Lifesigns - Live in London under the Bridge (2015)

Prog rockové kapely to nemají v současné době jednoduché. Posluchačů tohoto žánru není mnoho, proto jsou vystoupení podobných spolků malým svátkem. Nejinak tomu bylo u anglické skupiny Lifesigns, v jejíchž řadách hrála a hrají samá esa anglické art a prog scény. Ač proběhlo za pár let několik desítek koncertů po celé Evropě, přesto se na mnoho fanoušků nedostalo. Uzrál tedy nápad natočit live DVD, které by těm věrným umožnilo vidět kapelu v akci.

Klávesák John Young s ostatními vymyslel dokonalý realizační plán. Jelikož pořízení takového záznamu stojí nemalé peníze, rozhodli se pro dnes stále častější crowdfundingové financování. Peněz se od fandů vybralo dostatek na to, aby mohl být pronajat vyhlášený londýnský klub Under the Bridge, kde se uskutečnila 22. a 23. 1. 2015 dvě vystoupení, která nasnímalo několik kamer pod vedením artového režiséra Paula Shammasiana. Velký důraz byl věnován i osvětlení, proto byla přizvána profi firma zajišťující kvalitní světelný park. Tento koncert si nenechali ujít fanouškové nejen z Anglie, ale také z Norska, Belgie, Francie, Španělska, USA a ano – přijeli i z Holandska :-)

Dlouho jsem váhal, zda si toto DVD opatřit. Bylo to hlavně z důvodu, že koncert byl nahrán po vydání prvního alba, ze kterého jsem nebyl až tak nadšen. Mrzelo mne, že Lifesigns s vydáním nepočkali až po natočení druhé studiové desky, která si mi líbila mnohem více. Nakonec jsem jej objevil u známého, který mi ho zapůjčil k recenzi. Po přehrání a podrobném prozkoumání jsem zjistil zajímavou věc! Tento koncert obsahuje krom pětice písní z debutního alba i tři nové songy z tehdy nevydaného CD Cardington a dva hity ze sólové tvorby John Young Bandu. To bylo překvapení! Je tedy zřejmé, že nějaký materiál na novou desku museli mít Lifesigns připraven několik let dopředu….

Úvod DVD patří dvě skladbám z debutu – Lighthouse a hitové Telephone. Vizuální ztvárnění mně známých skladeb umožňují na skladby pohlédnout jiným pohledem. Výsledný koncertní zvuk vysoké kvality (nazvučený precizně čitelně, podobně jako u jazzových vystoupení) krásně zvýrazňuje souhru rytmické sekce kapely – můžete si vychutnat nápaditou hru baskytaristy Jona Poola, který používá méně obvyklé nožní pedály pro změnu výsledného zvuku svého nástroje, a drummera Frostyho Beedla, který oslní svou ekvilibristickou hrou v úvodu druhé, již zmíněné skladby. Basák Poole je také hlavním showmanem, jemuž je zdejší klubové pódium malé - skáče jako kdyby byl půjčen z Faith No More :-)

Kytarista bulharského původu Niko Tsonev (mj. Steve Wilson) působí celkem introvertně, tak bohužel vyznívá v celkovém zvuku poněkud upozadněná i jeho precizní, někdy trochu jazz rockem ovlivněná hra. Celé dění na podiu kontroluje od kláves hlavní protagonista John Young, který mi (kdykoliv ho spatřím) připomíná Clive Nolana v subtilnějším provedení. Nesmím opomenout dokonale secvičené čtyřhlasy, což je dnes zcela nestandardní a neslyšené.

Následují tři (tehdy) novinky a z nich skvělá Impossible nutí lidi v publiku až k tanci! Následující Open Skies v AOR stylu pochází ze sólové dráhy Johna a mě moc nezaujala. Až s další vlastní skladbou Kings si u mě napravil reputaci, v ní to skutečně prog rockově vře a bublá. Koncert zakončují tři pecky z prvního CD, kde vyniká hlavně závěrečné technicky náročná dvanáctiminutová Carousel.

Skvělá podívaná na precizní souhru hráčů z první ligy britského melodického prog rocku.


Trailer :
>> odkaz

Song Different :
>> odkaz
reagovat