Shadowland - Through The Looking Glass (1994)

Tomu říkám příjemná změna. V závěru recenze na první počin Shadowland, jsem už naznačil, že napříště by se mohlo urodit početnější stádo hvězd a od prvního poslechu kotouče Through the Looking Glass, mi bylo jasné, že tentokrát se Nolanova společnost trefila do černého.

Na začátku stojí příjemná kytarová věcička A Matter Of Perspective, ve které je cítit potřeba kapely, odlepit se od cukrovou vatou namíchané debutní desky. S dvojkou The Hunger, vás praští přes čumák mnohem tvrdší zvuk, průraznější aranžmá, větší živelnost a taktéž nový směr kapely, jedoucí po čerstvé progové silnici, u které nevidíte jenom kadeřavé klávesové kapusty, ale pěkně ostré trny růží. Ve stejném roce vydává také druhá Groomova parta Threshold svou novinku. Oproti Psychedelicatessen jsou nový Shadowland čajíčkovitější a košatější art rock, který nepotápí těžké metalové riffy a toporně dunivá, ušlapávající rytmika.

Na rozdíl od debutu, volí kapela častější pobyt na temných a ponurých místech, sází víc na atmosféru. Přesně taková je Dreams Of The Ferryman(pojednávající o sériovém vrahovi)a pokud posloucháte pozorně, nejde přeslechnout 100% zlepšení Nolana v práci s vokály. Co si tenhle chlápek najednou dovolí je neskutečné(že by inspirace Damianem Wilsonem?)

Half Moon Street pracuje s emocemi na plné obrátky, začátek je děsivý a vlastně celou skladbu svazuje provaz úzkosti. Tohle jsou Shadowland podlé mýho gusta.

Klasičtější spinetová záležitost When The World Turns To White, nahlédne s přispěním housliček do renesanční epochy a The Waking Hour zabalí hitový šat. Nolanův hlas tu pracuje na celé šiřce a skladbu bezpečně kontroluje.

Through The Looking Glass a svět Alenky za zrcadlem. Tady kouzlí Karl malebné akustické vzorce a Ian s jistotou buduje pevné basové podloží. Jde o dramatickou kompozici, podobnou dlouhým eposům z prvních alb Arena.

Malebná Mindgames uzavírá toto bombastické album a jeslti mám srovnávat, pak se logicky nabízí deska Pride, která Through malinko převyšuje, ale čtyři body si druzí Shadowland zaslouží rovněž.

reagovat

Mayak @ 15.06.2017 15:03:14
Rešpektujem úplne Tvoje vnímanie albumov SHADOWLAND. Už som písal, že za ich najlepší album považujem "Ring Of Roses" (keby som hodnotil, dal by som za 5).
"Through The Looking Glass" aj keď som počul v minulosti, ako prvý album (obyčajne mávame istú slabosť na prvý počutý album svojich obľúbencov) ešte z kazety, je evidentne cesta "dole" oproti debutu (tu by som dal tak 3,5) a posledný "Mad as a Hatter" bol pre mňa v kontexte ich tvorby už v podstate takmer rozčarovaním (slabá 3 s prižmúrenými oboma očami). Jasne, je to individuálne, v podstate tu píšeme zhodne s Antonym (podotýkam že v prípade SHADOWLAND) a prvotinu kapely považujem v kontexte tvorby a s časovým odstupom a s tým, ako sa za asi 30 rokov vyvíja globálne neo/prog za album štýlotvorný. Druhý a tretí album sú len jeho tieňom ...