Seti - Discoveries (2010)

Pět let uplynulo od vydání prvotiny chilské kapely (projektu) Seti (pro neznalé - tato zkratka označuje program NASA na vyhledávání mimozemských civilizací pomocí dešifrování radio signálů). Mělo to prozaické důvody - život prog rockového hudebníka není jednoduchý ani v zemích tomuto žánru zaslíbených, natož v Chile. Ostatní hudebníci nebydleli poblíž, proto času na zkoušky bylo pomálu a výsledný tvar skladeb se rodil pomalu.

Z nějakých zdrojů je však třeba finance získat. Proto hlavní hybatel této kapely Claudio Momberg krom trochu stagnující Subterry objížděl světová pódia v období 2005 – 2010 jako klávesový hráč se skupinou Caamora Clive Nolana (Arena, Pendragonon, Shadowland), pracoval na svém projektu Taurus, kde stihl vydat album Opus I. Dimensions, inspirované vážnou hudbou, a vystupoval s revivalovým uskupením Marillion pod příhodným názvem Fugazi.

Po dlouhých měsících příprav byla vydána 29. 5. 2010 druhá, tentokrát sedmiskladbová deska Seti pod názvem Discoveries,

1) Draconian Tale – pomalu osmnácti minutový opus, nejdelší skladba na úvod, panečku, tomu říkám rozjezd! Není přímočarou jednohubkou, musíte ji dát čas a až po několika posleších se začne objevovat její krása – oproti předchozímu albu je znát zhutnění zvuku, který není již tak průzračný, i kytary zní místy více kovově, až by se v určitých pasážích dalo mluvit o soundu prog metalovém. V některých okamžicích je na mě ale těch temných zvuků syntenzátorů až moc, hlavně když se přelévají neustále zprava doleva....

2) Ellipse - nečekaný host za mikrofonem: Damian Wilson z Threshold! Zvuk se malinko přiostřil, kytary se vznášejí v metalickém oparu nad syntíkem – jedna z nejlepších skladeb na albu, Claudio ji dle svých slov rovnou psal na míru Damianovi, poté ho zkontaktoval mailem, ten nabídku nadšeně přijal a ve svém studiu zpěv k nahrávce připojil – jak jednoduché :-)

3) Underground – pro mě nevýrazná klávesová instrumentálka.

4) The Inner Outside - cca čtrnáctiminutová (druhá nejdelší), výborná a členitá skladba, která obsahuje vše, co symfonický prog má mít - atmosféru, změny tempa, bohaté podkladové klávesové doprovodné rejstříky a i ty sólové, melodická kytarová sóla či atmosférický zpěv. Jde o další z vrcholů alba.

5) Uruqhart Castle – hymnická balada – baví mě.

6) Falling Leaves - instrumentální skladba s klavírem a syntenzátorovým křovím v pozadí - tentokrát povedený song s melancholickou náladou.

7) Contact - opět kvalitní song ve středním tempu.

Závěrem: o kapánek lepší a dravější zvuk než na prvotině, výborní hráči včetně hostujícího D. Wilsona, méně instrumentálek a kvalitnější kompozice v duchu neo prog rocku, co více si přát…
reagovat