Subsignal - La Muerta (2018)

Další z překvápek, které nedávno vypadly ze zásilky úrody od našich západních sousedů. A jako u Home od Sylvanovců a floydovských RPWL, jsem i u Subsignal (sdruženi z členů Sieges Even + Dreamscape) zakusil mrazení v týle. Přitom každý z nich nabízí jinou hudební cestu. Vivat Musicrecords!

Rozmáchlá a vzdušná 271 Days nás zanese do šestiminutového hájemství titulní skladby. Maichelovy klávesy a akustiky tady poctivě progově šijí a vrství se, až se dech staví... Menses vládne elitnímu rockovému spurtu. Komorněji Subsignal ukáže vybroušená, ovšem i okázale plačtivá The Bells Of Lyonesse. Every Able Hand je v adrenalinovém rauši alba vzácným zjevem - jemné fábory kláves a Steffenova bouřící kytara, hrdlo, působivě hýbající dějem. Hledáte málem až phillipsovskou velebnost? Nádhera Teardrops Will Rise In Source Of Origin k vašim službám... Pak už následuje hitová smršť. Naprosto zásadní peckou Subsignálů je bez diskusí The Approaches, mocný přerod z jemna v hudební uragán. Keyboardově vytvarovaná pumelice Even Though The Stars Don’t Shine - a ne, ne, nestydím se... naopak, jsem uhranut jako druhdy Mr. alienshore. Nejen monumentální syntíky a pregnantní bubenické nálety veterána Dirka Branda jako by nás zaneslo k Rush z 80-ové éry; ten artový přebor je poctou Peartovcům sakumprásk. Po neodolatelně houpavé When All The Trains Are Sleeping vrcholí rádiový kurs v soptícím vulkánu As Birds On Pinions Free. Ta jako by vypadla z desek Journey, Toto, Asia, Boston - pařba jako stehno! Po adrenalinové jízdě musí náš tep při Some Kind Of Drowning znovu naběhnout k normálu. Hostující piano (Markus Jehle) a konejšivý hlas Marjany Semkiny léčí zlehka po ´quidamovsku´. Zavírám oči a celá stěna hudby pomalu zaplouvá za obzor....

Jak zmínili kolegové, tahle kapela vykročila bez okolků vstříc širší posluchačské obci. Nemám ale pocit, že by jim to vzalo umělecké cítění a mám rád jak první album, tak i "smrtku´. Do slabé hodinky narvaku mamutí energii, čich na jasné melodie, atmosférické a moderní záchvěvy. Dechberoucí, dokonale sestavená jízda. 5/5
reagovat

Toto je priami ťah na bránu...subjektívne pre mňa zatiaľ ich najlepší album, v ktorom nie sú slabé stránky. Že je občas mäkší, v poriadku, je ale kompaktný, je tam stále veľa poriadnych prog metalových pasáží, hoci je radený medzi NEO.

Markusove návraty ku fílingu zo Siegesu vôbec nevadia, celý album je totiž chytľavý na prvé počutie, čistý, nefalšovaný prog. dotiahnutý od začiatku do konca.
A produkcia? Podľa mňa výborná, čistý zvuk, žiadny nástroj nie je potlačený, je to lahoda.
Veľké odpurúčanie.
reagovat

Vlasto @ 24.08.2018 22:12:06
(ospravedlňujem sa za hrúbku v slove 'priamy')

Petrmel @ 19.10.2018 00:39:03
Čistý zvuk? Již dlouho jsem neslyšel tak zmršený mastering. Horší je už snad jen "Death Magnetic" od Metallici či "Californication" od RHCHP - obojí neposlouchatelné. A hudba samotná docela nůďo.

Vlasto @ 24.10.2018 17:50:40
@Petrmel
Tak to netuším , čo ste vy počúvali , ale v prípade tohto albumu sa o zmrštenom zvuku nedá hovoriť, nechápem ...

Petrmel @ 24.04.2020 09:37:24
Trochu opožděná reakce, ale přece. Znovu jsem si to poslechl, omlouvám se, ale do konce to nešlo - >> odkaz

Sú dve možnosti akými sa rocková (alebo prog-rocková) kapela môže uberať. Buď budú tvoriť priemernú (prípadne ničím výnimočnú) hudbu pre zopár poslucháčov alebo zakomponujú viac melódií a stane sa z nich konečne úspešná kapela. Robiť muziku pre pár stoviek či desiatok ľudí je frustrujúce, niektorým to však stačí. Ambície sú dôležité a posúvajú hranice hudby smerom vpred. Niežeby nemeckí Subsignal prišli s niečím neslýchaným, ale komerčné ambície rozhodne majú. Bolo to zjavné už na albume Paraíso a ich piaty štúdiový album La Muerta potvrdzuje tento trend ...

