Saigon Kick - Water (1993)

Stylová okázalost, skladatelský rozmach i absolutní kompoziční volnost jsou z desky Water američanů Saigon Kick cítit prakticky okamžitě. Neuplyne ještě ani její půle a posluchači se chce z toho hudebního mišmaše rozkočit hlava. Stačí pár poslechů a deska se vám zadere pod kůži velice rychle, pak už stačí jen příjemně nasávat její vůni, která lahodí jako dobré francouzské víno a každou doložených písní rozkošně šmakuje po svojom.

Album dobře poslouží jako průsečík několika hudebních odvětví a snad každý vnímavý posluchač si tu přijde na své. Ze stylových bariér si pánové hlavu nelámou a tak tu najdme zástupce tvrdší rockové odnože, písně One Step Closer a Torture.
Programing se ujme v skladbě titulní (tu jedinou přeskakuji) i zasněné I Love You.
Industriální lomoz, velice umělecky podaný vylétne zpoza My Heart a Close to You.
Contry obsahuje The Way, swing zase Sentimental Girl, romantikou 60-tých let jsou prostoupeny Fields of Rape a Sgt. Steve (Beatles na blízku).
Je libo trochu jazzu, pak potěšit musí On and On a jako náplast na bolest funguje delikátní balada When You Were Mine.
A nakonec, tedy spíš skoro na začátek je tu GENIÁLNÍ cover verze od D. Bowieho- Space Oddity. Není příliš mnoho coverů lepších originálu, tohle je ovšem vyjímka, tady si myslím že Davidovu píseň kapela opatřila tak průrazným aranžmá a poutavými vokály, že ji lehce poráží.

Poslouchat desku Water, je jako vydat se na okružní cestu Louvrem, tolik uměleckých děl posetých ve vaší blízkosti, že sotva člověk na jedno pohlédne, v tu ránu ho pohled strhává opodál. Srdeční, více jak 20-ti letá vazba se nedá opomenout.
reagovat

dan @ 12.12.2016 11:12:59
horyno:nebýt tvé zmínky o mém oblíbenci Bowiem, možná bych ani tvou recenzi nedočetl do konce a jelikož jsem o nějakých Saigon Kick v životě neslyšel tak mě ani nezajímají. Ale ze zvědavosti sem si tu jejich verzi na YT poslechl a musím uznat, všechna čest kapele jak dobře ji překopala. Davidův originál zbožňuju, ale tohle je o třídu ještě lepší, hlavně ty vokály. Nakonec jsem si poslechl celé album a je to fakt zvláštní miš maš, ale dobře zahranej a zaranžovanej, hlavně ty retro, funky a jazz skladby. Předchozí Lizard už tak dobře nevypadal. Ale tohle album mě víc jak zaujalo že dokonce uvažuju o jeho pořízení. Každopádně dík za skvělej tip.

horyna @ 13.12.2016 12:21:03
A já například Bowieho vůbec neznám, nikdy mě ničím nepřitahoval, ale v poslední době o něm začínám uvažovat, možná i pod tlakem smutných událostí. Ale vůbec nevím čím začít, jeho sedmdesátky mě nepřitahují vůbec, osdesátky neznám, slyšel jsem něco z Outside (které mi doporučil kamoš) ale zdálo se mě to přesamplovaný, tak možná podle recenzí poslední desky, i když z té letošní dýchá zubatá s kosou. Pokud by někdo chtěl doporučit, čím začít budu rád. Jinak Dane s Water rozhodně nepřestřelíš, jen si myslím že bude těžko sehnatelný.

Ryback @ 13.12.2016 16:53:45
Zdravím Horynu.
Jestli můžu, tak já bych Ti z Bowieho asi nedoporučoval alba šmrncnutá glamem a rock’n’rollem, ale za zmínku určitě stojí např. album Hunky Dory, kde hraje na klávesy Rick Wakeman, nebo z jeho „berlínského“ období výborná alba Low a Heroes. A mě osobně se líbí skoro cokoli od alba Black Tie White Noise z roku 1993 dál. Ono těžko něco vyzdvihovat – u Bowieho – vzhledem k tomu, že platí: sto lidí, sto chutí, když v jeho hudbě je tolik příměsí/stylů, ne nadarmo se mu říká rockový chameleon…

dolycentrum @ 13.12.2016 19:11:25
Horyna...prijemne si ma nasmeroval.Aj ked som zatazeny na 70-ky stale si nieco najdem aj v mladsich rocnikoch.Tvoj prispevok ma zaujal vdaka Bowie-mu a musim potvrdit,ze skvele urobena cover v letnom sate a sucasny sound.Cele toto dielko dycha vzdusne a aj ked hlavu mam stale na krku , pripada mi to vyrovnane a ucelene.Skvely typ na dravost sucastnosti...
Inac od pana ''chameleona'' mozem odporucat Diamond Dogs,aj ked Ta vyvarovali od glamu tak Saigon ho ma ako vysity...

horyna @ 14.12.2016 07:44:12
Zdravím rybacka a dolycentruma: a děkuji jim za Bowieho tipy, moc se mi do toho nechce, jako osoba mě nijak nepřitahuje, ale jeho barevná hudba(místami ve mě svými širokými kompozičními schopnosti vyvolává vzpomínku na P. Gabriela) mi imponuje, bude to opatrný risk na jedno album :-) a pak se uvidí.

Co se týče glamu, jen velmi okrajově, jen okrajově :-)

steve @ 14.12.2016 14:40:35
horyna: rád tu vidím dalšího nováčka zastupujícího americkou melodickou školu. S.K. poslouchám od jejich debutu, ten je ještě hodně rozporuplnej a má hluchý místa, dvojka už je super a trojka jasně nejlepší. Pak už šla kapela mimo mě. Bowieho předělávka je víc než zdařilá, originál naprosto cupuje,ale povedlo se vyvážit skutečně celé impozantní album

horyna @ 15.12.2016 07:38:35
steve: Saigoni tenkrát vydávali u Atlantik a běžně šli sehnat snad v každým krámě. První deska má spoustu průměrných skladeb a divnou produkci, Lizard podle mě částečně zjemnil a Water je jinde, proto se mě líbí nejvíc. Dokonce jsem poslouchal i Devil, ale už to není ono.