Talisman - Cats and Dogs (2003)

Kočky a psi severských Talisman nevyznívají tolik funky jako jejich následovník sedm, zato rockový švih a nevysychající studnice originálních nápadů, pečlivě rozlévajících se mezi těchto dvanáct tracků, je stále hodně inspirativní. Frederick Akesson je zpět a z desky jde cítit jak to pány pospolu zase baví, ve vzduchu je cítit jiskření, jež muselo stavbu alba provázet, skvělý zvuk a od počátku jasný tah na bránu představují Talisman v tom nejlepším světle.

Sotův dravý, energií sršící vykřik a neučesané Akessonovo sólo propukají v Skin on Skin- vysunutou basou kořeněný plně útočící techno věc, kde krkolomný riff i božský chorus hrají na první signální.
Famózní hard rockový monolit Break It Down Again- plný Jacobovy a Akessonovy zajímavé práce uhání rychlostí monopostu a na závratném tempu podkuřuje značné množství kytarových sól.
Pro Jeffův krásný vokál je napsána třetí In Make Believe- jež z baladického začátku volně přestoupí do zničujícího funky, nástrojové bohatství a svěží Borgerův styl bubnování automaticky posunuj tuto vynalézavou píseň o level výše.
Love Will Come Again- už přec trochu zvolní, Fredrik hraje první housle a hymničnost plně vykristalizuje do refrénu.
Basovou exhibicí počatá Outta My Way- se s tím příliš nepáře, tempo je vysoké, vše ženou dynamické bicí a vytříbený Jacobův styl.
Programingem opasovaná Sorry- matří k nejmelodičtějším na albu, její až romantický podtext dokládá především Sotův sametový vokál.
Trapped- natupuje hned od počátku cestu hardrockové zemitosti, kapela se noří v temnotě ze kterí jí na světlo pomáhá až refrénem opanující Soto.
Do závěru zmíním ještě dvě poslední skladby, jedenáctou, na skvělé a zapamatovatelné melodii postavenou Lost in the Wasteland- z níž dokonale vystupuje dobrá nálada a kreativní pnutí, parádnická sóla a Soto na výsluní, dokladují schopnost kvarteta napsat silné písně.
A poslední Hell in Paradise- kde Fredrik riffuje jako o život, hard rockové aroma, postavené na tvrdém metalovém základě, posluchače upoutá a ten bytostně cítí, jak jím katarzní refrén dokonale prostupuje.

Rockový fanda mající kladný vztah k melodické kreativní hudbě, právě pro něj je určena tato svěží kolekce, jejíž poslech není vůbec problém si náležitě užít.
reagovat

john l @ 26.09.2016 10:56:52
Talisman jsem kdysi poslouchával, první dvě desky. Stejnojmenná dělaná na objednávku fandům Europe a dvojka Genesis, tu jsem měl rád, tady se kapela neuvěřitelně pohla, dozajista na tom měl podíl nový kytarista Fredrik Akesson, kterej jak všichni víme drhne teď struny v Opeth. Tady ale hraje úplně jinak, míchá funky s rockem a zní to úžasně živočišně. Humanimal jsem kdysi slyšel a Life okrajově. Toť vše.

horyna @ 26.09.2016 14:46:26
Byli dost nedoceněnou kapelou, muzikantsky jasně v první lize, prodejně asi hůř, ale dovedli komponovat lehce, s grácií a pospojovali vícero stylů.
Soto je Pan zpěvák s velkým charisma v hrdle, technikou i feelingem a Jacob velkej basmen. Navíc skrze Akessona (jeho techniku, uvolněnost a přehled) mohli dýchat a dovolit si víc než mnozí slavní (Europe, Tnt). Stoupali pomalu, občas zaškobrtli (Truth), ale skončili (smutně, žel bohu) na vrcholu.