Guns N’ Roses - Use Your Illusion II (1991)

26.02.2024 Apache | #

Nebyl bych to já, kdybych občas do své recenze nepřidal pár osobních vzpomínek buď na dobu, kdy recenzované album vyšlo a nebo na souvislosti, které mě k němu, potažmo k dané kapele či interpretovi dovedly. 
GN'R jsem poprvé v životě slyšel někdy v roce 1988 na vojně. Dva roky za Husáka, od podzimu 1987 do podzimu 1989 (byl jsem úplně poslední ročník, který si odkroutil celých 730 dní - pokud vám někdo tvrdí, že tam byl dva roky a přitom rukoval později, nevěřte mu).
Nevím přesně, kdy v tom roce 1988 první setkání mých sluchovodů s hudbou této kapely proběhlo. Vím jen, že byla temná noc a já jsem na jakési cizí rozhlasové stanici naladil něco, co mi vyrazilo dech. Ta věc mě absolutně rozsekala! Že to byli GN'R a jejich "Paradise City" jsem se dozvěděl až mnohem později v civilu (cca říjen 1989), kdy jsem si nechal nahrát album Appetite for Destruction. Můj tehdejší dealer mě od téhle kapely odrazoval jak jen mohl, ale já se nenechal odbýt. Už předtím jsem viděl na nějakém mejdanu videoklip "Sweet Child O' Mine" a byl jsem uchvácen. Viděl jsem nové, mladé a lepší The Rolling Stones! Když jsem pak konečně slyšel jejich první album, bylo to zjevení - událost srovnatelná snad jen s příchodem nových Led Zeppelin.
Mé nadšení nakazilo i mladšího bratra, který se z vojny vrátil o rok později. To už jsme krom Appetite měli na kazetě i Lies, ale to byla jen taková záplata. Čekalo se na skutečné nové album.
Když v září 1991 konečně vyšlo, byl jsem zrovna v nemocnici se záchvatem slinivky břišní. Brácha mi tam donesl nový Rock & Pop, v němž Ondřej Konrád rozebíral kompletní Use Your Illusion skladbu po skladbě, Na jeho počest jsem se rozhodl pojmout recenze na oba díly stejným způsobem. 
Tehdy v nemocnici jsem se nemohl dočkat, až tu obří nálož konečně uslyším...
Byly to skvělé časy. Brácha měl na zdi svého pokoje plakáty všech členů GN'R a já jsem vážil o 50 kilo méně než dnes.
Když mě propouštěli ze špitálu, doktor mi řekl, že už nesmím v životě pít, kouřit, jíst asi polovinu existujících jídel a navrch mi předepsal pytel léků, které jsem měl pravidelně užívat. Pokýval jsem hlavou, že mu jako rozumím, vyzvedl si léky a vyšel před bránu nemocnice.
Nadechl jsem se svobodného vzduchu, zapálil si cigaretu, léky hodil do popelnice a zamířil do nejbližší hospody.

Civil War
Epická skladba s úvodem z filmu Frajer Luke. Z těch dlouhých věcí na obou Illusionech je to jedna z těch lepších. Složilo ji trio Axl, Slash a Duff a dodnes vlastně pořádně nevím o čem to je. Myslím, že o válce Sever proti Jihu to nebude. Ale poslouchá se to dobře.

14 Years
Tak tahle je skvělá! No jasně, hudba Izzy Stradlin. Axl přispěl textem o tom, jak to ve čtrnácti bylo všechno na houby a Dizzy Reed pěkně potrápil klávesy svého piana. Chytlavé, v tom nejlepším slova smyslu. Věc, která má dobrou pozici mezi nejlepšími skladbami z obou alb zajištěnou hned při prvním poslechu.

Yesterdays
Začátek přesně jako od Lynyrd Skynyrd… než začne kvílet Axl. Vcelku slušná, ale ve finále v podstatě zapomenutelná věc, na které se krom Rose podíleli ještě tři externí skladatelé (Wes Arkeen, Del James a Billy McCloud).

