Pestilence - Testimony Of The Ancients (1991)

V extrémně metalové oblasti, mé hudební rodné hroudě, je jen málo alb, ke kterým bych se vracel častěji, se kterým bych se až intimně sblížil, a po jejich dohrání měl nepříjemný pocit stesku, prázdnoty a nutkání stisknout chvatně znovu "play". Nizozemská skvadra tehdy stvořila dílo, které se stalo nesmrtelným démantem žánru.

The Secrecies of Horror - tajemné zvuky linoucí se z prázdna a sekané riffy přinesou nekompromisní záplavu - Mameliho hlas je méně extrémní než hrdelní děs van Drunena, ale dokonale pasuje. A všude kolem dokonalá přehlídka, lehce ochucená klávesovým aroma.

Vesmírně studené údery strun - Bitterness.

Plasticky drtící riff, který doslova napsal death metalovou historii, uvádí zásadní stylový zářez Twisted Truth. Mameliho hlas je neúprosně brutální a dvojice nezemských sól jsou nejlepšími démanty na téhle královské hostině. Hutnost a dynamika za hranou možného.

Další z můstků, Darkening, je studenou klávesovou omalovánkou, deprese, zmar a apokalypsa.

Dokonale ničící riffový dvojboj Mameliho a Uterwijka, doslova pekelně dokonalého tandemu, startuje neúprosnou smršť Lost Souls. Pod brutální slupkou je ale dokonale tvarovaná melodie a úzkostné refrény.

Blood je další zvukově úchylnou hříčkou, šířící teror a děs daleko za obzor.

Stěny riffů jako kaskády spouští další jedinečný skvost z dílny země tulipánů - Land of Tears. Jedinečné je zpomalení v polovině do smrtelně raněného tempa, vokální skřeky a šepoty. Melodicky strukturované sólo ční nade vším jako věže katedrály. Hrdost na tento hudební styl v tomto momentu nezná mezí.

Free Us From Temptation - nelidské hlasy děsu a zmaru.

Prophetic Revelations ukazuje umění Pestilence na poli středního tempa, zvuková kulisa tu dosahuje dokonalosti a Mameli pracuje se svým hlasem dokonale - vedle klasické polohy stíhá i výkřiky a chropoty, všude se plíží tma a děs.

Impure se přelije skoro plasticky, studený vesmírný prach a temný nářek.

Testimony je klasicky vystavěnou smrtící peckou, Mameli děsivě doplňuje kytarové sekané bagry jako anděl smrti, skvěle jsou začleněny klávesy a nádherně tu panstvo ovládlo tempové změny a Foddis je fantastický.

Soulless - akustický dotek hbitých strun.

Dokonalé hradby hutných riffů přinášejí další smrtící hostinu v podobě Presence of the Dead, nádherně se valící mořské vlny s temnou melodickou slupkou a další ze skvostně vytesaných sól. Refrénový Mameliho řev jako by kráčely z jiné planety. Neskutečné, stejně jako báječný atmosférický zlom za půlí.

Mindwarp - další ledová mučící mašinérie syntetických tónů.

Apokalyptické riffové příboje přinášejí stěží uvěřitelnou jízdu Stigmatized, tady ještě cítíme stopu prastaré tvorby kapely, je odhaleno celé to ničící jádro, na kterém tato skvadra spočívá. To, co se odehrává po sólu, nelze slovy popsat, musí se to prožít a zadřít pod kůži do poslední vteřiny až do ničivého finále. Střet starého světa s novým přístupem.

Šrámy na duši ale přichází vyléčit nejdokonalejší možné rozloučení - atmosféricky dokonalá miniatura In Sorrow, opět s progovým hájemstvím více než sblížená. Přišlo to, čeho se panicky bojím celých 43 minut - konec.

Dílo zcela unikátní pojetím, kdy plnokrevné smrtící šlehy okrášlují mysticky znějící intra, využití klávesového zvuku a široce o progresívně rocková nálada a hustý, ale i vyleštěný morrisoundovský zvuk tak, jak v něm Scott Burns vytesal největší deathmetalové skvosty. Korunovační pomník kovu smrti. Tady hoši předběhli dobu o pěkných pár let. Deset z pěti.
reagovat

Začiatky smrtiacej odnože metalu sú nepochybne zaujímavou kapitolou. Ako prví s týmto hudobným štýlom začali americkí Death s kultovým albumom Scream Bloody Gore. Na svet teda začali prichádzať podobné kapelky zložené z mladých zúrivých muzikantov, ktorí sa snažili v onej nie celkom naklonenej dobe presadiť, napriek tomu, že táto hudba nebola pre širšie masy akceptovateľná. Veľa z nich bolo priemerných, no niektoré vďaka lepším inštrumentálnym schopnostiam dosiahli vytúžený status a dokonca aj obstáli v skúške času. Jednou z nich sú aj holandskí Pestilence ...

