Monkey3 - Sphere (2019)

20.05.2020 Konnie | #

Při jedné ze svých průzkumných akcí na poli stoner rocku jsem narazila na informaci, že vyšlo nové album skupiny Monkey3. Jelikož mi do té doby byla produkce i samotná existence skupiny utajena, neměla jsem zhola žádnou představu o tom, co od ní mohu čekat. Stručná charakteristika jejího zaměření obsahující termíny jako space rock, “stoner-rock grooves” či “psychedelic vibes” mě ale zlákala k bližšímu zkoumání.

Po prvních minutách úvodní skladby Spirals, které mi vzdáleně připomínaly Vangelisovu tvorbu, jsem se začala smiřovat s myšlenkou poklidného relaxu, možná až moc poklidného… A když už jsem se téměř propadala do alfa stavu, přišla 3. minuta skladby. Úder kytary, který mě dokonale probral. V tom momentě mi blesklo hlavou, že to asi nebude úplně pohodová plavba na vlnách podivna, ale docela dramatická vesmírná mise. Jako když se váš kosmický koráb najednou dostane pod palbu meteorického roje. A hned tak si neodpočinete, bicí i klávesy tu kytaru ještě podpoří a po kratším oddechu se o vás ten roj v závěru ještě jednou mírně otře.

Podobně vystaveny jsou i další skladby na této desce. V některých jakoby se v kytarových riffech skulinkami prolínala melodika Pink Floyd, jindy kytara až kovově zdrsní - Axis, Mass. V jiných zase dostávají větší prostor téměř párplovské klávesy - např. Prism. Někdy si melodie jen tak lehce a nezávazně plyne, bez žádných větších emocí a překvapení - Ida, jindy na nás ztěžklým rytmem bicích valí melancholii, kterou místy (škoda, že na tak malém prostoru) překrývají trylkující kytarové riffy - Mass. A v závěrečném, více jak 14 minut dlouhém opusu Ellipsis, hudba pro změnu pulzuje a krouží, vlní se a nenápadně se kolem vás ovíjí jako nějaký hlavonožec. Graduje, rozpíná se a najednou se v nejsilnějším momentě smrskne, vcucne se do škvíry jako ta chobotnice a vy čekáte odkud zase vytrčí svá chapadla. Ale ona se pro změnu opatrně plíží při zemi a nafukuje se a roste, podpořena v závěru nenápadnými zastřenými vokály. A vám najednou dojde, že jste ztraceni, protože už vás dávno znovu obklopila a pohltila… pro mne neoddiskutovatelně nejsilnější skladba desky.

Až někdy v polovině alba mi došlo, že jsem se do jeho sfér pohroužila natolik, že mi ani nevadila absence vokálního projevu. Naopak, otevřel se tím větší prostor pro fantazii a mám tak možnost se při každém dalším poslechu vydávat novým směrem a objevit v něm dříve opomenutá zákoutí tohoto specifického kosmu stvořeného Monkey3. A tato Sféra rozhodně není poslední destinací, kterou s touto společností navštívím…
reagovat

Gerry @ 21.05.2020 16:46:09
Krásně a přesně popsáno. Také jsem se o existenci Monkey3 dozvěděl až z profilu zde, poslechl si ukázku na YT a už jsem sháněl kde se dalo :-). Zatím mám doma na disku jen Sphere a poslouchám ho do zblbnutí. Skvělý mix stylů, definoval bych to jako by David Gilmour na stará kolena začal hrát jakousi fúzi metalu :-)
Mimochodem, styl hudby mi velice připomíná americké prog-rockery Astra, které jsem sem na Progboard dával před pár roky.
Díky za skvělou recenzi!

Konnie @ 22.05.2020 14:29:31
Gerry: Tak to jsem moc ráda, že se našel někdo, komu se to taky líbí. Ani starší alba nejsou špatná, třeba Beyond the Black Sky nebo The 5th Sun... Tvůj příměr s Gilmourem hrajícím metal je výstižný :-)
Za tip na Astru děkuju. Vyzkouším.

Danny @ 22.05.2020 15:59:09
Poslechl jsem si to hned, jak se tvoje recenze objevila. Pak s odstupem ještě jednou, jestli mi tam něco neuniká... S touhle hudbou se nám nepodařilo vzájemně se potkat. Nevadí, jdu si pustit Cold Dark Place od Mastodon.

Konnie @ 22.05.2020 17:30:06
Danny: V pohodě, to se tak někdy stává. Mně taky nesedí všechno, co se tu prezentuje :-) O to víc děkuju za reakci, aspoň mám nějakou zpětnou vazbu. Užij si Mastodony .-)

Gerry @ 25.05.2020 17:12:01
Konnie: Máš proti mně náskok, zatím jsem slyšel jen Sphere, ale jakmile seženu ostatní, dám jim taky šanci :-).
Tu Astru opravdu vyzkoušej, zatím vydali jen dvě desky, třetí připravují, ale je to taky paráda.
Obecně se v poslední době začalo objevovat dost současné progové hudby, kterou můžu. Jsem totiž zažraným staromilcem a neo-progovým kapelám stylu Porcupine Tree atd jsem i přes několik pokusů nepřišel na chuť. Teď se ale víc a víc objevují kapely, které zase vrací do svých skladeb silné melodie a nápady - jako třeba norští Windmill, ty jestli neznáš, tak taky mohu doporučit.

Konnie @ 26.05.2020 19:40:27
Gerry: Tak už jsem si vyslechla 1. album Astry a příjemně mě to překvapilo. Ta sedmdesátá léta tam jsou hodně znát, když spustily ty flétny a i ty vokály, tak jsem měla chvílemi pocit, že jsem se vrátila v čase :-) A pak se to těmi kytarami zase převrátilo jinam... je to zábavný, díky. Jinak se musím přiznat, že progrock tak moc neznám, takže nedokážu posoudit jeho vývoj v čase, ale asi chápu na co narážíš těmi silnými melodiemi. Např. Porcupine Tree jsem pár alb v klidu vyslechla, ale nemám potřebu se k tomu vracet...
Děkuju za tipy. :-)

Gerry @ 28.05.2020 19:37:49
Konnie: Rádo se stalo, pokud budu moci, zase rád poradím.... nebo si poradit nechám :-)
A hned mi napadlo .... ze stejného ranku...znáš Windmill?

Gerry @ 28.05.2020 19:39:04
Ufff...jsem dneska nějaký přepracovaný... Windmill už jsem nabízel minule ... tak zpět, nic jsem neřekl.... :-DDD