má asi pravdu s tým, že im zrejme ušiel vlak. A majú bohatú live dgf, ktorá tu chýba.

Inak, mi neveľmi sadli aj iné nádejné rockové kapely toho obdobia prelomu '80/'90 (Blue Murder,Damn Yankees).

horyna @ 25.05.2016 18:31:13
Jardo: zdravím a děkuji za příspěvek, debut a druhá deska byli v době vydání celkem v kurzu a tlačilo je množství singlů.
Tebou zmíněné dvě kapely samozřejmě znám, Blue Murder mě svým debutem kdysi celkem bavili, ne však příliš, to Damn Y. se svou prvotinou mířili hodně vysoko a dokázali patřičně zaujmout, spolek velkých individualit, nepřijít grunge, možná, možná...