Testament - Titans Of Creation (2020)

Keď mám čas, tak počúvam aj druhú a tretiu ligu, no len málokedy mi to niečo naozaj dá. Vo väčšine sa jedná o brak. To podstatné prinášajú takmer vždy kapely, ktoré prezentujú hodnotu. Hodnota je niečo, čo už je nejakým spôsobom overené a samozrejme na trhu (s hudbou) žiadané. Pre mňa to znamená celosvetový ohlas, fanúšikovská základňa ktorá sa schádza na koncertoch, predaje albumov a história kapely. Dá sa povedať, že v metale tieto kritéria bezpochyby spĺňa mimo iných aj Testament. Pokiaľ sa kapela dostane do Top 20 predajnosti albumov v americkom rebríčku, to už čosi signalizuje. Testament sa samozrejme k tomu dostali tŕnitou a poctivou cestou. Pády a vzostupy sú v hudbe bežnou záležitosťou. Ide o to, kto vydrží najdlhšie ...

Titans Of Creation je momentálne najnovšia reinkarnácia ich štýlotvorného thrash-metalu. Testament dokáže svojou nadupanou muzikou strhnúť aj davy. Kľúčom je implementovanie melódií a bombastických zmien tempa. Zaujme to rovnako podnapitého metlo-alkoholika ako aj inteligentného metalového poslucháča. Testament zaberá totiž široké spektrum. Vedia, čo skutočne funguje a zároveň už dlhoročným pilovaním vedia aj to, ako to majú robiť.

Titans Of Creation v skutočnosti neprepisuje thrash-metalovú knihu. Je skôr jeho žiarivým diamantom, tak ako aj iné ich albumy. Testament si zachovávajú všetky svoje ingrediencie, pre ktoré sa stali lídrami žánru. Mňa vždy dostal ich progresívnejší ksicht a ten je vlastne prítomný takmer všade od určitého obdobia kapely, kedy začali tvoriť tzv. sofistikovaný thrash-metal. Úvodný song Children Of The Next Level je jeden z najvýraznejších songov na albume. Je to skutočne hit, koncertný trhák a pritom ukrutne, a nekompromisne heavy. V podstate tu všade nájdete záchytné body, výrazné riffy a hromadu osobitosti.

Tradične opäť počujem majstrovský výkon bubeníka Gene Hoglana, ktorý spoločne s basákom Steve Di Giorgiom tvoria tzv. „death-rytmiku“. Momentálna zostava je naozaj top, čo muzikant to elita. Hráčska kvalita je u Testament vskutku pozoruhodná. Bez urážky, ale Slayer mi pripadali vždy o čosi primitívnejší. Skladby sú tradične náročné na hráčsku zručnosť. Majú však hlavu a pätu, jasnú koncepciu a ústrednú melódiu. Navyše Chuck Billy dokáže zo skladieb vytrieskať absolútne maximum, keďže dynamicky strieda melodiku s brutalitou. Tá hromada energie je presne tou hodnotou, ktorú headbanging fans potrebujú.

Testament nepriniesli nič nového, ale tá kvalita je obrovská a vlastne to samotné je najdôležitejšie. Nové kapely majú čo robiť, aby ich hudba mala tak monštruózny rozmer a dopad na publikum. Skladby majú perfektnú dramaturgiu. Strieda sa v nich melodickosť, koketéria s death/black-metalom a určité mystérium, ktoré zvýrazňuje brutálne emócie. Extrémne metalový Eric Peterson a jazz/hard-rockový Alex Skolnick tvoria vysoko štruktúrovaný gitarový sound Testament. Kombinácia ich odlišných štýlov a zvukov je explozívna a pritom nádherne pestrá.

Človek by si myslel, že Titans Of Creation (rozumej členovia Testament) sú natoľko silní a apokalyptickí, že nakopnú do zadku aj coronavirus. Bohužiaľ Billy a Di Giorgio to schytali. Snáď to nebude posledné albumové inferno týchto klasikov žánru. To by bola škoda. Nominácia na metalový album roka je z mojej strany už len samozrejmosť ...
reagovat

jirka 7200 @ 09.04.2020 09:17:31
Kdybych poslouchal jen thrash metal a měli by mě odvězt do klaustrofobického prostředí centra biologické ochrany v Těchoníně pro podezření na koronavir, tak bych si vzal sebou toto album.

Je to v podstatě takový souhrn žánrů, vlastních postupů i jejich kolegů zabalený v luxusním provedení současného krále těžkotonážního zvuku Made in Andy Sneap.

Odkaz na Exodus je slyšitelný v WWIII,v Night of the Witch vyplouvají na povrch Slayer. V mnoha skladbách, pokud svléknu ten těžky thrashový kabát, se odhalí na denní světlo hard and heavy riffy a postupy s pěknými melodiemi. Dojde i na black metal ve skladbě Curse of Osiris.

Barevná deska, kde si každý fanda drsné muziky najde to své. Díky za recenzi !

Danny @ 13.04.2020 10:53:56
Zdravím tě. Kvalitní recenze na horkou novinku, díky za ní. Výstižně reagoval Jirka, takže dodám jen pár postřehů. Mám toto CD aktuálně v autě: manželka si myslela, že je to nějaká nová Metallica a bez problémů to se mnou poslouchá, mladší dcera Zuzka (znáš ji, byla na našem koncertě v pražském Jam Clubu v roce 2017, kde ses byl podívat, ta s Guinnessem), jinak velká rockerka, mě poprosila, abych to vypnul... Je v tom určitá symbolika. Za mě je to instrumentálně narvaná muzika, skvěle zahraná, s jasně daným stylovým vymezením. Fanoušci thrash metalu přesně tohle čekají a přesně tohle dostanou, bez nějakých rušivých momentů a zásadních přesahů. A to je možná škoda, tyhle kapely mají totiž užasnou příležitost svoje fanoušky formovat a posouvat. Vůbec to ale nesnižuje kvalitu hudby. Za mě jedno subjektivní negativum, které vnitřně nedokážu změnit bez ohledu na kapelu - mám rád kreativní bubeníky, kteří do rockové hudby přinášejí zajímavé a neotřelé rytmické patterny a riffy, jen od boku Pavel Fajt, Pavel Koudelka, Bill Bruford, Gavin Harrison atd., dvoukopákové kanonády jsou toho přesný opak, aranž v tu chvíli ztrácí smysl. Za mě dobré album, instrumentálně výborné, které mohlo být odvážnější. Mé hodnocení: 4.

alienshore @ 13.04.2020 18:49:57
Ahoj! Double bass je v metale akýsi štandard. Sem tam nejaké výnimky existujú, ale je to v zásade menšina, keďže dvojkopák patrí medzi nositeľov agresivity a tvrdosti. V opačnom prípade by metal prišiel o veľkú časť publika, ktoré si práve na to potrpí. Testosterón sa musí nejakým spôsobom prejaviť. Metal a práca s lopatou je najlepší spôsob akým sa dá uvolniť :-) ...