Cantrell, Jerry - Boggy Depot (1998)

Hory severozápadu, někde u Seattlu, doznívá další bouřka. Nikdo nehne brvou - stejně časté jako donést hot doga od otlučené pumpy. Před léty tahle nevlídná šeď dala vzniknout mohutné sonické bouři, která objela kontinenty jako tsunami. Pas, vládne apatie. Mysli rozvrácené kocovinou z úspěchu, depresemi, drogami a rozpady vztahů. Na chodníku zbytky stříkaček, kapslí, flašek.

Band zkušených matadorů začne houpavou nářezovkou Dickeye. Důkaz skladatelského citu s rozostřenými sóly, vše se smíchem demoliční jednotky. Tohle a žádné kompromisy! Cut You In na třech minutách ukáže Jerryho komplexnost - akustický úvod versus riffové a basové orgie - kop rovnou do zubů. Kontrast, ze kterého byl grunge vystavěn. Vzdušný, nezvykle vlídný hlas a klouzavé struny - dokonalý melancholický elixír My Song předvede Jerryho dokonale i v jemnějších křivkách. Settling Down ukazuje mistrovo zaujetí jižanským rockem, blues, a lehce sáhne i do folku a jazzu. Parádní ´lávové´ sólo a basové absolutorium Norwooda Fishera. Precizní a barvité sólo nám servíruje i v úvodu Breaks My Back. Neveselá, líně se vlekoucí mantra o zmařených vztazích. Co na sedmi minutách Cantrell dokáže využít nálad, nápadů nebo zvuků - nejvyšší respekt. Jesus Hands ukazuje, proč byl v Alence nenahraditelný. Lidsky i hudebně tvořil s Laynem dokonale se doplňující duo. Opět neúprosné metalické k.o. s typickými mezihrami. A v nejlepší tradici vám naloží na holou i Devil By His Side, vystavěná opačně; mírný start střídá nástrojová apokalypsa s apaticky odevzdanými vokály. Keep the Light On? Zcela moci toho cvoka s kytarou. Bez rozpaků tu obcuje zrezavělé blues s melancholickým duetem hlasu a kytar. Působivou pomalou věcí je Satisfy, opět lehce ovlivněna jihem, blues a folkem. Z jemna rovnou do propasti. Co vyčaroval akusticky v Hurt a Long Time, se zdráhá rozum akceptovat. Šest minut nebezpečně blízko dokonalosti, můj vůbec nejoblíbenější Jerryho ploužák. Tisíce by si za tohle utrhaly ruce. A po klidném začátku se Between rovněž rozhoupe v neústupném cantellovském duchu. Jeden hit za druhým - jen zíráte. Nejdelší a závěrečná Cold Piece je experimentální laboratoří. Volnější rozjezd, rohy Angela Moora a líné sabbatovské riffy. A jako královskou odměnu zapojuje mistr ocelové bubny, klavinet, varhany, programování a nekonečné výtrysky sól. Potemnělá suita jako trhová taškařice, kde se všechno pomátlo, a přec dokonale zapadá. Něco podobného už nikdy nestvořil, a odhazuji širák v dál.

Mr. Cantrell vše přežil - i když o fous. Stal se pánem svého osudu. Frustrace z nečinnosti Alenky přinesla kýžený autorský svěží vítr i následné turné, jištěné skvělými jmény. Hledal-li by Page nebo Iommi v 90kách alter ego, jedině jeho. Kadence riffů od A po Z, cit pro balady, folk, blues, metal - nedostižné.
reagovat

horyna @ 03.11.2019 18:03:23
Zajímavé. Na to, jak Alenku miluju a poslouchám takřka nepřetržitě od Dirt, tedy začátku devadesátek, tuto desku jsem nikdy neregistroval. Pamatuju si jen její obal ze Sparku a to je tak všechno. Každopádně díky za recenzi.

EasyRocker @ 04.11.2019 09:48:42
Horyna: nazdár! Já ty dvě jeho sólovky snad miluju ještě víc než AIC, a to už je co říct. Dvojku jsem sehnal lehce, tohle bylo tehdy strašně obtížné, než to ke mě doputovalo - snad už je to teď lepší. Ale ta jeho invence je neskutečná, vždyť co skladba, to tutovka. Určitě doporučuji všemi deseti, vím, že se ti Alenka páčí, tak myslím, že to strávíš bez problémů ;-)

EasyRocker @ 04.11.2019 13:51:22
Jinak poprvé za 14 let jsem se odhodlal sečíst tu své recenzní výtvory. Dnes z nudy. Tak od 2.9.2005 368 zářezů:-) A z listingu už mě bolí hlava, ale hezky jsem si projel, jak se čím zabýval, taky zajímavé :-)