Elefteriadu, Martha - Kresby tuší (1980)

Skoro by se dalo hovořit o zjevení. S tímto míněním se ostatně ztotožnila i většina nevyzpytatelných hudebních kritiků, kteří album shodně vysadili na umělecký Parnas své doby.
Hlavním adeptem na titul Album roku podle mínění odborných kritiků bylo nejprve druhé řadové album Vladimíra Mišíka a Etc…. Původní název zněl Královský večer (podle Kainarovy básně), nakonec se chybička vloudila a ideologické oddělení Supraphonu se nechalo pomýlit nějakou mystifikační informací, že název alba bude Královský meč. „Meč“ ovšem neprošel, protože to podle ideologických asociací znamenalo „válčení“ (tehdejší vztahy mezi Sovětským svazem a USA byly napjaté kvůli strategickým raketám typu Tomahawk a SS 20), navíc tu bylo i slovní spojení „autodafé zaživa“ a generální ředitel Supraphonu Viktor Kašák práce na albu zbrzdil. Nakonec album vyšlo po cenzuře zbavené skladby Královský večer a Šero v kavárně (od Jiřího Suchého, který byl v té době komunistickým režimem různě šikanován) pod názvem Vladimír Mišík a Etc… 2.
Ve stejné době (na přelomu let 1979 až 1980) vznikalo ve studiu Smetanova divadla v Praze připravované album Marthy Elefteriadu – Kresby tuší. Protože kolem Mišíkova alba panovalo hodně nejasností (zda vůbec spatří světlo světa), pozornost kritiků, kteří měli vyhlásit Album roku se zcela oprávněně zaměřilo na tento projekt.
Lví podíl na jeho realizaci měl hudební kritik Ondřej Konrád (přítel Marthy Elefteriadu), který požádal o spolupráci tehdy hodně vytíženého skladatele a jazzového hudebníka Michaela Kocába, kterého zaujala Martha jako zajímavá zpěvačka s osobitým výrazem a barvou hlasu a sestavil pro nahrávací proces i studiovou skupinu. Konrádův vytříbený vkus a hudební instinkt dokázal intuitivně rozpoznat formující se umělecké dimenze své blízké přítelkyně a cesta k realizaci nového alba byla otevřená…
Odbornými hudebními kritiky časopisu Melodie bylo album Kresby tuší vyhlášeno jako nejlepší domácí album roku 1980!

Dvě kresby tuší I. (Michael Kocáb / Pavel Kopta) Akordy elektrického piana Fender-Rhodes za podpory elektrických smyčců otevírají prostor jazzové melancholii, aby ustoupily zpěvu. Martha má jasný, průrazný a emotivní hlas. Může se opřít o poezii již dříve přivolávaného básníka Kopty a její cítění se s textem maximálně ztotožňuje. Prostor pro sólo dostává Kubíkův tenorsaxofon a finále přivolá inspiraci od Weather Report. Výtečný vstup do tématu!

Měla jsem vždycky smůlu (Dežo Ursíny / Pavel Kopta) Výrazně rychlejší skladba. Podpora dechové sekce a funky rytmika se propojují s ženskými hlasy, které podtrhávají zpívající Marthu, která má tentokrát relativně těžší úlohu spojit zpívané rytmické metrum s množstvím textových zapeklitostí. Zhostí se tohoto úkolu bez jediného zaváhání na výbornou.

Proměna (Vladimír Mišík / Pavel Kopta) Smyčcové kvarteto otevírá další píseň s výtečnými funky rytmy Soukupovy baskytary, Malinových bicích a Tomkových percussion. Pohostinsky se zde blýskne výtečný houslista Jan Hrubý a smyčce dodávají neklidnou a vzrušivou atmosféru.

Hrál sis, hrál (Pavel Větrovec / Pavel Fiala) Synthesizer kombinovaný s klavírem přináší nové zvuky a harmonická struktura propracovaná do detailu přináší novou estetiku, kde se potkávají prvky starého a moderního jazzu. Výtečná náladovotvorná atmosféra s jistým napětím s kocábovskými nápady s emotivním Marthiným výkřikem jakoby slunci vstříc…

Výlet po řece (Michael Kocáb / Pavel Kopta). Drolivá rytmika s lichými rytmy dodává nový sound s proaranžovanými pasážemi s nosným Koptovým textem, který i samozřejmým věcem dokáže dát mimořádný tvar. Níže položený Marthin hlas opět podporují přesné a stylově cítící ženské hlasy, aby pak v další části získal melancholii ve vyšších polohách.