Koniec 80-tých rokov a začiatok 90-tých rokov je pre mňa zábavný z dvoch uhlov pohľadu. Mládež v tej dobe počúvala buď New Kids On The Block alebo Death, Carcass, Morbid Angel, či práve Pestilence. Death-metal predstavoval odpor voči komerčnej hudbe a určite to nebolo nič pre kresťansky orientovaných poslucháčov, keďže texty mali okultný charakter, prípadne inklinovali ku gore tematike. Bol však rýchly, úderný a jednoznačne iný než tradičnejšie poňatý heavy-metal. Mal svoju progresívnu trajektóriu a kapely skúšali pristupovať k jeho tvorbe aj s iným aranžérskym konceptom, než napr. s prvoplánovou brutalitou typu Cannibal Corpse.

Testimony Of The Ancients je dôležitý vývojový krok smerom k progresívnemu a hudobne hodnotnému death-metalu. Technicky vybrúsený, inovatívny a jednoznačne zvukovo počúvateľný. Pestilence nejdú za každú cenu do najvyšších rýchlostných otáčok. Naopak, chcú byť rozmanitý, dynamický a vedia aj krásne spomaliť, ak je to potrebné. Začleňujú do muziky prekvapivo aj klávesy, čo v tomto štýle nemusí vždy zaručene fungovať. Využili ich hlavne pri temne znejúcich predohrách, ktoré vytvárajú občas až hororovú atmosféru. Objavujú sa však aj v konkrétnych skladbách a treba povedať, že Scott Burns urobil v tomto smere špičkovú prácu ako producent.

Na albume sa nachádza v podstate osem regulárnych songov. Mameli ako spevák nie je žiaden zázrak, ale má prejav, ktorý je rozpoznateľný. Melodickejšie gitarové momenty odľahčujú technicky zložitejšie aranžmány. Skladba Twisted Truth má nádherné gitarové sólo, vystrihnuté ako z knihy o progresívnom rocku. Veľmi podobne je na tom aj Land Of Tears. Striedajú sa v nich typické guľometové rytmy a zrazu z ničoho nič vám Pestilence ponúknu takéto melodické hody. Prophetic Revelations mi pripadá ako keby bola inšpirovaná americkou death-metalovou scénou a ako bonus sem pridali aj ženské orgazmy. Album zakončuje aranžérsky grandiózna pecka Stigmatized a krásna progová miniatúra In Sorrow. Každá skladba je niečím nápaditá a prekvapivá v tom, ako do seba zapadajú niektoré odlišné žánrové prvky.

Technika hrania od vydania Testimony Of The Ancients značne pokročila, ale album má stále svoj neotrasiteľný status. Obsahuje kopec výborného materiálu, ktorý v tej dobe vyjadril veľmi hlasno myšlienku, že death-metal nemusí byť len o rýchlosti, ale hlavne o kvalitných nápadoch, ktoré by mali byť nositeľom nejakej myšlienky. Death-metal dnes už zďaleka neprináša takéto opusy. V podstate sa chlapci naučili hrať rýchlo, technicky a zbesilo, ale poslucháča tým len ubíjajú. Chýba im nadstavba, akú do tohto štýlu vniesli Death alebo Pestilence. Navyše, stále budú čerpať inšpiráciu z týchto klasických albumov, ktoré definitívne zmenili tvár metalu ...
reagovat

EasyRocker @ 07.08.2017 17:09:40
Díky moc, alienshore, za tuhle recenzi. Nebudu opisovat, kolik a jak moc pro mě tohle album znamená, kolik času jsem strávil u jeho drážek a snažil se pochopit tu koncentrovanou genialitu ze země tulipánů. Určitě recenze přijde, jak na tuhle pokladnici, tak samozřejmě i na Spheres. Už jen ty řádky a mám dobrou náladu :-)

Snake @ 09.08.2017 08:10:53
Heslo Pestilence u mě vyvolává vzpomínky na devadesátá léta, tv pořad "Tim Sykes Video Show" a skladbu "Out Of The Body" z předcházejícího alba "Consuming Impulse". Na skrz dlouhou ofinu slova plivajícího Martina Van Drunena a kapelu v plném nasazení se nedá zapomenout. Tehdy jsem kupoval nahrané kazety ze Slovenska a výše uvedené album si pořídil, ale žádné jiné už jsem nikdy neslyšel. A dnes už to - asi - nedoženu :)

EasyRocker @ 09.08.2017 08:36:19
Snake: tak "Consuming..." je ještě ortodoxní, 100%ní death metal. Pak už právě nastoupili cestu úplně jinam, samozřejmě za to mohl nejen posun v technice, ale i změna zvuku. Ta byla skoro absolutní :-)