Thunder - Rip It Up (2017)

Tož jsem si zrovinka prožil naordinovaných 2x50 minut rockového blaha s novým CD Rip it up od kapely Thunder. Pranic jsem od desky nečekal, byl to spíš pokus zaposlouchat se zase do něčeho trochu jiného - a jak dobře si to nakonec sedlo. Rockové srdce ve mě stále bije a několik příznivých recenzí na tento nový produkt ve mě nahlodalo myšlenku risknout to. Během chvíle se ve mě rozhostilo neskutečné blaho a učiněná satisfakce za to, že starý dobrý hard-rock ještě zaleka nevymřel. Pokračovatelé dávného odkazu velkých Párplů zase světu ukázali, jak napsat neskutečně silný a návykový materiál.

No One Gets Out Alive - Na 1. poslech obyčejná a nudná odrhovačka na, 2. poslech se vyloupl neskutečně dravý našlapaný otvírák s pěkným akustickým podložím. Rip It Up - po několika vteřinách je jasné, že Thunder zkomponovali skutečný hit, znáte to o tom dobře namazaném stroji.

She Likes The Cocaine - klasická hard kytarová citace, Morley čaruje společně s Bowesem, skladba má šťávu a ženský podpůrný prvek. Right From The Start - vznešeně odprezentovaná dokonalá baladická píseň. Shakedown - hybná, riffoidní jízda, Thunder pádí, až se jim zapalují lýtka.

Heartbreak Hurricane - stěžejní song alba, progresivní výstavba, tisíce kytar a parádní atmoška. In Another Life - kapela experimentuje s hammondy, otáčí se směrem k Byronovským U.H. v poklidné kouřové atmosféře. The Chosen One - na tuhle výpravu si pořiďte kvalitní kajak, jinak riskujete, že se mezi místními dravými peřejemi pěkně namočíte.

The Enemy Inside - hutnější moment alba, kapela exceluje ve svém Thunder-portfoliu. Tumbling Down - další nesporný hitík, jde tu cítit, jak kapela svou hudbou dýchá a žije. There`s Always A Loser - zajímavé spojení bicí/klavír (kytara se přidá až později), druhá pomalejší věc a výborná tečka.

Vynikající (léčivé) kurare na občasné bolehlavy, způsobené nadužíváním hudby sedmdesátých let.
reagovat

horyna @ 28.03.2017 06:43:04
Už zase? Prvně wolfi a teď i džon nasázeli novým Thunder plnou mináž. Četl jsem přinejmenším další dvě nadšené recenze na jiných webech a vypadá to, že se vzácně shodnete, že jde o mimořádnou událost. To mě popohání k tomu, dát desce další šanci (v mezidobí jsem na ni nějak pozapomněl). Mě se tenkrát nezdála zvlášť závratná, ale je pravda že jsem ji profrčel a stejně jako s Wonder Days se jí dále nezaobíral. Je čas na nápravu:-)

john l @ 28.03.2017 10:59:53
To album je na poměry stylu Thunder docela jiné. Funky jsem na něm neslyšel, blues je ždibíček, o Ameriku ani o trendy se taky neopírá. Progresivní určitě je, na poměry kapely možná až dost. Přijde mě chytlavé hned z kraje a dokáže většinou skladeb zabodovat, neohlíží se do minulosti a neblafuje. Jde o upřímnou výpoveď kapely, kterou baví hrát spolu. Už dlouho jsem neslyšel tak dobrou rockovou nahrávku, uvidíme co noví Deep Purple. Dobrá investice.

Na této desce se Thunder opravdu podařil hromový úder. Po velmi dobré Wonder days se vytasili s parádní směsí hard rocku a blues. Od úvodní No one... až po závěrečnou There's always a loser deska šlape jako dobře promazaná mašina. Přece jenom se někdy najde skvělá hudební perla. 5/5
reagovat

horyna @ 02.03.2017 11:09:17
Vida, po Gotthard tu máme dalšího zástupce z hard-rockové oblasti. Desku jsem slyšel jen zběžně a oproti předchozí návratovce se jistě povedla dotáhnout lépe. Ovšeme proti klasikám Thunder zaostává. Postrádám hitovost (i když ta tu nějaká určitě je) Magnificent Seventh, obzvláště atmosféru (příkladem budiž Robert J.T.), nebo progresivitu Bang. Ale díky bohu za kapely jako Thunder, které tu pořád jsou a bluesovo rockovou větev si nenechají podříznout.