Rohmer - Rohmer (2008)

AMS - AMS141CD, Vinyl Magic - none /2008/
Gatefold Cardboard Sleeve

Baskytarista, skladatel, spisovatel a producent Fabio Zuffanti je hudebním workoholikem s celou řadou nejrůznějších aktivit. Jeho nejznámějšími skupinami jsou Finisterre, Hostsonaten a La maschera di cera, ovšem figuruje i v mnoha projektech - řekněme - menšího významu. Jedním z nich je i jednoalbumový Rohmer. Deska vyšla v roce 2008 a její - kromě jedné "písničky" - zcela instrumentální obsah je působivým mixem art rocku, ambientu, elektroniky, post rocku, minimalismu a jazzu. Těžko se to popisuje, ale celé bych to zastřešil termínem "Art Music", s důrazem na pěkné melodie a atmosféru.

Nejrockovější je hned úvodní a krásně vygradovaná Angolo 1 a to ještě jen díky přiměřeně ostrému kytarovému sólu v poslední třetině skladby. Ecran magique je svým pojetím hodně minimalistická, celé tři minutky se točí kolem krátké, jednoduché a přesto půvabné melodie. To samé téma rozvíjí teprve následující, více jak dvanáct minut dlouhá Lhz. Smutkem a melancholií prostoupená první polovina skladby je podepřená precizní rytmikou, trochou elektroniky, mellotronem a zvonkohrou. Velice zajímavý moment přichází v její druhé části, kterou improvizovaná sóla na piáno a ságo posouvají až někam ke zvláštní a experimentální formě jazzu. Po jediné "písničce" na albu, smutnokrásné V.(Moda reale) přichází můj vůbec nejoblíbenější kousek, snad ještě smutnější a bolestnější Wittgenstein mon amour 2.12. Jak prachové peří načechrané jazzové bicí, piáno a trubka tvoří melodii k v pozadí probíhajícímu telefonickému rozhovoru mezi ženou a mužem ve francoužštině. Je to smutné a přitom tak krásné zároveň, skutečně nevšední soundtrack k všednímu dni...

Cifra3 je sotva dvě minutky dlouhou miloučkou drobnůstkou, s preludujícím piánem, zvonkohrou a dusítkem přiškrcenou trubkou. Album vrcholí s další pěknou a zasmušilou instrumentálkou Angolo 2 a za jeho definitivní tečku považuji "rozostřenou" a do noční tmy pomalu se ztrácející Metodiche di salvezza. Na desce se sice nachází ještě více jak dvacetiminutová improvizace Elimini-enne, ale ta se mi moc nezamlouvá a při poslechu CD ji většinou raději přeskočím.

Rozkládací mini vinyl replika je luxusní, zvuk brilantní a velmi detailní. Plný počet nedám jen kvůli oné závěrečné improvizaci, ale album i tak vysoce doporučuji všem citlivým duším, melancholikům, romantikům a zakukleným melodikům.

reagovat