Thunder - Robert Johnson's Tombstone (2006)

Tato náhrávka patří k dalším z mnoha mých oblíbených produkcí anglických Thunder a jestli jsem v nedávné recenzi alba Behind C.D. slíbil že v následujícím psaní, se více zaměřím na stádia vývoje této party, tak onen slib tímto plním. První dvě desky zaznamenali nebývalý úspěch především v Japonsku, tam se kapele daří do dnešních dnů, aby také ne, víme jací jsou Japonci melodičtí gurmáni a také solidní úspěch za oceánem. Amerika hledala nové rockové bohy a Evropský kontitent, potažmo firma EMI jim je hodlala nabídnout. Nedojít k otočení větru směrem na Seattle, kdo ví, jak velcí by dnes Thunder byli a kolik platinových desek by posbírali. Ovšem jak probíhala devadesátá léta dobře víme a tak u emi se vrátka po třetím kotouči uzavírají, kapela dostává vale, aby nakonec vyslyšela volání italských lovců rock/metalových talentů, Frontiers Records. Zpět ale k hudbě, zpět na začátek. Ony dvě zmíněná alba mne nikdy příliš neoslovila, na debutu jsem cítil ozvěny americké provenience, dvojka sic kvalitní, přesto přecpaná velkým počtem skladeb, ne zcela vyrovnaného charakteru. To třetí, mou osobou blahořečené album, otáčí kormidlo silně do strany, temnota, melancholie, rázné rytmy, funky a atmosférické balady najednou okopují tuto kolekci naprosto originálních písní, pořád ve stylu Thunder, tedy pevně oděné v hard rockovém kabátci, ovšem s výrazným vlivem okolní doby a hlavně velou fůrou svěžích nápadů. Na další desce sice temnota ustupuje, vysoký standard si ale kapela udrží. Giving the G.A. platí spíše za akustický počin (ne nepodobný hledačskému a baladickému období Gotthard). Po pauze už kapela útočí opět silnými zbraněmi, kvalitním funky napěchovaná deska Shotting a.t.S., nebo právě zmíněnou, barevně bluesově kořeněnou deskou.

Bluesový motiv křížící se s hard rockem, nám kapela předhazuje v úvodní Robert Johnson's Tombstone. Rytmicky svěží cítění vystupuje na odiv prostřednictvím druhé Dirty Dream. I na této desce je baladických motivů velká zásoba, jeden z nich se naýzývá A Million Faces- smutnou náladu vytváří jednoduchá melodie na španělku a naléhavý výraz v Dannyho hlase. Don't Wanna Talk About Love- šlapavě pozitivní rocková písnička s výrazným akustickým cítěním. Kormidlo na Ameriku se otáčí s The Devil Made Me Do It- v níž je delta Mississippi co by kamenem dohodil a zaručuji, že nálada bude vibrovat jen pozitivními ozvěnami. Velice dramtický kytarový motiv způsobuje, že skladba Last Man Standing- bude chutnat nanejvýš emotivně a neotřele. Ztemnělé akordy španělské kytary a po kratkém čase se připomínající violončelo vyvolají v jedincích vcelku snadno onu temnou hodinu My Darkest Hour. Pohádkový zvuk akustiky a následné rockové riffy se nám představují v klidnější Andy Warhol Said, klasické to položce britských melodiků, stejně tak jako na podobné definici postavené What a Beautiful Day. It's All About You- naléhavý tón piána si to štráduje v blízkosti citlivé rytmiky a klasických kytar, krajinou anglických dálav, vonících dobrodružstvím a svobodou. Jižanské boogie je cítit ve výborném závěru, poslední, upřímné a melodicky nabobtnalé Stubborn Kinda Love.

A na závěr doplnění hádanky proč a odkud pochází onen název, Wikipedie cituje:

Robert Johnson (8. května 1911 – 16. srpna 1938) byl známý bluesový muzikant, jeden z výrazných zástupců Delta blues.
Jeho nahrávky z roku 1936-1937 ukazují na pozoruhodnou kombinaci zpěvu, kytarových zkušeností a talentu při skládání písní, které ovlivnily generace muzikantů. Robert Johnson po celou dobu svého života tvrdil, že jeho talent pochází od ďábla, na toto téma složil několik jeho známých bluesových písní, díky jeho nepřirozenému skonu ve věku 27 let bývá proto označován jako první člen klubu 27, výborných muzikantů a talentovaných hvězd, kteří zemřeli ve 27 roku svého života.
Je považován za "Dědu Rock and Rollu", Jeho frázování, originální písně a kytarový styl inspiroval široké spektrum muzikantů mezi něž patří Muddy Waters, Led Zeppelin, Bob Dylan, The Rolling Stones, Johnny Winter, Jeff Beck, a Eric Clapton, který nazval Johnsona "nejdůležitějším bluesovým kytaristou, který kdy žil". Byl také 5. v seznamu sta nejlepších kytaristů všech dob, který vytvořil časopis Rolling Stone's.




reagovat