All Them Witches - Nothing As The Ideal (2020)

All Them Witches natočili syrové album. Své široké riffy ve skladbách nabízejí jakoby mimoděk, ty působí průbojně a místy i překvapivě. Moc se mi líbí zvuk alba. Není nesmyslně exponovaný jako u kapel, které chtějí znít sakra tvrdě a výsledkem je spíš kašovitá plocha. All Them Witches sází na polozkreslené, tužší zvuky a právě proto muzika tvrdá je. Valivé figury si vás brzy získají, jsou všude, baskytara v nich jasně definuje ráz i průběh skladeb. Často je tvrdošíjná a v rámci svého ústředního riffu si žije svým životem. Nechává si svůj prostor pro sebe a ostatní hybatelé, zejména harmonický voj, musí kroužit uctivě kolem. S kytarou se zajímavě šetří, je citlivá, stejně tvrdě útočná. Celek působí jako ve filmu s rozostřeným obrazem, vykresluje spíš siluety než konkrétní figury.

Důležitá je práce s detailem, hudební masa vyrůstá z drobností a v celku je každý kus důležitý. Stoner metal/rock se tu mísí z psycho rockabilly a acid blues. Kapela se sympaticky snaží hledat nové postupy, kombinuje žánry i přístupy. Přesto je sdělná a pro fanoušky stále čitelná. A pro mě zvláštně zahloubaná do svého světa. Parksův zpěv je přirozený a v posmutnělém módu dobře padne k muzice. All Them Witches vykročili k novým horizontům a předpokládám, vzhledem k vývoji a ochotě hledat a kombinovat, že se ještě máme na co těšit.
reagovat

jirka 7200 @ 16.12.2020 22:07:57
Muziku ATW jsi rozebral do nejmenšího šroubku a poté ji zase složil do funkčního stavu. Pro mne zásadní letošní deska z obasti drsného metalického rocku. ATW je kapela, která si léta pomalu buduje pozici nástupců velikánů rockové scény, až ti po čase vyklidí své pozice.

Danny @ 16.12.2020 22:25:44
Souhlasím, výborné album. Nenápadně nám tu ke své naprosté dospělosti dozrává mimořádná kapela. Jsem zvědavý, co bude dál. A těším se. Děkuju také za drobný kompliment, pravda je ale taková, že to jsi ty, kdo tu důležitou hudbu prezentuje poutavě a zcela profesionálně. Děkuju za tvé postřehy.

Příběh All Them Witches je o tvrdé práci rockové kapely z Nashville, která si pomalu, ale jistě vybudovala v podstatě z nuly renomé na mezinárodní hudební scéně, což se povedlo mizivému promile ostatních jejich souputníků.

Chlapi z ATW dříve nahrávali desky v obýváku na čtyřstopej magneťák, na chatě v horách a v malých bytových studiích, či v tom vlastním, které si zřídili v bývalém kostele. Ani to obrovské množství nejmodernější techniky nenapomohlo (jak jinak) ke vzniku nového repertoáru. Proto zvolili opačnou cestu, přesunuli se i se zvoleným producentem Mikey Allredem, (kterej s ATW již vytvořil desku Dying Surfer..) do Abbey Road Studia v Londýně, přímo do studia Two, kde nahrávali třeba Beatles. Zde se v časovém presu vrhli na nedodělaná torza skladeb (kde jedinou připravenou skladbou byla See You Next Fall). Nasáli inspiraci přímo z temných prostor studia plných vintage analogových mašinek a dokončili osm skladeb.

Základem desky se staly hypnoticky psychedelické, valivé songy které připomínají jam rytmické sekce Pink Floyd z počátku sedmdesátek se současnými Tool a drsným feelingem Kyuss. Částečnou větší hutnost oproti předešlé tvorbě zapříčinila jistě i nepřítomnost klávesáka Jonathana Drapera v sestavě, který kapelu v roce 2018 opustil.