Knockin' on Heaven's Door
Jeden z velkých hitů a po bondovské "Live and Let Die" druhá a poslední coververze celého Use Your Illusion. Říká se, že nahrát tenhle song je vždycky sázka na jistotu. GN'R si to ještě pojistili dokonalými doprovodnými vokály, které obstarala dívčí skupina Waters. Hlavně ty podle mě udělaly tohle provedení ikonickým.

Get in the Ring
Hodně efektní song Slashe a Duffa McKagana s Axlovým textem, v němž si to zpěvák v imaginárním ringu vyřizuje s některými hudebními publicisty, které zde konkrétně jmenuje. A vůbec přitom není slušný.

Shotgun Blues
Nejlepší Axlova skladba vůbec. Rock 'n' rollové inferno par excellence. Všechna čest!

Breakdown
Countryový úvod s pískáním a banjem, po němž následuje slušná rocková jízda, zdobená výbornými Slashovými sóly. Druhá velmi solidní Axlova skladba hned po sobě.

Pretty Tied Up
Autorské příspěvky Izzyho Stradlina jsou vždy vítaným osvěžením. A nejinak se to má i s tímhle kouskem, někdy uváděným také s podtitulem "The Perils of Rock n' Roll Decadence".
Výborné. Jak jinak, Izzy je borec.

Locomotive
Pamatuju si, že právě tuhle skladbu Ondřej Konrád v Rock & Popu hodně vychválil.  Hard rockový kousek se Slashovou muzikou a Axlovým textem se řítí vpřed jako lokomotova z názvu písně a evidentně se snaží o zápis mezi rockovou klasiku. Z mého pohledu však zůstává jen u té snahy. K úspěšnému zápisu jí pořád ještě něco schází. Provzdušněné zvolnění v závěru skladby je překvapivé a funkční, ale nemůžu se zbavit dojmu, že na to, jak je ta skladba dlouhá (téměř devět minut) se tam toho zas až tak moc nestane.

So Fine
První a poslední autorský příspěvek basáka Duffa McKagana i s jeho sólovým vokálem, je jedním z nejlepších momentů obou alb. Rock 'n' rollová parádička, podkeslená Reedovým pianem, začíná jako stounovská balada, pak náhle ve druhé minutě přejde do divoké jízdy, aby se opět vrátila k opile baladickému tónu, ještě jednou se rozjela a skončila zase v původním duchu.
Výborný kousek.

Estranged
Příšerně otravná Axlova "broadwayská" balada vleze na nervy prakticky hned v prvních sekundách svého trvání. Vždycky jsem dělal, že tahle skladba neexistuje a přetrpět ji teď, bylo téměř nad mé síly. Ale zmákl jsem to. V životě snad už naposledy. Dávám si za to metál. Tomu útvaru (nazývat to skladbou by bylo přehnané) dávám odpad. Mám ten dojem, že snad existuje i videoklip s Axlem tklivě pějícím u kravílu. Jistý si tím ale nejsem a na youtube ho určitě hledat nebudu. Ježíšmarjá, ta věc trvá skoro deset minut!! Ten metál si zasloužím. Po tomhle zní i "November Rain" jako druhé Stairway to Heaven.
TOHLE BYLO ZA TREST!

You Could Be Mine
Úplně poslední "stradlinovka" (s Axlovým textem) propagovala ve videoklipu druhého Terminátora a i díky tomu se stala hitem. Dobrá věc. Ale zas ne tak dobrá jako některé jiné Izzyho příspěvky.

Don't Cry (Alt. Lyrics)
Nejzbytečnější položka na celém Use Your Illusion projektu. Úspěšný ploužák znovu, úplně stejně jako poprvé, jen s trochu jiným textem. Komické je, že kvůli tomuhle pozdržel Axl vydání obou alb o několik dnů nebo snad dokonce týdnů.

