Santoni, I - Noi: I Santoni (1972)

CD Akarma ‎– AK 1034 /2003/
Gatefold Cardboard Sleeve

Italská rocková skupina I Santoni (Svatí) na scéně působila zhruba od poloviny šedesátých let, ale kromě singlu se jí podařilo natočit jen jedno jediné album. Vyšlo v roce 1972 a přináší šedesátkami ovlivněný melodický beat, šmrncnutý psychedelickým rockem a kořeněný sólíčky na Hammond organ, flétnu, nebo ságo.

První skladba - Quelli come noi - se zbytku alba poněkud vymyká. Hodně připomíná písničku "Jesahel", velký to hit krajanů a souputníků Delirium. Snad se nikoho nedotknu, ale já tomu trochu familiárně říkám "bilblický songy". Byť to nemusí mít po textové stránce s náboženskou tématikou vůbec nic společného. Ovšem již od druhé Ma ci sara se začínají dít věci. Preludující varhany z levého kanálu, flétna z pravého, rytmus zdůrazňující saxofony a jednoduchý, chytlavý refrén ukončený parádním sólem na Hammond organ z téhle skladby rázem dělají jeden z vrcholů alba. Piánem podbarvená Force un sogno je takovou miloučkou "sixtýs" baladou, ale nechybí ani pěkné vsuvky na Hammond organ a flétnu. Ani následující Continuare dimenticando nikam nechvátá, sólový duet střihnou si ságo s flétnou a zrychlení se tak dostavuje až s pátou La terra del sole, okořeněnou divokou exhibicí na saxofon.

Za druhý vrchol alba bych označil veselou, chytlavou a kurevsky šlapavou Che farei. Dechová sekce hraje prim, varhany podmaz a sólo si dá - pro změnu - piáno. V trochu vážněji se tvářící L´uomo Sbagliato dojde k malému vokálnímu extempore, ale nejsem schopen určit, který ze tří zpěváků má tuto "vokálnu štúdiu" na svědomí. Každopádně je to docela úsměvné...
Nejdelší skladba na albu (5:33), psychedelicky laděná Verita nabídne kromě monotóního rytmu a zhulené atmosféry i pěkná flétnová sóla a konečně závěrečná Ancora niente chytlavý refrén a saxofonovou smršť. Fine.

Milník žánru, ani zásadní album to rozhodně není a nebude. Ostatně ani kapela samotná s ním žádnou díru do světa neudělala a v roce 1974 se v tichosti rozpadla. To ovšem neznamená, že by bylo špatné a radost udělat by mohlo především milovníkům melodického, naivního a tak trochu archaického rocku ze začátku sedmdesátých let. Toho italského především. Raritka pro fanoušky a sběratele, reálně za 3,5.
reagovat