TNT - My Religion (2004)

Když půjdu po své hudební ose hluboko do minulosti, narazím na ukryté vzpomínky na dobu, kdy jsem TNT měl hodně rád a alba jako Tell no Tales, Intuition, či Realized Fantasies (to přetrvalo) patřila na přední místa žebříčku oblíbenosti. Vzýval jsem je nejen pro Ronnieho nápaditou kytarovou hru a Tonyho do výšek hnaný, jedinečně barevně nastíněný vokál, jejich prukce mi prostě tehdy vyhovovala. Devadesátá léta pak nebyla pro kapely tohoto typu vůbec přívětivá, jeden rozchod a experimentální alba jako Firefly a ne vůbec špatné Transistor kapelu, tak nějak udrželi v povědomí fans, ovšem pravý návrat k osvědčenému stylu následoval až s touto kolekcí a byl stvrzen ještě lepším následovníkem. Jenže v TNT byli vždy dva kohouti na jednom smetišti a tak podobně jako pod dozorem Dokkenovým, Van Halenovým, tak i zde taktovka Ronnie le Tekroa pro jednou zase zaůřadovala a poslala opět Tonyho Harnella mimo hru. Jeho náhradník Tony Mills, dle mého, postrádal absolutně jakékoliv charisma (ani jeho hlasový projev mi silně nesedl) a tři alba s ním, jdou mimo mě. Nakonec i on odchází. Ronnie a Tony se mezi tím párkrát opět spojili a zase rozešli, takže na stránkách kapely se tyto údálosti střídají v jakési periodě, až je to k smíchu.
Zpět ale k desce této:

Od prvních tónu Invisible Noise- se dosavuje ono příjemné mrazení, posluchač znalý předešlé tvorby kapely, ihned vytuší, že se pánové vrací ke svému osvědčenému stylu, ke svému řemeslu. Písně postavené na velkých melodiích a experimentující složka je až v druhém plánu, čiší tu dobrá nálada a opět společná chuť tvořit velké aranžmá a jasně čitelné písně. She Needs Me- tvrdý riff a Tony ve své nejlepší formě, melodická struktůra a jasný cíl, oslovit staré věrné, se daří na výbornou. Lonely Nights- si to frčí pěkně po rovné highway ke svému cíli, Roonie skladbu dozdobuje množstvím sólíček a originalita je všudypřítomná.
Tak tohle je solidní masakr, skladba My Religion- se s tím nepáře, tvrdost a drsný projev se tu snoubí s grácií výborně proaranžované skladby a volume letí strmě vzůru. Do emocí nás zavádí jak pomalejší smysluplná Give Me a Sign, tak překrásná originální baladička Perfectly- v níž především Tony přesvědčuje, že charisma má na rozdávání. Po zpěvné a velice rozverné You'll Be There, instru vložce Flow, následuje další hard n heavy skvost, píseň Live Today- pánům se daří na co sáhnou, zapamatovatelná melodie, rázné tempo a především markantní zpěvnost, to jsou klady jimiž skladbu okupují a prostředky, kterými nás chtějí strhnout na svoji stranu. V závěru zmíním ještě šlapající Everything U R- s kreativní Tekroovou kytarou a opět mistrně vyvedenou, flétnovou prací ozdobenou baladu Song 4 Dianne- v níž si všímáme především pulzující basové figury, krystalických španělek a překrásného dívčího druhého vokálu, atmosférická záležitost, v níž se představám a snům meze nekladou.

Návrat kapely ve velkém stylu, tak se dá charakterizovat tato nahrávka plna těch nejosobitějších melodií, jakých je takto působící jednotka schopna vyprodukovat.



reagovat