My World
Závěrečná Axlova pitominka s rapem a vzdycháním vilných samiček. Nejspíš to měl být takový žertík na závěr, ale nalhávat si, že se nějak zvlášť povedl, si tady nebudeme.

Nejde mi moc do hlavy, proč je tenhle díl Use Your Illusion tolika lidmi považován za lepší toho prvního.
Jistě, má svoje momenty ("Pretty Tied Up", "Breakdown"), zajímavé a efektní kousky ("Civil War", "Get in the Ring"), hity ("Knockin' on Heaven's Door", "You Could Be Mine") i vyloźeně skvělé skladby ("14 Years", "Shotgun Blues", "So Fine"). To mu nijak neupírám. Ovšem většina toho zbytku je buďto zapomenutelná ("Yesterdays"), zbytečná (repríza "Don't Cry") nebo až k nepřežití otravná ("Estranged").
Když jsem jedničce udělil čtyři hvězdičky, měl bych dvojku v hodnocení nějak odlišit. Ale neudělám to, protoźe ty dobré věci jsou fakt dobré a nakonec to na ty čtyři hvězdičky stejně vytáhnou.
Zatímco z jedničky bych vyhodil tři skladby, z dvojky by to bylo o jednu víc.
A zatímco u prvního alba dávám čtyři hvězdičky hodně silné, u druhého uděluji ty nejslabší možné.

Jarda Merhaut kdysi napsal, že oba díly Use Your Illusion patří k nejlepším hard rockovým albům všech dob. Nemyslím si, že by tohle dílo mělo nárok na takové ocenění. To bych mnohem spíš přiznal debutovému LP Appetite for Destruction, které bylo ve své době zjevením vpravdě revolučním. Na Use Your Illusion je revoluční jen to, o jak monumentální počin jde.
Je to v podstatě čtyřalbum – která rocková kapela si něco takového kdy lajzla? Já si vzpomenu jen na Sandinistu od The Clash, který byl ale nakonec “pouhým” trojalbem.
Přesto má Use Your Illusion své pevné místo v rock 'n' rollové historii a za poznání určitě stojí dodnes.
Škoda jen, že šlo v podstatě o labutí píseň Guns N' Roses.
Album coververzí The Spaghetti Incident bylo (až na vynikající "Ain't It Fun") pouhou úlitbou rozklížené kapely jejich nahrávací společnosti, a o Čínské demokracii, v podstatě sólovém projektu Axla Rose, jenž navíc vyšel patnáct let po Špagetovém incidentu, škoda hovořit.
GN'R s Use Your Illusion vyčerpali svůj potenciál a zařadili se po bok legendárních kapel jako New York Dolls nebo Sex Pistols, které sice otřásly rockovou historií, ale jejich diskografie ve skutečnosti čítá jeden nebo dva regulérní tituly.
I to ale někdy stačí.
reagovat

zdenek2512 @ 26.02.2024 12:51:19
Ráno jsem si to pouštěl, Civil War je úžasná skladba úprava Boba Dylana taky. Osobně preferuji z této doby grunge.

13.08.2010 rocrec | #

Tedy jen žasnu, že ještě nikdo nenapsal hodnocení k tomuto podle mne nejzdařilejšímu cd Guns N´Roses. Pro mne velká čest, že mohu být první.
Přestože Appetite for Destruction je nejuznávanějším albem této skupiny, myslím že se jedná o perfektně propracované cd, které je revolučním výtvorem této neklidné hudební kapely.
Geniální zpěv Axela Rose a stejně tak geniální sólová kytara, kterou pevně drží ve svých rukách Slash, je důkazem, jak se dá předběhnout doba a že i po dvaceti letech je opravdu co poslouchat. Samozřejmě by jsme neměli opomínat ostatní hudebníky, kteří mají také velký díl na úspěšnosti tohoto nadčasového díla.
Co k tomu dodat na závěr, kupte a nebudete litovat!
Mé hodnocení je čtyři a půl hvězdy.
reagovat

nowhere_man @ 12.08.2010 23:16:18
Súhlasím s recenziou. Toto bola jedna z prvých rockových kapiel, čo som počúval. A z celej diskografie mám od gunsákov najradšej práve tento album.

