Rodolfo Maltese Group - Il gabbiano Jonathan (2009)

AMS 146 CD /2009/

Kytarista, trumpetista a skladatel Rodolfo Maltese je neodmyslitelně spjat především s Banco del Mutuo Soccorso, ale během své kariéry spolupracoval ještě na mnoha dalších hudebních projektech. Tím nepochybně nejznámějším je Indaco, ale neméně zajímavou kapelou byla i Rodolfo Maltese Group, kterou založil v druhé polovině osmdesátých let. Rudi v té době spolupracoval s několika skvělými hudebníky a po jeho boku se objevily persony kalibru Toni Armetta (Algemona Quartetto, Indaco), Andrea Alberti (Algemona Quartetto, Toni Germani Quartet), Walter Martino (Goblin, Il Reale Impero Britannico, Libra, Orchestra Di Enrico Simonetti), nebo Vittorio Nocenzi (Banco). Výsledkem této spolupráce je jediné album, natočené v roce 1987 (údaje na internetu se různí, vycházím z informace na obalu CD), ale vydané až v roce 2009 prostřednictvím agilního vydavatelství AMS.

Drtivou většinu materiálu napsal Maltese, na několika skladbách se skladatelsky podíleli ještě Andrea Alberti a Toni Armetta. Album je sice inspirováno knižním bestsellerem Richarda D. Bacha "Racek Jonathan Livingston", ale s tou trochou zpěvu beze slov je vlastně zcela instrumentální a charakterizoval bych ho jako velmi pěkný, k posluchači vlídný a melodický jazz rock, typický pro polovinu osmé dekády minulého století.

Na úvod tady máme svižnou Flamingo. Její několikrát se opakující refrén - lépe řečeno leitmotiv - je neobyčejně chytlavý a po každém poslechu mi pak v hlavě šrotuje celý den. Prim tady hraje především Rudyho kytara, ale pěkná sóla si střihnou i baskytara a Minimoog. Od druhé skladby kapela polevuje v tempu, ale nikoliv v nasazení. Mirage je jen takovou krátkou náladotvornou "dumkou", po které přichází osm minut dlouhá a mnohovrstevnatá kompozice Long Time A Go. Motivek na saxofon v úvodu skladby mi připomíná tuzemskej Energit, ale opravdu jen velmi vzdáleně, tahle přístupná a melodická hudba je o něčem docela jiném. Zhruba v polovině skladby dojde k malému zrychlení a sólům na elektrické piáno a ságo. Poprvé se tu objevuje i hlas beze slov, který tak dovedně dobarvuje atmosféru.

V příjemně ospalé a houpavé Eleonor hlavní melodickou linku vyšívá ságo a Rudyho rychlé prsty šplhají především po hmatníku akustické kytary, zatímco plně elektrifikovaná Geronimo jako kdyby vypadla - a to i díky strojovému doprovodu bicích - z některého z prvních alb Joe Satrianiho. Skutečně, ten jazz rock z ní dělá teprve až saxofon v samotném závěru skladby. V následující Births86 Uno dojde i na bubenické orgie, ale pozor ! Jsme v polovině osmdesátých let, Walter Martino tady používá elektronické bicí a tak je to sólo s kaskádami synteticky a roboticky znějících breaků docela originální. Já tady aspoň něco podobného slyšel poprvé...

Předposlední l volo del gabbiano je takovou atmosférickou vsuvkou a celé album končí pěknou a melodickou Births86 Due. Třešničkou na pomyslném dortu je pak bonus, v podobě předělávky slavné skladby Masona Williamse Classical Gas.

Album Il gabbiano Jonathan mám doma asi dva týdny a velmi jsem si ho oblíbil. Hudebně jde o naprostou špičku, ale zvuk není - bohužel - z nejlepších. Nahrávka z roku 1987 by mohla a měla znít lépe. S největší pravděpodobností to nebude profi snímek, spíš pracovní verze, nebo demo, ovšem bližší podrobnosti se mi nepodařilo zjistit. Samotný nosič se prodává jako luxusní papersleeve a byl by ozdobou každé rockové sbírky, především pak fanoušků Banco del Mutuo Soccorso a Indaco.

3,5

(Knihu "Racek Jonathan Livingston" jsem sice nečetl, ale z toho, co jsem si o ní nastudoval na webu mám dojem, že se tady inspiroval i Pavel Vrba při psaní textu skladby "Černý racek". Mohu se ovšem mýlit...)

reagovat