Coroner - Mental Vortex (1991)

Za dva roky po skvostném představení No More Color, které se po zásluze dočkalo kladných ohlasů fanoušků i kritiky, přichází deska Mental Vortex. Ano, jsou to zase Coroner, ale zase posunutí o nemálo světelných let dále. Jejich ekvilibristika se tu plete s moderním odkazem.

Divine Step (Conspectu Mortis) je překvapivým, sedmiminutovým masakrem. Valí se na nás plastické stěny Vetterliho riffů a na mysli vytane otázka - jsou tohle Coroner? Ale samozřejmě, skoro absolutně, slyšte i sólo. Novou kostru skladeb ale obohatily nové prvky - hrubost a hardcoreová těžkost, opět trocha industriálu. Jen typický suchý Broderův štěkot zůstal.

Son of Lilith je další skoro sedmiminuovým postulátem. Zneklidňující Edelmannova kanonáda je překryta mamutími stěnami riffů. I tady vnímáme vlivy moderny, určitě i doomu, Coroner jsou ale sami na objevitelské cestě. Refrén je vymyšlen a exekuován neskutečně.

Nic dobrého nevěští ani Semtex Revolution. Vetterliho riffová kaskáda tvoří až neskutečnou, magickou melodickou přehlídku, v kurzu je ale především poctivý thrashový marš. Broderova hlasová lavina je neúprosná, refrén je dalším hledačským vybočením do temných zákoutí. Skvostné provedení v každém ohledu.

Sirens je další možná překvapení, Vetterli kouzlí své klasické ornamenty, ale volné mezihry i refrén vstřebávají až hard- a progrockové vlivy a výsledný koktejl je nesmírně svěží a průzračný, hlavně skvostné sólo. Nechybí ale ani apokalypticky strojové pochody.

Těžko lze popsat další skvost Metamorphosis, opět se vydávající odvážně na stylové zcestí. Jednoduchá, pomalu postpunková rytmická linka přivolává fenomenální riffový stroj absolutní přesnosti a neúprosnosti popravčího komanda. Nová, ničivá a děsivá podoba Švýcarů, se kterou není radno si zahrávat. Když se přidá štěkající Broder, je vymalováno.

Další díl z nekonečné kuchyně Coroner nese název Pale Sister. Hádáte správně, máme tu další skvost. Doslova nálety sekaných, vysoce technických riffů z Vetterliho dílny, vysoká intenzita, vyžadující absolutní soustředění. Riffová figura v závěru je apokalyptická.

About Life má odvážný, rockový start s klouzajícími Edelmannovými bicími. Vetterliho rázný příchod nás uvede rázně do coronerovského světa. Otázka, kolik kapel hrálo v té době takhle inovativně a "s předstihem", se ale nabízí.

Podobně jako na druhé desce, sáhli totiž tihle nebojácní hoši opět na absolutní klasiku. Ani tentokrát jim odvaha nechyběla, překopali totiž skvost mého nejzásadnějšího beatlesovského alba Abbey Road, I Want You (She´s so Heavy). Ten koncentrovaný tlak a energii po dobu 7minutového očistce nelze nějak uchopit. Ano, takhle by možná zněli sami mr. Lennon a McCartney, kdyby se roku 1991 náhodou rozhodli hrát thrash. Amen.

Čtvrté album, protažené i časově, dokonale po coronerovsku vstřebává prvky moderního metalu, hardcoru, industriálu a dokonce si myslím, že pánové jasně předběhli vývoj v 90. letech. Dnes jsem upravil na tuto srdeční záležitost prastaré texty někdy z roku 2002. Úmyslně jsem odložil desku Grin, což je i v rámci Coroner samostatná a odvážná kapitola. 5, čí spíše 6 z 5.
reagovat