Apache @ 13.08.2010 07:42:03
Myslíte si, že Use Your Illusion I je nějak horší než Use Your Illusion II? Já ne, a kdyby došlo na lámání chleba, možná by u mě jednička i o něco vyhrála. Na obou deskách jsou geniální věci - na téhle se mi nejvíc líbí Shotgun Blues a So Fine.

nowhere_man @ 13.08.2010 10:11:03
Apache: Ja to beriem obe časti Use your illusion ako vynikajúci dvojalbum, avšak u mňa zas o chlp vyhráva dvojka, možno pre to, že ma k nej viažiu určité spomienky.

Cossack @ 13.08.2010 11:25:26
Já bych taky volil raději II než I, kdybych musel. Obě „Iluze” jsou výborné, na II je hlavně vynikající "Locomotive", taky "Civil War" a "Estranged". "Shotgun Blues" mám taky rád, stejně jako "Pretty Tied Up" a... Všechny ostatní. :-D
Na I mě nejvíc bere "Dust N’Bones" a "Double Talkin’ Jive", ale i tady jsou další pecky ("The Garden" s Alicem Cooperem, "Don’t Damn Me", "Back Off Bitch", "You Ain’t The First", "Right Next Door To Hell" a tak bych zas mohl vyjmenovat všechny)...
Pro mě obě za čtyři a půl, II ještě 9 setin hvězdy navrch...

Ale to, že by tato alba přeskočila debut, jak naznačuje „rocrec”, je u mě naprosto vyloučeno. ;-)

Apache @ 13.08.2010 20:59:57
Locomotive a Estranged bych klidně vyhodil. Hlavně ta druhá je neuvěřitelný shit. Nejblbější balada, co Axl kdy vyrobil. A k tomu trvá skoro 10 minut. :-(
Další dokonalá zbytečnost je Don't Cry se změněným textem.
Na obou Illusions jsou věci, bez kterých bych se obešel, jen na dvojce je jich prostě víc.
Na druhou stranu, když vyloučím všechny zbytečnosti, pořád mi zbývá 23 vynikajících věcí, což u mě oběma deskám zaručuje čtyři hvězdičky.
A vzpomínky jen na jednu desku? Copak tenkrát každý neposlouchal obě?

nowhere_man @ 14.08.2010 10:45:27
Apache: Ja som nepočúval vtedy obidve, lebo keď vyšli, mal som 5 rokov :), neskor v štrnástich rokoch som sa dostal k celej diskografii okrem Illusion II, tú som si kúpil až o rok neskor.

Cossack @ 14.08.2010 11:15:54
Apache:
"Estranged" mi prostě a jednoduše sedla, mj. díky výbornému (autobiografickému) textu, "Locomotive" jede jako parní mašina; pokud jde o "Don’t Cry", tak text té na II je taky o fous (a to „ZZ Topáckej”) lepší, než ten „originální” na I.
(Mám k oběma deskám i osobní „nostalgický” vztah; „Iluze” vyšly a já je sjížděl, jsa „v zeleným” a čerstvo „bez baby”, no a dost z Axlových textů bylo „námětově”, jako bych je psal sám... ;-)

Jak jsem už zmínil, obě alba jsou OK, kdybych musel volit jen jedno, vybral bych si II.