K takovým skladbám lze zařadit hned úvodní Saturnine & Iron Jaw s pomalu dvouminutovým intrem, které kombinuje industriální ruchy s jemným prohrabováním strun kytary. Praví fandové zde zaznamenají patero úderů zvonů, jež symbolizují počet předchozích nahrávek souboru. Přímočarý stoner rock ve svižnějším balení bez zbytečných okras přináší druhá Enemy Of My Enemy a Lights Out. Krátké a úderné sólíčko na konci skladeb zaručeno!

To nejzajímavější z celého alba se nachází na pozici 4-6. V See You Next Fall se po horrorovém intru rozjíždí halucinogenní rytmika, která v této skladbě hraje prim, později připojivší se kytara spíše jen tak krouží kolem, občas jsme obdařemi skřípavým sólem. Tento jam měl původní stopáž 45 min :-) Pátá The Children Of Coyote Woman (pamatujete na Marriage a Death of Coyote Woman z druhé desky ATW ?) se nese v country duchu, ale nebojte žádný Johny Cash se nezjeví, atmoška je zadumaná stejně, jak tomu je u ostatní produkce. Na mne nejvíce působí navazující píseň se zvláštním názvem 41, která mě dokáže vždy dostat svou hutnou uhrančivostí do extáze. V jednoduchém postupu je síla !

Pro zklidnění je na albu umístěn akustický Everest (jakýsi úryvek melodie zahraný na kytaru) a melancholická Rats in Ruins, která je takovou malou zádušní mší za tuto desku. Kytara s basou stále variují dokola jeden vzorec a Michaelův hlas ze záhrobí se s námi loučí, vše zaniká v hluku vazbících kytar, jednoduchá melodie skladby však skrze něj až do konce prozařuje, jako světélko naděje….

Závěrem : Pokud odečteme intra, outra a akustický předěl Everest, kapela vyprodukovala 35 minut hypnotického materiálu s již znatelnými rozpoznávacími prvky ATW, které obsahují mix stoner rocku, metalu, psychedelie a country. Na vinylu přepychový zvuk umocňuje celkové jednolitější a monotónější vyznění, kratší stopáž však zaručuje udržení posluchačovy pozornosti.

O rozbor abstraktních textů jsem se nepokoušel, neb krom The Children Of Coyote Woman, která pojednává o Romolusovi a Removi, mi pravý obsah uniká. Stejně jsou na to prý i členové ATW :-)

Pokud bych parafrázoval název desky Nothing as Ideal, tak bych oponoval. Skoro ideální je poslední deska All Them Witches. O tomto albu se dle mého bude hodně psát a čtyřku dávám jen proto, abych mohl následující kotouček ohodnotit bodováním absolutním.


reagovat

Konnie @ 30.09.2020 07:33:34
Moc díky za recenzi. Byla jsem zvědavá, jestli s ní někdo přijde.
Po prvním poslechu mírné rozpaky, ale pak si to sedlo, a musím konstatovat, že velká spokojenost. A vůbec nic proti Man in black, naopak mám pocit, že v Rats in ruin slyším silnou inspiraci jeho tvorbou .-)

jirka 7200 @ 01.10.2020 11:32:47
Konnie : jsem rád, že se ti nová deska ATW líbí. Podle mě tato kapela vydala tak nějak v tichosti své nejlepší album a u nás se něm zatím moc nemluví.

sicky @ 05.10.2020 06:53:44
Povedená deska, místy je z toho trochu cítit, že nad tím materiálem moc nekoumali a poslali to tam na první dobrou, ale to neva, improvizace jim vždy šla. Zpočátku jsem sice moc vyloženě silných momentů nenacházel, ale časem se ukázalo, že to album funguje líp jako celek než jednotlivé skladby. Působí nenápadně, ale dokáže na dlouho zaseknout. Jejich nej pro mě zůstává Dying Suffer.., ale tohle se mu pomalu ale jistě přibližuje

jirka 7200 @ 05.10.2020 12:41:15
sicky : máš pravdu, kapela se s tím nemazala, ale to bylo asi cílem, proto si zaplatili studio v Anglii. Ale když poslouchám třeba Everest, tak mám pocit, že tam je z důvodu neskutečně svůdné akustiky studia.