Moore, Gary - After Hours (1992)

Irský guitar hero, zocelený dekádami hudební dřiny, byl legendou už za života, určitě neměl zapotřebí nešťastný odchod ze světa. Prošel několika fázemi, na počátku devadesátek se převlékl v plné parádě zpět do bluesového šatu. V něm ho taky miluju nejvíc.


Mistrův návrat k rodné hudební hroudě ukazuje s neskutečnou vervou Cold Day in Hell - hitový dynamit hned z první ruky Štavnatý steak, dochucený nabušenými dechy a sboristkami. Don't You Lie to Me (I Get Evil) je střetem plnokrevné dvanáctky s funkovým jiskřením. Story of the Blues - už název hovoří, aniž by zazněl jen jediný tón. Sedmero minut lkající balada, jedna z nej, které kdy opustily mistrovu dílnu. Nu a potom? Výbuch Since I Met You Baby s geniálním sólem, kde hrdelní rašpli B.B. Kinga identifikuje i invalida. Napětí vokálů mistrova a dvojice dam jde za hranu přijatelného Jemné tahy dechů, smyčců i fantaskně budované kytarové sólo - to vše u mě činí ze Separate Ways nejvýraznější Garyho baladu. Ale ta konkurence.... Duo funky petelic Only Fool in Town a Key to Love od Johna Mayalla, by roztančily stádo mamutů, pochované v sibiřském ledu. Jumpin' at Shadows ukazuje, že uhrančivé balady mistr sype jako potrefený kdesi u Clarksdale ďáblem. Po bluesrockové úderce The Blues Is Alright ovládne pole dojemná The Hurt Inside. Hlasový koncert i citlivé začlenění hostů útočí na prvou signální - a u blues ničeho jiného nežádám. Výjimečný baladický čich stvrdí skvostná Nothing's the Same - jediné oko nezůstane suché. No a zkrátka nepřijdou ani majitelé remasteru ( 2002) - vedle bezuzdného řádění All Time Low nechybí Woke Up this Morning od B. B. Kinga, Don´t Start Me Talkin´ od Sony Boy Willliamsona. A to zdaleka není vše...

After Hours je nejen důstojným nástupcem světové klasy Story of the Blues. Mám neurčité, leč příjemné mrazení, že se tu Gary vyřádil ještě o více. Načatý bluesový comeback vystavěl mu pevnou půdu pod nohama. Jasná plná, pro mě možná i nej- mistrovo album... Dokonale vyplněných 70 minut - pro bluesmana vpravdě svatá mana. ! 5/5


reagovat

Martin H @ 13.03.2020 21:06:21
Dlouho jsem desku After Hours neslyšel, budu si ji muset co nejdřív připomenout. Easy, dík za tip, bluesového Garyho hodně můžu.
A abych nezapomněl, velmi pěkně napsané.

EasyRocker @ 13.03.2020 21:15:05
Martin: díky! Tak po takové muzičce mám holt úsměv od ucha k uchuu, i když jde o blues:-)

horyna @ 16.03.2020 06:36:42
Easy díky za dalšího Moora. S tím člověkem to mám dost na "dlouhé lokte". Začínal jsem s ním velmi skromně a s rockem, pak přidal ty nejlepší blues-árny a v poslední době to rozjel víc s deskami z konce kariéry i experimentálním obdobím. Na Garyho to chce čas, složil geniální věci a při poslechu řady z nich, mi běhá po chrbátě velmi příjemné mrazení.

EasyRocker @ 16.03.2020 15:53:33
Díky, díky, vím, že tě Gary taky pozitivně nakazil... :-)) Jako Hackett nebo Planty si uchovává při plodnosti solidní laťku kvality. Ale neznám ho taky kompletně ani omylem ...

Když blues tak Garyho Moora, když kvalitní blues tak desku After Hours. Po hard rockovém období, které není vůbec špatný vydává kytarista přelomovou kolekci Still got the blues, která je mnohde vynášena do nebes. Mám ji samozřejmě taky hodně rád, ale v jejím stínu leží o nic miň zdařilá After House, která ve mě vyvolává stejně dokonalé pocity jako její předchůdkyně. Sestava nabitá kvalitními hráči, přítomnost dechové sekce, dokonalý zvuk i magický kytaristův hlas, to všechno přispívá k jedinečnosti tohoto hudebního tvaru.

6 skladeb je autorových, většinu tvoří balady, ty jsou ale skvostný a z celé desky je mám nejraděj: ať je to vznešená akusticky toulavá Story of the Blues, kouzelná balada Separate Ways s decentní dámskou účastí, smyslně dokonalá The Hurt Inside, tu úplně žeru, nebo pohádková tečka Nothing's the Same kde Gary pěvecky exceluje.
Z rychlejších zaujme úvod Cold Day in Hell s využitím dechů a ženského sboru, Since I Met You Baby s B. B. Kingem a pěknej odvaz The Blues Is Alright.
reagovat

Martin H @ 02.08.2016 15:17:19
Garyho Moora mám celkem rád a After hours je jedno z těch mála jeho alb, které mám ve sbírce. Vždycky mě spíš seděla ta jeho bluesová poloha. Je škoda, že odešel tak brzy. Dík za připomenutí.

alienshore @ 02.08.2016 19:53:15
po dlhšej dobe môžem bez hundrania vyjadriť súhlas s hodnotením, autor recenzie to viac menej vystihol a ja len dodám, že Still Got The Blues a After Hours sú rovnocenné nahrávky v každom smere, po nich už Gary nič tak dokonalé nevydal, je tu niečo čo prekračuje štandardný blues-rock a to je dôvod prečo ma to skutočne baví počúvať..., skladba Nothing's The Same je úplne iná než zvyšok ale krásne zakončuje túto kolekciu, presne tak sa robia skvelé albumy!

kamila @ 03.08.2016 11:15:32
Od G. Moora mám ve sbírce pouze některý alba, ty rockový mě skrz osmdesátkový znění až tolik neberou, zato bluesový věci dělal na výbornou.

horyna @ 03.08.2016 18:54:23
Dovolím si tvrdit že tato kolekce patří mezi 3-4 Garyho nejdokonalejší díla. Neznám do puntíku všechny jeho desky, ale z většiny jsem cosi slyšel a jelikož má alba experimentální i lehce nadprůměrná, tohle náleží k tomu nejzajímavějšímu co nám předložil. Ano, ano, velká škoda ho.