Apache @ 14.08.2010 16:09:46
Cossack: Texty nejsou v rokenrolu tak důležité, tam se vnímají celkové vibrace, co z toho jdou - stačí chápat ústřední slogan a vše ostatní už jde samo. Zrovna u GNR jsem texty nikdy neřešil, pro mě u téhle kapely nejsou moc podstatné.
Don't Cry mi zní mnohem líp v původní verzi - možná je to zvyk, nevím.
He he, skoro bych to viděl na samostatné diskuzní vlákno o GNR, ale to by se pak Merhaut durdil, ach jak ten by se durdil. :-)
Takže OK, pokračujem tady: Mám dotaz.
Dokázali byste vybrat své nejoblíbenější skladby od GNR, tak aby to vyšlo na jedno CD? Tzn. max. 18 skladeb?
To mě zajímá, jo to mě zajímá. :-)

Cossack @ 14.08.2010 16:24:27
Apache: Já texty obecně beru v potaz, a pokud mi obsahově sedí, tak i dost výrazně. Je-li to jen taková ta „mozaika slov”, pak to taky „neřeším”, stejně tak, pokud se s nimi neztotožním názorově... U Gunsnů nejde o žádnou „poezii”, ale žádné totální bláboly to nejsou.
(Příklad odjinud: Iron Maiden - skvělé texty, Judas Priest - většinou hovadiny; mám na mysli hlavně alba z 80. - 90. let.)

Nad těmi 18 songy od GN’R se zamyslím, jak budu mít chvilku, a pak je sem „vrznu”... :-)

Apache @ 14.08.2010 19:43:29
Právě jsem vybral 32 kandidátů z let 1987 - 1993 na tu výběrovku. :-) Nastane kruté vyhazování celých 14ti songů...

Apache @ 14.08.2010 19:48:22
Ale dívám se, že na 2CD by těch 32 kousků bylo akorát (cca 3 hodiny, 34 minut).

Apache @ 14.08.2010 19:49:32
Oprava: 2 hodiny, 34 minut.

Filozof @ 14.08.2010 20:10:41
:-) Smiř se s tím, že pro mnoho lidí (i mne) jsou něco jako Jon Bovi - povrchní synthi$powerpop s nádechem rocku - nuda nuda šeď šeď. Jen Lies od nich vydržím poslouchat.
KJJ. :-)

Apache @ 14.08.2010 22:32:22
Ty se smiř s tím, že mě tvůj názor vůbec nezajímá. Tak opruzuj jinde.

merhaut @ 15.08.2010 07:17:34
Tahle dvojice je jedna z absolutně nejlepších hardrockových desek. Žádný powerpop ani kandidát na nějaký vysekaný výběr :-)

Apache @ 15.08.2010 07:34:39
merhaut: Já jsem taky nakonec rád, že to vyšlo tak jak to vyšlo. Kdyby se něco vyhazovalo, určitě by to při mé smůle byly ty "moje" písničky, a to by byla věčná škoda. :-) O tom, že GNR mají na kontě jedny z nej hard rockových desek není pochyb a o tom, že to byla poslední opravdu velká rokenrolová kapela před nástupem grunge taky ne. Momentálně se snažím zjistit, které songy starých GNR mají lidi, kteří tu muziku chápou, nejradši. Proto mě opravdu hodně zajímá, jak by dopadl výsledek, kdyby si někdo z jejich bohatého repertoáru mohl vybrat jen materiál, který se vejde na jedno CD.

Cossack @ 15.08.2010 08:54:32
Filozof:
To je zas jednou „trefa”... (Srovnání asi tak dobré, jako třeba Motörhead s Whitesnake.) :-D

Apache @ 15.08.2010 09:25:38
Tak tady to je, můj výběr na 1CD.
Bylo to hodně těžké, musel jsem vyřadit i několik vyložených pecek jako Bad Obsession nebo Double Talkin' Jive, abych se vlezl do 80 minut, ale nakonec jsem splnil i limit 18 skladeb. :-)

Appetite for Destruction, 1987:

01. Welcome to the Jungle - (Slash/Axl) - 4:34
02. It's So Easy - (Duff/West Arkeen) - 3:23
03. Paradise City - (Slash/Axl/Duff) - 6:46
04. My Michelle - (Axl/Izzy) - 3:40
05. Sweet Child o' Mine - (Slash/Izzy/Axl) - 5:55

Lies, 1988:

