Threshold - Dividing Lines (2022)

Ubohost a úpadek. To jsou vlastnosti provázející poslední album anglánů Threshold. A to říkám zcela otevřeně já, dlouholetý fanoušek kapely. Tohle je prostě bída a nuda roztažena ještě navíc na dvě alba. 

Tak přesně těmito slovy začínala moje recenze na dnes už předposlední nahrávku metalových prog melodiků, sdružených okolo dvojice Groom/West. A přesto, že tuto kolekci dnes hodnotím o něco pozitivněji než v době, když jsem o ní psal, pořád je to oproti dřívější tvorbě celkem pruda.
Je tomu už skoro rok, co spatřilo světlo světa jejich nové vydání, deska Dividing Lines. Tentokrát musím říct, že jsem ji opravdu usilovně naposlouchával a teď můžu konečně sklízet ono sladké ovoce. 

Znovu jde o hodně progresivní, velice povedenou a hodně, hodně melodickou desku.

Desku pestrou, nápaditou a hlavně soubor skadeb, který posluchače vtáhne, sice vtáhne postupně, ale o to více vás poté baví. Obsahuje spousty zapamatovatelných melodií a hlavně zapamatovatelných refrénu.

Jednotlivé skladby jsou silné, mluví jasnou řečí , mají skvělý zvuk a přesvědčivou porci energie. A i když Glynn Morgan nemá téměř žádnou charismatickou barvu hlasu a pořád bude jen tím průměrným zpěvákem, k Threshold dneška se zkrátka hodí. 

Diving Lines tak znovu zabodovala a kapela si skrze ni zase vydobyla plné renomé a u mnohých fans zaznamenává návrat do první prog metalové ligy, kam bezesporu léta povně patří. Přejme jim to. 

Pegas @ 06.08.2023 20:00:15
Po první odstavci jsem se divil, o čem to píšeš. Máme to podobně, předchozí desku považuji za velmi slabou, proto jsem se obával, jak dopadne tato. Ale naštěstí je vše při starém. Tohle krásně navazuje na ty desky s Macem. Povedená nahrávka.