Je prekvapujúce ako málo progových kapiel využíva komerčný smer daného štýlu. Na príklade legendárnych Yes a kanadských Rush je vidieť ako ďaleko sa vďaka tomu môžete dostať a získať status legendy. Potrebujete na to jednu maličkosť. Musíte mať v arzenálu svoje hity, ktoré bude vaše publikum milovať. Aj Subsignal sa o niečo také pokúšajú a dá sa povedať, že vcelku úspešne. Progeri síce budú nadávať, že je to veľmi komerčné, ale čuduj sa svete Subsignal majú na konte už svoj štvrtý prienik do albumového rebríčku v Nemecku. Podobnú radosť majú určite aj poľskí Riverside, ktorým sa darí v tomto smere viac a viac ...

Inštrumentálna predohra 271 Days uvedie prvý progový hit La Muerta a kapela vytiahne zo svojho arzenálu vskutku brilantné melódie. Skladby sú samozrejme o trochu viac "soft" na ich pomery, ale stále si zachovávajú interes v progresívnom rocku. Občasné citovanie skupiny Rush je tu nepochybne prítomné a ich tvorba z rokov 80-tých ich evidentne inšpirovala. Aranžmány sú inteligentné, citlivo zakomponované a dokážu vyčarovať veľmi pekné momenty. Obzvlášť druhá polovica albumu so skladbami ako Even Though The Stars Don’t Shine, The Passage, When All The Trains Are Sleeping a As Birds On Pinions Free je vynikajúca.

Nejaké to mínus sa určite dá pripísať produkcii, ktorá mohla byť aj invenčnejšia, ale to by stálo hromadu peňazí. Ďalšia vec je, že v prípade gitarových sól by som možno ocenil viac charakteru a feelingu, tak ako to kedysi vedel napr. geniálny Alex Lifeson. Čo je tu ale naozaj skvelé je spevácky výkon Arno Mensesa a prepracovaná melodika. Ambície sú v tomto prípade chytené za ten správny koniec. Keď to opäť porovnám s príšernosťami vo svete prog-rocku, ktoré vychádzajú každý mesiac, tak Subsignal a ich La Muerta sa jasne zapisuje medzi najlepšie počiny tohto roku.
reagovat

jirka 7200 @ 27.08.2018 12:53:01
to alienshore : plně respektuji, že se ti líbí muzika melodická, v případě Subsignal spíše mix AOR, popu a špetky prog rockových postupů. Nemyslím si však, že klíčem k tomu, aby se nějaká kapela stala úspěšnou, je JEN zakomponování co nejvíce melodií do hudby. Třeba zde na konkrétním příkladu k Sieges Even.

Ti se rozpadli z důvodu větších komerčních ambic dvou jejích členů, kteří založili Subsignal.To je zajisté v pořádku, své sny si hudebnící mají plnit a jít si za svým vytyčeným cílem a hrát muziku, která je naplňuje.

Pokud zde odhlédneme od uměleckého přínosu těchto dvou těles a zaměříme se čistě jen na tu komerční stránku, tak nevidím u Subsignal nějaký zásadní posun. I když hrají mnohem melodičtejší muziku, stále jsou uzavřeni v ghettu zvaným prog rock, to znamená, že za rok odehrají několik klubových koncertů a dva festivaly po Německu či Holandsku s kapelami stejného stylu, většinou přímo z firemní stáje Gentle Art Of Music, což je label dvou hudebníků z RPWL. K této firmě také Subsignal před vydáním alba La Muerta přesídlili, protože původní Golden Core ztratila zájem. Většina rozhovorů, co Subsignal poskytli se z větší části dotýkala Sieges Even.

Do rockových hitparád pronikali i jako Sieges Even s mnohem sofistikovanější muzikou a na mnohem vyšší místa. Jejich staré desky by se prodávaly ve velkém i nadále, nebýt nedostatku komunikace mezi dvěma tábory bývalé čtveřice.

Pokud se však na úspěch přestaneme nazírat optikou umístění v PRODEJNÍCH hitparádách a zaměříme se na kritiky fanoušků a žebříčky posluchačů a časopisů, tak najdeme nesrovnatelně mnohem více kladných ohlasů na Sieges Even. Počínaje třeba na progarchieves.com a mnoha jinými konče.

Já bych tvé první věty s dovolením poupravil do této podoby :

"Sú dve možnosti akými sa rocková (alebo prog-rocková) kapela môže uberať. Buď budú tvoriť priemernú (prípadne ničím výnimočnú) hudbu typu Subsignal pro více poslucháčov alebo zakomponujú viac nápadů a stane sa z nich konečne úspešná kapela. Robiť muziku ako Subsignal pre pár stoviek ľudí je frustrujúce, no asi jim to stačí. Ambície sú dôležité a ty posúvaly hranice hudby v prípadě Sieges Even smerom vpred."

