Freedom To Glide - Rain (2013)
01.Rain (part 1) 05:45
02.Anywhere Else But Here 04:19
03.Path Of Reason 04:34
04.Riders On A Wave 05:07
05.Price Of Freedom 06:40
06.LU2 01:59
07.Rain (part 2) 06:05
08.Angels and Stones 03:10
09.Wind and Gales - Rain (part 3) 05:23
10.When The Whistle Blows 08:21
11.Trying To Grow Young 00:34
12.Rain (part 4) 03:01
13.Home Again 03:36
14.One Hundred and Twenty 02:08
15.Not A Broken Man 02:57
Obsazení:
Pete Riley (klávesy, zvukové efekty, doprovodné vokály)
Andy Nixon (zpěv, kytary, basová kytara, klávesy, bicí)
hosté :
Francesca Genco - doprovodný zpěv
Stephen Bell - trubka
Elation Community Voices - sbory
Geoffrey Watts Riley - mluvené slovo
Lydia Wilson - mluvené slovo
"Takže moji bratři padali jako déšť
Každá ta deštivá kapka měla své jméno
Bouře se stupňovala a nebe se zhroutilo
Hořká lekce pro nás všechny."
úryvek z textu "Déšť"
Celé tři roky skupina Freedom To Glide pracovala na svém debutovém albu. Toto své dílo hudebníci pojali jako ucelené vyprávění skutečného příběhu mladého vojáka Roberta Wilsona (dědy Petera Rileyho), který se zúčastnil bojů v 1. světové válce. Toto konceptní dílo celkem rozpracovali do 15 částí ( titulní song „Rain“ je ještě rozdělen do čtyř dílů).
Ve výborně napsaných textech jsou většinou popisovány zážitky v bitvě o Gallipoli a na Sommě, kde se odehrávaly ty největší jatka během tohoto válečného konfliktu.
Popisuje jeho a utrpení spolubojovníků, kteří každodenně viděli umírat vojáky, jež byli výbuchy min a granátů vymrštěni do vzduchu, aby již bez života dopadali zpět, byl svědkem působení yperitu vypuštěném vlastní armádou a nakonec, ač těžce raněn,přežil, neboť byl zachráněn doktorem nepřátelského vojska.
Vše, jako jeden z mála přežil a dožil se 86 let.Toliko k textové části alba.
Po hudební stránce je to velmi zajímavě podaný art, či chcete li neo prog rock. Jasně, jsou tu znát zažité hudební postupy a aranže Pink Floyd , které mají během tolika let hraní jejich repertoáru zažrané oba hudebníci až do morku kostí, nicméně neodvážil bych se napsat, že jde o nějakou bohapustou kopírku. Myslím, že každý objeví v nahrávkách ještě další stopy podobných kapel (já osobně třeba Marillion), ale celkově vzato to působí osobitě. Zvláště se divím, že až nyní Andy Nixon zapěl, neboť mu to jde skvěle. Deska je z velké části ve středním, až takovém melancholickém rytmu, úplně stvořena na relaxační poslech.
Také je znát, jak si pánové vyhráli se zvukem. Je průzračný, dynamický, v pozadí je slyšet spousta parádiček, každý nástroj ja krásně zřetelný. Dokonce i dynamický rozsah je dle měření sympatických DR9, což je na dnešní dobu slušný nadprůměr.
reagovat
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 0x