Finnforest - Lähtö matkalle (1976)

Pokud pojedete na prázdniny, tak těsně před odjezdem hlasitě zvolejte "Lähtö matkalle!", což znamená přibližně "Odjezd na cestu!" Něco podobného pravděpodobně volal i klávesák Jukka Rissanen, jehož hra je zaznamenána navždy v drážkách debutní gramofonové desky Finského lesa. Odjel totiž z rodné země studovat hru na varhany až do dalekého Maďarska.

Osiřelí členové Finnforest, tehdy osmnáctiletí bratři Tegelmanové však nelenili a zkomponovali nové songy, přijali baskytaristu Jarmo Hiekkalu a klávesáka Jukku Linkolu. Po několika měsících bylo připraveno přes 40 minut materiálu, z kterého se ve studiu vyklubalo pět písní v prog/jazz/fusion stylu.

Ze záznamu je slyšet, že noví členové protlačili více jazz rockových prvků do struktury písní. Je to slyšet hlavně v prog rockově složitějších předehrách prvních dvou písní Alpha a Elvin, kde zpočátku není jasno, kterým směrem se nahrávky budou vyvíjet. Třetí skladba Don je nápadité a šťavnaté fusion již se vším všudy – posluchač není ochuzen ani o sólo na bicí.

Vyvrcholením desky a pravými lahůdkami jsou však dvě závěrečné a nejdelší suity Lähtö matkalle I a II. Zde jsou aranže skladeb ozvláštněný smyčcovým kvartetem pod vedením Otto Donnera. Postupy z vážné hudby jsou tu skloubeny s prog rockem, který je decentně okořeněn jazz rockovým kořením.

Tedy, i když skladby nejsou tak melancholicky ponuré, jak tomu bylo na první desce, je tu znát větší příklon k jazz rocku, přesto přese vše je to deska pro náročnějšího posluchače rockové muziky jako vyšitá.

Obě první desky lze pořídit na jednom CD, které vydala americká firma Lasers Edge. Ta neúnavně mapuje skandinávskou prog rockovou scénu. Záznam je, jak je u této firmy tradicí, remasterován a má mnohem výraznější zvuk, ovšem ne na úkor dynamiky. Deska byla vydána v mnoha reedicích, tato je však pro kvalitní zvuk doporučována nejvíce.

reagovat