06. Used to Love Her - (Axl/Slash/Izzy/Duff) - 3:13

Use Your Illusion I, 1991:

07. Right Next Door to Hell - (Izzy/Axl/T. Caltia) - 3:02
08. Dust N' Bones - (Izzy/Slash/Duff) - 4:58
09. Don't Cry - (Axl/Izzy) - 4:45
10. Perfect Crime - (Slash/Izzy/Axl) - 2:24
11. You Ain't the First - (Izzy) - 2:36
12. Don't Damn Me - (Slash/Axl/Dave Lank) - 5:19

Use Your Illusion II, 1991:

13. Civil War - (Axl/Slash/Duff) - 7:43
14. 14 Years - (Izzy/Axl) - 4:21
15. Shotgun Blues - (Axl) - 3:23
16. Pretty Tied Up - (Izzy) - 4:48
17. So Fine - (Duff) - 4:06

The Spaghetti Incident?, 1993:

18. Ain't It Fun - (Dead Boys) - 5:06

Length: 79:32

pito63 @ 15.08.2010 10:40:54
Dnes o 00:10 dávali na ČT2 5. diel seriálu "Sedem epoch rocku". Nevidel som to od začiatku, ale ku koncu spomínali Guns N' Roses. Bol som nemilo prekvapený, spolu s Bon Jovi ich označili za, nepamätám si presne slová, ale výraz odpad to vystihuje. Dačo ako veľká nafúknutá bublina. Nie som veľký fanúšik GNR, ale také prirovnanie si podľa mňa nezaslúžili.

@ 15.08.2010 10:53:59
pito: Jak lze poznat z názoru Merhauta (nebo mého), ne všichni rockoví publicisté na to mají stejný názor. :-) Dá se předpokládat, že to, co bylo uvedeno v onom seriálu, byl názor někoho, kdo byl silně ovlivněn módním grungeovým boomem a následným hysterickým odsuzováním všeho, co bylo mimořádně úspěšné v hard rocku 80. let.
O "bublinách" se už takhle hovořilo i v minulosti v případě mnoha významných rockových kapel a veličin. Tyhle zaručeně odborné výroky třeba brát s rezervou.

merhaut @ 15.08.2010 10:59:59
Aspoň víme, z kama tu blbost Filozof opsal :-)

martin69 @ 15.08.2010 11:01:22
Apache : já tvůj názor také nesdílím ! :-)

Cossack @ 15.08.2010 11:07:16
Tak tu je těch mých 18 „nej”:
Poznámka na úvod: Chybí tam fůra zásadních skladeb!

Appetite for Destruction, 1987:

01. Welcome To The Jungle - (Guns N’Roses) - 4:34
02. It’s So Easy - (Guns N’Roses/West Arkeen) - 3:22
03. Nightrain - (Guns N’Roses) - 4:29
04. Out Ta Get Me - (Guns N’Roses) - 4:24
05. Paradise City - (Guns N’Roses) - 6:46
06. My Michelle - (Guns N’Roses) - 3:40
07. Think About You - (Guns N’Roses) - 3:52
08. Sweet Child O’ Mine - (Guns N’Roses) - 5:56

GN’R Lies, 1988:

10. Patience - (Guns N’Roses) - 5:55
11. Used To Love Her - (Guns N’Roses) - 3:13

Use Your Illusion I, 1991:

12. Right Next Door to Hell - (Izzy/Caltia/Axl) - 3:02
13. Dust N’ Bones - (Izzy/Duff/Slash) - 4:58
14. Double Talkin’ Jive - (Izzy) - 3:23

Use Your Illusion II, 1991:

15. Civil War - (Slash/Duff/Axl) - 7:42
16. You Could Be Mine - (Izzy/Axl) - 5:43
17. Don’t Cry - (Izzy/Axl) - 4:45

The Spaghetti Incident?, 1993:

18. Ain’t It Fun - (Chrome/Laughner) - 5:06

Celkový čas 80:50 (takže trochu problém) ;-)

