Maiden uniteD - Maiden United ‎– The Barrel House Tapes (2019)

Holandský projekt Maiden United baskytaristy Up The Irons Joey Bruerse v tichosti vydal minulého roku čtvrtou studiovou desku s dalšími akustickými úpravami svých velkých vzorů. Já osobně mám starší tvorbu Mejdnů uloženou hluboko v paměti, ale dnes si je moc nepouštím. Raději si je občas připomenu pomocí sofistikovaně přepracovaných cover verzí, které mi umožní zavzpomínat na důvěrně známé melodie vysvlečené ze železného brnění ... a to Maiden uniteD dovedou.

Zde na Progboardu jsem v minulých letech propagoval předešlá alba této sebranky, proto padlo rozhodnutí poslechnout si i novinku The Barrel House Tapes, která vyšla na sklonku minulého roku. Jelikož předchozí alba jevila určitou sestupnou tendenci v kvalitě a originalitě, byl jsem tedy před prvním testování mírně apatický.

Kouknul jsem se na seznam muzikantů, kteří se na albu podíleli. Joey krom dvou členů své domovské kapely oslovil řadů holandských kolegů z rockových kapel i jazzu a aby přitáhl patřičnou mediální pozornost, v pár písních se objevili i zpěváci Doogie White a Frank Beck (Gamma Ray/Red Raven). Kytarové party do dvou skladeb poskytl i Dennis Stratton (Iron Maiden) a trubkou několik skladeb ozvláštnil jazzman Eric Vloeimans.

Podívejme se tedy na hudbu : po živém intru mě překvapilo podání hitu The Number Of The Beast v country kabátku, jak z baru na divokém západě. Pro zpestření dobré, jelikož však k tomuto stylu nechovám žádné sympatie, nijak více mne tato verze nezaujala. Následný Back in the Village v soft rockové úpravě zapěl opatrně a nevýrazně zpěvák Gammaray Frank Beck.
První skladba, kde to konečně zajiskřilo , je umístěna na čtvrtém místě pod jménem Alexander the Great. Epicky pojatý originál byl přearanžován do intimní podoby bez jakéhokoliv rytmického vedení jen s doprovodem akustické kytary, klavíru a procítěného zpěvu Jeroena Voogda. První vrchol alba.

Wasting Love mě těžce znudila svým pop rockovým feelingem, ani Doogie ji svým projevem nezachránil. Naládu mi zvedla až další v pořadí – Poweslave, opět jen s akustickou kytarou a hlavně s kouzlenou trubkou hostující jazzové legendy Erica Vloeimanse. Tato věc mě přímo pohladila po duši, líbil se mi něžný přednes zpěváka Jos Severense, který ve svém domácím death metalovém tělese HdK svůj hlas používá poněkud jinak. :-)

Stranger opět nudné, song Phantom of The Opera pozvedla výborná trubka, Strattonovu kytaru jsem nijak neidentifikoval. Z méně známé Motsegur z alba Dance of Death byl použit ústřední melodický motiv, který hudebníci zapustili do pirátské odrhovačky z londýnských putyk. Vcelku příjemné, na rozdíl od závěrečné Sanctuary, která mě krom nástroje Erica Vloeimanse moc nezaujala.

Závěrem : Úspěch kvalitní unplugged cover verze nespočívá jen v nahrazení partů metalových kytar těmi akustickými, ale jak dokazují Maiden uniteD - důkladnou transkripcí původního materiálu do nového tvaru, v kterém originál naleznete až postupným poslechem. To mě na tomto projektu na rozdíl od mnoha dalších stále baví. I zde se najde několik nevýrazných skladeb, kterým nepomohly ani velká jména. Celkově mě však deska příjemně překvapila povedeným zvukem a několika silnými momenty, čímž si u mne soubor napravil reputaci po slabším Remembrance.

reagovat