R.E.M. - New Adventures in Hi-Fi (1996)
"The Hi Side"
1. "How the West Was Won and Where It Got Us" – 4:31
2. "The Wake-Up Bomb" – 5:08
3. "New Test Leper" – 5:26
4. "Undertow" – 5:09
5. "E-Bow the Letter" – 5:23
6. "Leave" – 7:18
"The Fi Side"
7. "Departure" – 3:28
8. "Bittersweet Me" – 4:06
9. "Be Mine" – 5:32
10. "Binky the Doormat" – 5:01
11. "Zither" – 2:33
12. "So Fast, So Numb" – 4:12
13. "Low Desert" – 3:30
14. "Electrolite" – 4:05
Obsazení:
* Bill Berry – drums, percussion, "ennio whistle"
* Peter Buck – guitar, mandolin, bouzouki, bass guitar
* Mike Mills – bass guitar, backing vocals, piano, synthesizer
* Michael Stipe – vocals, synthesizer
a další. viz >> odkaz
Po dvou mimořádně úspěšných studiových deskách, mířících bez okolků k mainstreamu, učinili R.E.M. na "Monster" odbočku k syrovému garážovému rocku, nepochybně vlivem vrcholící grungeové exploze. Společný projekt Kurta a Michaela Stipea už nevyšel díky dobře známému...
Moderní rytmika a klidné vyznění How the West Was Won and Where It Got Us dokládá, že kapela nerezignovala na aktuálnost, přesto zůstala výsledkem "svá". The Wake-Up Bomb pečetí přímočaré cítění kapely pro hit a z Millsova piána jen odletují jiskry. New Test Leper, trochu líznutá folkem s Buckovou mandolínou - ani tady nebudeme ošizeni o balady. Millsova basová figura tvaruje rytmickou Undertow s akademickým klidem versus burácivými refrény. Singlovka E-Bow the Letter je působivá skladba, která by bez potíží zapadla na nejúspěšnější alba z devadesátek. Mimořádný jsou tu Stipe i hostující Patti Smith. Leave patří k nejvybranějšímu zboží z jejich dílny. Jednoduchý, ale geniální Millsův synťákový motiv, zacyklená melodie, naléhavost. Stipe se tu popasoval s motivem cest mezi štacemi nahrávání . Departure je jako kupředu se řítící splašený býk, řičící všemi nozdrami a dupajíc po všem živém. Bittersweet Me je písní klidnou s jasným otiskem folku a country, který u nich byl vždy přítomen. Stipe tu zřetelně čerpá ze zámořských písničkářů. Be Mine je dalším baladickým vyznáním, Peter Buck si tu krásně popřeje na akustických strunách. Binky the Doormat rezonuje mezi klidem a obskurními, mučivými plochami. Tady jsme asi nejblíže chaosu předchozí desky. Ambientně klidná Zither předehraje So Fast, So Numb, rockově zaostřenou šlupku ovládanou ohnivou kytarou a bubny. V neklidné a drsné poloze pokračuje i Low Desert, album vrcholí vynikající klavírní Electrolite s motivy L.A. a Hollywoodu. Baladická krása, kterou coverovali např. i Radiohead.
Kolekce, kde potlačili až industriální hluk předchůdce. Vrátili se na zem k písním. Vklínili do nich mnoho elektronických a synthi prvků, ale ne tak, aby na 66 minutách dominovaly. A v každé najdeme finty, nápady, rozmanitost, což potěšilo kritiku. Čestná a silná 4.
reagovat
- hodnoceno 0x
- hodnoceno 0x