Jen můj názor. Subsignal totiž nejsou Rush, Yes ani Genesis.

alienshore @ 27.08.2018 14:06:48
jirka 7200: ja si naopak myslím, že kľúč k tomu aby sa stala kapela úspešná tkvie naozaj v zakomponovaní melodií, dokázalo to v histórii hudby už toľko skupín že by sme ich mohli menovať donekonečna :-) ...

poslucháči (teraz nemyslím progerov z progarchives) nie sú zvedaví na onanie, chcú sa s hudbou stotožniť, majú hlad po melódiách a je im v podstate jedno či je to rock, alternatíva, pop alebo metal, byť melodický neznamená byť hneď slizký, trapný alebo detinský, dá sa to robiť aj inak, Subsignal urobili kvalitnú dosku, neustále vzývať minulosť že Sieges Even boli lepší im nijako nepomože :-), myslím si že majú čo povedať aj teraz a darí sa im, navyše výsledok poteší aj niektorých poslucháčov :-), čo pre koho je umelecké a prínosné je pomerne dosť ošemetné, dnes je album typu La Muerta skor rarita než bežná vec, stačí sa porozhliadnuť po novinkách ktoré vychádzajú ...

jirka 7200 @ 27.08.2018 15:29:58
to alienshore : všeobecně to asi platí, myslím si však, že konkrétně na poslední desce Subsignal rezignovali hudebníci na cokoliv progresivního a vše vsadili na prvoplánovou líbivost, což mi při porovnání s jejich starší tvorbou přijde jako den a noc.

Nicméně nic hrozného se v globálu nestalo, mám možnost sáhnout po jiných deskách. Nebo můžu vzývat Sieges Even :-)

Německý spolek muzikantů Subsignal z Mnichova, jak všichni zasvěcení ví, je novým domovem pro dva muzikanty ze Sieges Even – zpěváka Arno Mensese a kytaristu Markuse Steffena. Jelikož mě poslední dobou hodně oslovila tvorba Sieges Even, zajímalo mě také, kam se jejich cesta bude ubírat v jejich novém působišti. Vyčetl jsem, že by se Subsignal měli plavit ve vodách melodického progresivního rocku s tu a tam rockovějšími, tvrdšími kytarovými ornamenty. Jakési vodítko jsem obdržel na posledním studiovém albu Sieges Even s názvem Paramount, kam jeden song určený původně pro Subsignal nakonec chlapi umístili. Jednalo se o nejmelodičtější věc z alba – Eyes Wide Open, která mezi ostatní materiál ani moc nezapadala. Dnes je tedy zřejmé, které dvě osoby to zjemnění repertoáru prosazovaly.

Co jsem tedy na novém CD Subsignal z roku 2018 s tajemně děsivou maskou a názvem La Muerta objevil ? Celkem jedenáct nových písní a dva remixy v radio friendly verzi. Všechny se nesou v příjemném duchu melodického pop rocku či AOR. Nejpřijatelnější mému uchu zní střednětempá a příjemně energická Every Able Hand s parádní hradbou kláves jak vystřiženou ze starých desek Genesis. Rovněž rockovější, skoro osmiminutová The Passage s opatrně zkresleným zvukem kytar a fanfárami syntenzátorů stojí za poslech. Čistě progresivní je i úvodní instrumentálka 271 Days a pěkně se poslouchá i krátká skladbička zahraná jen na akustickou kytaru Teardrops.

Jinak již zmíněné dva radio remixy poukazují na to, že kapela svou produkcí směřuje k mainstreamové části publika, které ji bude moci zaslechnout nejen ve specializovaných prog rockových rádiích, ale i v běžném vysílání. Zbytek písní na desce tomuto popisku také odpovídá a ani účast Marjany Semkiny z iamthemorning či hostování členů ze spřízněných RPWL toto dílo nijak přitažlivějším nečiní. Melodický AOR typu ASIA či TOTO snad okouzlí jejich příznivce, já bohužel mezi tyto fandy nepatřím, protože v těch písničkách se sametovými hlasy a líbivými melodiemi ve středním tempu nenalézám pro sebe nic přitažlivého.

Cíl byl splněn. Zjistil jsem, že nositelem progresu byli u Sieges Even hlavně bratři Holzwarthovi a současné zaměření zbývajících členů v Subsignal není mým šálkem kávy. Dávám dva body, fandové stylu AOR a melodického pop rocku povinně dvě hvězdy přilepí navíc.
reagovat