Carpe Diem - Cueille le jour (1977)

CD Musea - FGBG 4127.AR

Hudba velmi podobná tomu, co se odehrávalo na o rok starším debutovém albu. Při poslechu "Cueille le jour" mě napadají přirovnání jako space rock, nebo symphonic prog s lehkým dotekem jazzu a canterbury. První polovinu CD zabírá téměř 22 minut dlouhá suita "Couleurs", tu druhou pak tvoří 5 kratších skladeb. Zajímavé je to, že na původním vinylovém vydání to bylo přesně naopak.

Do pěti strof rozepsaná Couleurs se rozjíždí velmi zvolna, ale postupně roste a mohutní, jako malej a línej potok měnící se v řeku. Stačí zavřít oči a nechat se unášet na vlnách půvabných melodií a zvukomalebných kouzel. Někdo v tom slyší Oldfielda, jinej zase Camel, nebo Caravan. Já spíš ty Caravan a tuto opravdu působivou "veleskladbu" nebál bych se přirovnat k jejich slavné "Nine Feet Underground".

Podobně pohádkovou atmosféru nabídne instrumentálka Naissance, po níž následuje pěkná, byť poněkud srdcervoucí balada Le miracle de la Saint-Gaston. V textu se zpívá něco o milování v dešti, tedy o docela příjemných věcech, ovšem Christian Truchi u toho naříká jak v posledním tažení. Poslední tři skladby už jsou opět instrumentální. Akordy akustické kytary a flétnová melodie ve svižné Laura mi připomíná písničku z filmu "Ať žijí duchové", neméně energická Tramontane mohla by figurovat na některém z alb raných Caravan a Divertimento je etudou pro piano a saxofon.

A ještě tu máme jeden bonus, do angličtiny otextovaný výňatek ze suity "Couleurs"...

Cedlo je sice v obyčejné plastové krabce, ale chválím zvuk i obsáhlý a informacemi našlapaný booklet se spoustou fotografií a profilem kapely. Takhle nějak by to mělo vždycky vypadat.

4,5

reagovat

Ryback @ 22.02.2017 19:35:23
Snejku, díky za přidání téhle kapely, která sem totálně patří. Tohle album je opravdu pětihvězdičkový klenot a jsem rád, že díky Tobě trochu vylezl (i s předcházejícím albem) ze stínu na světlo.

Snake @ 22.02.2017 21:03:14
Není zač, snad si to někdo najde a poslechne. Neznáš jejich souputníky Pulsar ? Kdysi je tady recenzoval Brano. Chtěl jsem se jim podívat na zoubek, ale nějak jsem na to zapomněl...

Ryback @ 23.02.2017 09:56:00
Zdravím Snejku. Pulsar znám, jejich první 3 alba jsou dobrý, zejména to druhé The Strands of the Future, kdy se tak nějak odklonili od své přezdívky francouzští Pink Floyd a předvedli parádní symfonický progrock ve své ryzí, emocemi probarvené podobě – skvělé album a taktéž skupina jako taková; líbí se mi, že je z rodu spíš temnějších ;-).

Jinak také mám trochu problém u Francouzů obecně s tou jejich přehnanou teatrálností, ale chápu, že k nim prostě tak nějak patří. Italové zase do své hudby rádi míchají baroko, ale to je pro změnu něco, co mám v jejich hudbě právě rád :-).

Snake @ 23.02.2017 15:09:32
Dobrá, testnu tedy alba "The Strands Of The Future" a "Halloween". Tentokrát na to snad nezapomenu :)