Urbane, The - Glitter (2003)

Ačkoliv Glitter je už druhým albovým zářezem britské kapely The Urbane (debut Neon vyšel v roce 1999), její jméno vám nejspíše nic neřekne. Podstatně známější je však lídr John Mitchell, který už několik let hraje na kytaru v progrockové partě Arena. Ve svém soukromém projektu se navíc postavil i za mikrofon, aby se ukázal jako výtečný zpěvák, a spolu s bubeníkem Paulem Cooperem, baskytaristou Martinem Raggettem a klávesistou Patrickem Darlingtonem natočil desku, která je stylově úplně jinde než Arena. Pozorným posluchačům sice pár společných rysů neunikne a určitě na tom má svůj podíl i Mitchellova hra, ale jako celek se Glitter ubírá cestou přímočařejších kytarových písniček.
V propagačních materiálech použité označení „power pop“ je zcela na místě. Více než hodinová porce muziky je totiž plná potenciálních rádiových hitů, které mají místy až punkový náboj, silné melodie a hlavně sílu zaujmout. Přes poměrně dlouhou stopáž CD se mi ani při opakovaných posleších nestalo, že by mě navštívila paní nuda, což přičítám jak rozmanitosti materiálu, tak i solidní interpretaci. Chain Smoking A Way To Your Heart, 12, Hate My Radio, In-between - to je jen malý výčet skladeb, které vám budou znít v hlavě ještě dlouho po vypnutí přehrávače. Za zmínku stojí i zdařilá a neurážející předělávka známého hitu Time After Time zpěvačky Cyndi Lauper a o útok na city se úspěšně pokoušejí balady Beautiful Sun a ne moc vesele znějící, zato opravdu nádherná Don't Say.
Pokud někdo od Mitchella očekával sólové předvádění, je na omylu, neboť i když je The Urbane jeho dítkem, jedná se skutečně o kapelu držící při sobě jako celek a ne jen o doprovodný band. Přeji příjemný poslech.

(recenze je z roku 2003)
reagovat

horyna @ 29.10.2016 13:02:02
k Johnu Mitchellovi chovám velký respekt, to on vybudoval z kapely Arena to čím je dnes, jeho nezaměnitelný a rozpoznatelný kytarový styl, byl léta poznávacím znamením kapely. Že dokáže hrát i jinak předvádí v ostatních projektech a pěje neméně působivě.