HOKR / POCO LOCO - Hokrova vila (2004)

Hokrova vila. Nevím jak na vás, ale na mě to působí trochu tajemně...
Lukova letitá recenze a sugestivní obálka mi nedávaly spát a já se pořád vracel k na ytb dostupným skladbám Přišel k nám kocour, Myš v tranzu a Smutek bejvalejch pannen. Nu, nějakou dobu to trvalo, ale dočkal jsem se a při rozdělování dárků pod stromečkem vybalil i tenhle pěknej digipak (díky švagře !).

Matroš na cédéčko se nahrával v letech 2003 - 2004, ale původně jsou to všechno staré pecky z první poloviny osmdesátých let. Hokr hrají bez kytary, tedy v obsazení basa, buben, varhany a takovým zpestřením výsledného soundu je violoncello a ságo hostujících hudebníků. Díky dominantním varhanám a hlubokému, velmi specifickému přednesu Vladimíra Lišky je to hudba temná a dokonale hypnotizující, ale také neobyčejně chytlavá.

Tři výše uvedené skladby jsou - spolu s peckou Zamilovanej vůl - instrumentální a mají velmi blízko k tradičnímu prog rocku sedmdesátých let. Vypíchnul bych i příjemně archaickej zvuk, prostý nějakejch novodobejch vymožeností. Mým dalším favoritem je píseň Pohled lháře. Ságo v úvodu je vynikající a v okamžiku, kdy připojí se celý ansábl zjišťuji, že je to hudba nejen chytlavá, ale i setsakra rytmická. U burácející Voice of WC mi hlavou probleskla vzpomínka na "21st Century Schizoid Man", zatímco sedm minut dlouhá Kdo má vládu nad skvrnami nepostrádá nic z "van der graafovské" naléhavosti. Skvělá je i závěrečná Kobka. Je to sice trochu tyjátr, ale vyšperkovaný několikrát se opakujícím, takřka hitovým motivkem...

Jestli se mi něco nelíbí, tak novou vlnou cáklá Na dvoře. Nemám nic proti drůbeži (zvlášť na pekáči), ale její kvokání prostupující celou skladbou mě krapet znervózňuje.

Texty písní jsou (ve většině případů) velmi složité a příznávám, že jsem z nich ježek. Nerozumím jim a popravdě řečeno, ani se o to nesnažím. Na prvním místě je u mě hudba a ta je tady výborná.

Tak tedy, přátelé, Hokrovu vilu rozhodně ano !


reagovat

V březnu 2003 až únoru 2004 natočili pražští undergroundoví alternativci pro toto CD skladby ze svých začátků, tedy z let 1979 až 1985. Značkou kapely jsou hutné klávesy nad výraznou rytmikou (basa vskutku tvrdí muziku, ale umí i zaujmout melodikou) a jako sólový nástroj saxofon, který umí nejen pohladit, ale také pěkně podráždit. (Kytara žádná.) Samostatnou kapitolou je potom nezaměnitelný uhrančivý hluboký zpěv, či chcete-li přednes, Vladimíra Lišky, který je i autorem textů - důležité složky celkového projevu Hokru.

V hudbě, která má evidentně kořeny v progresivní scéně 70. let, slyším řadu vlivů. Zde jsou některé: Van Der Graaf Generator, Universe Zero, Magma, Egg z období alba The Polite Force. Ty i další, spolu s výraznou dávkou vlastního výrazu, se skladbami prolínají a vystupují na povrch v různém poměru. Zpestřením je cello hostující Kristiny Bělohlávkové ve čtyřech skladbách. Mě asi nejvíce zaujaly úvodní instrumentálka Přišel k nám kocour, krátká a hodně generátorská Voice of WC, Kdo má vládu nad skvrnami (nádherná floydovská první půle s flétnou), další instrumentálka s krásným cellem Smutek bejvalejch pannen, Blud č. 64, divoká finální Kobka. Slabá místa Hokrova vila téměř nemá.

Kapela působí na naší scéně skoro jako zjevení - progresívní, odvážná, alternativní a svá. Nevím, jestli jsem albu svou rezencí pomohl k většímu zájmu posluchačů dobré progresivní hudby, ale vězte, že určitě stojí minimálně za poslech. Čtveřice hvězd je určitě na místě.
reagovat

Snake @ 11.12.2014 09:53:36
Recenze na album "Sulcu porce" mě oklikou přivedla až k "Hokrově vile". Zaujala mě a na ytb našel jsem si instrumentálky Přišel k nám kocour, Myš v tranzu a Smutek bejvalejch pannen. Čas od času se k nim vracím a poslouchám je, jsou výborné. V prodeji je ještě posledních pár kousků, ale vzhledem k tomu, že cédéčko vyšlo ve vlastním nákladu a je poměrně špatně dostupné jsem si nákup rozmyslel. Můj švagr je velký fanoušek a znalec tuzemského undergroundu, na téma Hokr s ním budu muset při nejbližší příležitosti zavést řeč.

Souhlasně přikyvuji kebulí, za poslech tahle kapela rozhodně stojí...