Coroner - Grin (1993)

Tito reformátoři ze země helvétského kříže mají pro mě nesmírný význam. A jak sem mr. Alienshore prozřetelně zasadil jejich profil, neváhal jsem a vyhřezl z pera své dojmy z jejich desek. S jedinou výjimkou - děsivou post-thrashovou sírou z roku 1993 s krvavou standartou se jménem Grin.


Hostující "klokan" Tim Chatfield s didgeridoo a exotickým dusotem buzuki - Dream Path, vskutku vstup Boží. A hned The Lethargic Age se surovým, plíživým riffem mr. Barona a zbylé duo postaví čelem ke zdi a skosí jak popravčí komando. Internal Conflicts - střednětempý koronerácký dusot se sípajícím sólem, který nadopuje lépe než amfetaminy. Je to jejich parketa, ale nový je onen zvukově ořezaný minimalimus. Mistrná akusticky-elektronická předehra uvede math-metalovou Caveat (To The Coming). Tommy Vetterli se tu zapsal géniálně a Coroner vykročili mezi nesmrtelné. Technično si podává ruce s pohřebním, harmonicky i vokálně zvráceným sabatovským funerálem. Další střednětempým projektilem je nebem i peklem kovaná Serpent Moves. Zhudebněný Poslední soud s Tommyho nevšedními ornamenty lehce "vortexovského" střihu. Status: Still Thinking se vrací zpět až kamsi k závěru osmdesátek. Produkce v režii kapely (v Morrisoundu pak ošetřil mixem Tom Morris) je trochu lidská, ne ale smířená a Broderův sekaný štěkot přivane další nádech smrti. Po další klokaní mezihře, Theme for Silence, dorazil zlatý hřeb nejen desky, ale celých thrashových kohort. 8 minut drastického kakofonického pochodu Paralized, Mesmerized. Grin (Nails Hurt - sedm minut, kde brutálně ledová surovost i výlevy žhavé lávy a dospěly až tam, kam si to v době vydání nikdo ani nedovedl přestavit. A když chorobně exaltovaný hlas vypálí ono "Grin!", je vymalováno - navždy. Majitelé bonusového vyvedeného digipacku se mohou "pokochat" úchylitou Host. Až ambientní okénka a nálady se střídají s brutální riffovými vichřicemi.


Těžko vystihnout, co pro mě Coroner znamenají. Už od R.I.P. (a to byl 87.rok!) byli tolik jinde, tolik vpředu. Spolu s tím málem spolků (Celtic Frost, Voivod, Mekong Delta) přetavili extrém v působivý kumšt. "Baron" Vetterli? Pro mě Hendrix i Mozart metalu. Neslýchané citace klasiků, jazzu, blues, i lví podíl na moderně metalové evoluci. Dopad na právě nastupující okované šiky byl nesmírný.
reagovat