K autorství na prvních 2 albech - kapela uváděla celý tým (jen u dvou ještě spolutvůrce - bývalé spoluhráče), tak jsem to tak nechal (i když třeba "Patience" napsal Izzy a "Used To Love Her" je Izzyho a Axla)...

pito63 @ 15.08.2010 11:16:56
Apache
Áno, s tým súhlasím. Každý má právo sa svoj názor, hudobní publicisti i laická verejnosť. A tých nafúknutých bublín bolo v rocku naozaj požehnane a nie vždy to tým expertom od pera vyšlo, čo mňa osobne veľmi teší. Neviem, aký redaktor to povedal, ale mrzí ma, že to natočila a do sveta vypustila stanica BBC.

Mirek Kostlivý @ 15.08.2010 16:48:25
Guns N' Roses pokládám taky za přeceňovanou skupinu, i když porovnávat ji z Bon Jovi (ty opravdu nemusím) pokládám za nepatřičné. Jinak ten seriál BBC nepokládám za zdařilý (v porovnání s našim seriálem BIGBEAT bych musel použít ostřejšího slova), a ten díl o grunge je prachbídný. Některé kapely přeceňuje (Nirvana) na některé zapomíná (Soundgarden, Melvins).

Filozof @ 16.08.2010 07:19:26
Merhaut:
Jardo sorry, ale občas se chováš jako ubožák. Že máš jiný názor je v pořádku. Že dokola prohlašuješ mé názory a zkušenosti z muziky a hifi za pitomosti - dojme tomu, Neposlouchá se to lehko, ale máš právo odsoudit jakýkoliv názor.
Ale plácat o tom, že svoje názory opisuju z nějakého seriálu... To už není nic jiného než ubohost. Co Tě k tomu vede?? To už nemíří na moje názory, ale na mne. Mám svoji hlavu, na seriál nekoukám - ani jsem tu nebyl, když teď šel v TV a dost se mne dotýká, když kdokoliv prohlašuje, že svoje "blbosti" odněkud opisuji. Jsi-li chlap a ne tlučhuba, omluvíš se.
A zamysli se občas nad tím, jestli není nějaká zvláštní náhoda, že se Tvoje okolí nezávisle na sobě shoduje a Ty jsi proti proudu... Možná nemáš úplně vždycky pravdu.

merhaut @ 16.08.2010 09:55:18
Honzo jsi nezdravě vztahovačný, ten poukaz na opis z bedny byl jen humor, žádný osobní útok, to za prvé. Ubožáka raději nekomentuju, to za druhé. A za třetí, dávát do jedné škatulky (navíc jakéhosi synthie-powerpopu) GNR s Bon Jovi je opravdu projevem zásadní neznalosti několika rockových a popových větví.

Já mám dlouhodobý pocit, že ty často nutkavě komentuješ věci, o nichž nemáš ani tucha, a navíc své názory rád vydáváš za světonázor. Já oponuju jen tehdy, když už jsou to opravdu hrozný nesmysly, viz třebas to Dolby.

Drž se svých témat. Díval ses včera na to celodenní vysílání o Elvisovi na Arte?

Voytus @ 16.08.2010 14:27:20
Guns'n Roses nějak zvlášť nemusím, ale může za to Mr. Rose (Přezdívám mu Axl Pose :-)), určitě bych ale našel hodně dobrých songů - jen by je musel zpívat někdo jiný, takže asi tak. Ale asi nejvíc mi vadí ty jeho hadry, nic ve zlým, ale na to se fakt nedá koukat, obzvlášť ty hnusný těsný růžový upnutý kraťásky, nebo co to je. Takže na to radši ani nekoukám, móda 80. let je fakt něco odpornýho, vesměs nejde už ani o muziku - cestou na zkoušku se stavit u kadeřníka nechat si udělat trvalou, sebrat šminky nejbližší kurvě na ulici...no tak nějak :-). Ale hlavně kontrast pouličních ranařů (kapela) a slizkých nafouknutých výplodů (Mr. Pose) mi nějak nedává smysl (třeba můžu Shotgun Blues, ale nevoní mi November Rain - až na Slashovo sólo, to je paráda). Jen to srovnání s Bon Jovi a synth scénou 80. let je dost mimo, to se G'n R musím zastat. A pokud jde o grunge, tak ublížený a ukřivděný heroinista Cobain mi také nic neříká, pár věcí z Unplugged mi jednou za čas stačí.
A teď se do mě pusťte :-)

