Keaggy, Phil - Inseparable (2000)

Dílo Phila Keaggyho, významného křesťanského kytaristy a zpěváka, jsem v profilu rozdělil podle několika základních obecných rovin. Tato deska z roku 2000 je charakterizována především tím, že si na ní (krom dvou partů bicích) nahrál všechno její autor zcela sám. Stylově se jedná o soft rock. Obojím se toto CD vymyká z Philovy tvorby, protože když hraje rock, tak s různými spoluhráči a většinou všichni přitlačí na pilu, a zcela sólo nahrává pouze svá akustická alba.

Inseparable je kolekce podmanivých písní, které možná nezaujmou mnohé posluchače hned napoprvé. Zato s každým dalším přehráním nabízejí těm, kteří to s nimi na začátku nevzdají, řadu nápaditých a překvapivých momentů.

Naprostá většina písní je z vlastní dílny, pouze dvě jsou převzaté: ´Motor of Love´ je z McCartneyho alba Flowers in the Dirt a ´Blesssed Are´ napsal Ted Sandquist. Ta první je dokladem Philova celoživotního zaujetí tvorbou sira Paula. Oba covery však zaostávají za songy, které nesou podpis Philův.

Jak z předešlé věty plyne, zaujaly mne více vlastní Keaggovy písně. Většina se vyznačuje příjemnými tklivými melodiemi, plynou v pomalejších (ne jednotvárných) tempech a vykazují řadu sotisfikovaných skladatelských, instrumentálních i aranžerských maličkostí, které vyniknou při pozorném poslechu.

Nejvíce zaujímavé jsou: výrazná titulní skladba - zde patří k těm rockovějším; moc se mi líbí také křehké ´Carry Me Back´ a ´Contemplate the Moon´ (i když jaksi přirozeně křehce působí celé cédé a jistě to byl záměr); tvrdší kytara zazní v ´The Seeing Eye´ a ´Whose Heavy Heart´ (obě s bicími Steve Crossmana).

Tolik neúplný výčet písní, ale k tomu, aby si vnímavý čtenář udělal svůj úsudek, považuji výše napsané za dostačující. Těm, kdo se odhodlají si desku pustit, přeju příjemný a klidný poslech. Ohvězdičkuji čtyřmi i proto, že znám ještě zajímavější alba Phila Keaggyho.

reagovat