Manowar - Battle Hymns (1982)

První album kapely Manowar. Celé album je takové sporné. Je jedno z nejméně "tvrdých" alb kapely. Jako první zazní Death Tone se zvukem motorky a jejího motoru. Tento flák je pro všechny motorkáře a celou jejich komunitu. Je středně rychlý a neustále opakuje jeden a ten samej tvrdej riff refrén je poměrně o ničem, ale sólo je naprosto úžasný. Další je melodická koncertní hymna Metal Daze "only one thing realy set me free HEAVY MEATAL" což by tak nějak vystihovalo náladu alba. Sólo je o něco horší než u předešlého Death Tone ale ten riff je naprosto geniální. Třetí Fast Taker přeskakuji, páč ten song nesnáším a neřeknu vám, proč, prostě je špatnej. Shell Shock je v ohledu celé tvorby Manowar asi nejoriginálnější. Žádnej super riff nečekejte, zato sóla jsou zde hned dvě, a obě jsou docela vydařená, Shell Shock je mimochodem o vojákovi co dostal "shell shock" a vrací se domu kde mu jeho mladá zahejbá a tak by radši byl zase "MIA". Manowar je asi historicky první sebe opěvující písnička od "kings of metal". Slouží, jako otevírající snad na všech koncertech kapely a jedná se tak nějak o zpověd o vzniku kapely. Riff mě nijak nezaujal a vlastně tu žádnej ani snad není. Sólo po druhem refrénu je naprosto úžasný, když jsem ho slyšel poprvé měl jsem "hudební orgasmus". Dark Avanger- no škoda, že se tak málo hraje live. Jedná se vlastně o epicky-hudebně zpracovanou báj o "Dark Avengerovi", který byl krutě zabit a jde do podsvětí. Tam k němu promlouvá Hádes a tato část je namlouvána Orsonem Wellsem. Dostane koně a meč pomsty a vrátí se zpět do světa lidí aby se mstil. Předposlední je baskytarové sólo, kde mladičký Joey DeMaio demonstruje svůj styl v hraní na kytaru. A poslední a naprosto nejgeniálnější songem kapely a celé jejich tvorby je BATTLE HYMN! Uchvatnej začátek, dvě sloky prakticky bez refrénu pod tím podmanivý zvuk kytar, pak klidná část, po ní´ječák a sólo tak silné a působivé, že se mi chce vzít meč a jet z Králi Metalu do bitvy. Pak Eric zaječí "Sound of charge into glory riiiiide" A hymna se pomalu zakončí. Celé album je takové nestálé a každej song na jiný brdo. Rozhodně bych album řadil k jedněm z nejlepších!
reagovat