Capitolo 6 - Frutti per Kagua (1972)

CD M.P. Records - MPRCD 009, M.P. Records - ZSLT 70014
Packaged in a CD sized cardboard cover, with insert: a replica of the gatefold cover.

Skupina Capitolo 6 vznikla v roce 1969 a během necelých tří let na hudební scéně natočila jeden singl, dvě písničky pro jugoslávskou televizi (právě z onoho singlu) a v roce 1972 i první, ovšem zároveň aj poslední studiové album "Frutti per Kagua".

Hudba na desce přesně odpovídá době svého vzniku - je to takový mix tvrdého a progresivního rocku, ve kterém se zrcadlí tvorba skupin Jethro Tull, Osanna, Eneide a díky (místy) nevšednímu vokálu i Jumbo.

Vrchol a těžiště alba slyším - a to zcela jednoznačně - v titulní, téměř devatenáct minut dlouhé suitě zabírající celou první stranu původního asfaltového kotouče. Nechť laskavý čtenář promine, ale dovolil bych si malou odbočku : Hudba je mým denním chlebem a mnohokrát ji konzumuji i jako pouhopouhou kulisu ke sportu, cestám do zaměstnání, nebo k běžným domácím pracem. Ne snad, že bych si jí nevážil, ale jednoduše proto, že na soustředěný poslech a vysedávání před stereem mi vychází jen velmi málo volného času. Ovšem u skladby Frutti per Kagua neodolám, nechám všechno ležet a na přitažlivé cestě hudební historií výborně se bavím -

- první třetina skladby, to jsou Jethro Tull jak vyšití a zemitá kytara spolu s úsečně "riffující" flétnou mě dokážou naládovat energíí a dobrou náladou. Ovšem jakmile se připojí ságo, už to nejsou Tull, ale Osanna a to není všechno. Přichází zklidnění, zvolnění tempa a najednou odkudsi vystrkují růžky Pink Floyd z období "Atom Heart Mother". A než dostanu chuť na pravej anglickej čaj a sušenky, je tu další obrat. Monotóní tlukot bicích, bludné tóny varhan a podivně zhulená atmosféra, co mi to jen připomíná ? The Doors ? V samotném závěru se skladba vrací tam, kde začínala a z vedlejšího studia jako kdyby si k mikrofonu odskočil písničkář Alvaro Fella od hudebně spřízněných souputníků Jumbo...

Z titulní skladby jsem opravdu nadšený, ale narovinu přiznám, že druhá polovina desky je o něco slabší. Tři a půl minutky dlouhá balada s velmi expresivním zpěvem Grande spirito je docela všední, ale fajn. "Tullovka" Il tramonto di un popolo těží z kontrastu klidných pasáží a energických laufů, dokonce se tady objevují náznaky klasické hudby a folku. Je to zajímavá položka na seznamu, i když na mě působí trochu rozháraně a násilně. Album končí bezmála dvanáct minut dlouhou a jaksepatří členitou skladbou L'ultima notte. Některé okamžiky jsou vynikající, jiné tak trochu spíchnuté horkou jehlou - jako celek tedy dobré, nikoliv zásadní.

Asi by se slušelo dodat, že klávesových nástrojů je tady velmi málo a hlavní pemzum práce odvádějí kytary, flétna a bicí. Album je tak opravdu "hard". Zvuk je trochu nevyrovnanej (každá skladba hraje jinak), ale dobrej. Na Itálii a rok 1972 určitě.

Cedlo od MP Records je jednoduchou mini vinyl replikou, jakou znáte třeba z produkce Repertoire. Obálka z lesklého papíru obsahuje do futrálku balený kotouček, dvojstránku s texty písní a reklamní letáček MP Rec.

Titulní skladba je vynikající, zbytek dost dobrý a přírůstek do sbírky je to velmi pěkný. 3,5

reagovat