miguel7 @ 16.08.2010 15:09:46
Sleduji vášnivou diskuzi (mnohdy vyhrocenou, i když zbytečně:) Pod slovy Voytuse bych se mohl podepsat:) zastávám úplně stejný názor, jen ten Novebmer Rain mám rád a pár dalších kousků. Od "gánů" mám jen bestofku a to mi úplně stačí. Slyšel jsem Use Your Illusion a dával jí hodně prostoru, ale je tam na mne příliš vaty a jsem zastáncem jednoho cd v tomto případě.
A ty Bon Jovi ...to je fakt přestřelený...ty beru jako rokec pro maminky a srovnávat s "gánama"...no fuj:)

Cossack @ 21.08.2010 09:58:38
Voytus:
Nazdárek, nedá mi, abych trochu nepoupravil pár Tvých nepřesností... To, že nemáš rád Axla je v pohodě, nebudeš určitě sám (on je to dost „komplikovanej rapl” i pro odborníka z oboru psychologie či psychiatrie, myslím); že se Ti nelíbí ani jeho zpěv není taky nic vyjímečného (za sebe ale dodávám, že Roseův hlas řadím mezi ty nejosobitější na rockové scéně - neplést s nejlepší(!) - a to je pro mě dost zásadní, když mezi tisíci dalších poznáš okamžitě ten jeden - podobně třeba Ozzyho zpěv).

A teď ta image:
Šminky a natupírované vlasy mohls na Gunsnech vidět jen na začátku jejich kariéry, do 87. roku (včetně), Axl spolu s Izzym byli první z kapely, kteří s úpravami vlasů přestali (Slash ani nikdy nezačínal, neměl zapotřebí cokoli vylepšovat či měnit), Steven a Duff si je nadále odbarvovali, případně tupírovali (Duff tuším dodnes). Je tu potřeba vzít v potaz „příslušnost” ke glamové scéně a „diktát doby” (když chtěli nalákat publikum, které to „vyžadovalo”), i když paradoxně Guns N’Roses nikdy vyložený glam rock či glam metal nehráli.
Pokud jde o „hnusný těsný růžový upnutý kraťásky”, tak ty jsem na Axlovi nikdy neviděl (a že jsem viděl dost fotek, dokumentů a klipů o GN’R - červené, ano, upnuté, taky - souhlasím, že nic moc pohled, ale pro nás, pro chlapy, ženský to mohly vidět jinak...), tak se nabízí otázka vyladění barev na obrazovce, fotce, případně Tvůj barvocit... ;-)
A poslední věc, Guns hráli celkem „civilně” oblečení - jeansy, trika, kůže - jen Axl střídal (i během koncertu) různé převleky (od kiltu, přes kraťase a triko, bundu, až po sako) a byla to celkem sranda - často tam byla i souvislost s obsahem skladby (při Civil War přišel třeba v maskáčích)...

Zkus si zvyknout na ten hlas „pana Pose”, jejich rock’n’roll za to stojí. :-)

PaloM @ 22.08.2010 18:20:33
Ospravedlňujem sa, nestihol som ešte čítať reakcie. Len chcem vyjadriť obdiv a radosť z dvojice CD Use Your Illusion, najlepšieho amerického hard rocku možno za posledných 30 rokov. To proste patrí spolu, asi len obchodné dôvody spôsobili oddelený predaj. Dokonalé skĺbenie špičkovej kvality a komerčného úspechu. Video Don't Cry - jeden z naj klipov !