Kde? Kdy? Já a ty (Vladimír Merta) Výrazné odbočení od koncepce. Známý pražský písničkář Merta na album dodal jeden z nejvýtečnějších kousků. Jeho zastřený neškolený hlas se dokáže krásně propojit s Marthiným rozevřeným vokálním projevem. Mertovská lidová poetika získává další rozměr, kdy vedle jeho kytarového doprovodu se do skladby přidávají smyčce a jemně tikající rytmika, kterou Merta doprovází na foukací harmoniku. Výtečná a osobitá lidovka bez jakéhokoliv náznaku poplatného kýče. Znovu mě napadá, že za jiných okolností by mohlo vzniknout samostatné album Marthy a Merty a byla by to zajisté oslava cudné bezprostřednosti a emocionality. Bohužel jenom sen… Mertovu postavení na české scéně nebylo přáno…

Mám ráda běh (Michael Kocáb / Pavel Kopta) Jazzrocková poloha pečlivě proaranžované skladby nabídne propojení neobvyklé foukací harmoniky s dechovou sekcí v zajímavých přiznávkách. Výtečné bicí tvoří jedinečný motor se Soukupovou baskytarou, nemluvě o energetickém potenciálu v projevu samotné zpěvačky.

Melancholická noc (Michael Kocáb / Jiří Dědeček) Procítěná skladba s klavírem a proaranžovanými dechy vytvářejí široký prostor Dědečkově poezii, vybočující z koptovského pojetí. Vhodnější název skladba ani nemohla získat. Je lhostejné, vytvářejí-li ji smyčce, tenorsaxofon nebo Marthin ryzí projev.

Vítám slunce ranní (Dežo Ursíny / Pavel Kopta) Tikající rytmika a stylotvorná úsporná kytara přivolají latinskoamerické nápady v podobě rumby. Vynikající skladba po všech stránkách. Má atmosféru – je v ní poezie, radost z každého tónu a bezprostřednost a přesto věrohodná emocionalita v každém rozměru. Další téma k úvaze – Martha v latinskoamerickém repertoáru se cítí jako ryba ve vodě, přirozeně spontánně a podmanivě. Tenhle umělecký rozměr v ní jejím brněnském období nedokázal nikdo rozpoznat. Propojení s Dežem Ursínym slaví úspěch. Obě sestry pojilo s mimořádným bratislavským skladatelem a hudebníkem blízké přátelství. Tahle okolnost skladbě dodala pocitový rozměr a citlivý posluchač ho v písni cítí dodnes…

Podzimní odpoledne (Oskar Petr / Martha Elefteriadu) Rozpoutaný hlas a vlastní text písně se nádherně snoubí s podzimní poezií, kterou Martha dokáže citlivě pozorovat v doteku s přírodou chystající se ke spánku. Klávesy a smyčcový doprovod jemně, přesto výrazně dotvářejí pozadí. Skladbu napsal Oskar Petr. Po jeho emigraci na Západ hrozilo nebezpečí, že kvůli jeho jménu půjde celé připravované album k ledu (jako v jiných případech). Kocáb tedy „zakryl“ svým jménem autorství skladby, aby píseň fatálně neovlivnila další chod věcí. Teprve po změně politických poměrů mohla vyjít pravda s autorstvím najevo…

Tohle že máš být ty? (Michael Kocáb / Martha Elefteriadu) Harmonicky vystavěná kompozice je Kocábovým majstrštykem. Zatímco v úvodu přichází hladivá nostalgická nápada, v další části dochází k výrazné rytmické proměně, v níž se dají do pohybu emoce. Přichází opět melancholie s perlivými tóny elektrického piana a Martha s ústrojným způsobem dostává do tématu nesnadných harmonií. Navíc si sama dodala vlastní text, který si nijak nezadá s Koptovskými tématy a „bojuje“ zde svými ryze ženskými zbraněmi. Ženské hlasy v jazzovém duchu přivádějí společně s členitým doprovodem skladbu do finále.

Dvě kresby tuší II. (Michael Kocáb / Pavel Kopta) Epilog alba přinášejí křišťálové akordy Kocábova klavíru doplněné smyčcovým doprovodem a Martha vrací zpět téma prologu. Kruh se zvolna uzavírá perlivými klavírními tóny… Zůstává mimořádný nepřenosný zážitek. Další slova jsou zbytečná…

(Pozn. aut.: vydání alba v CD formátu znamenalo ještě větší zprůzračnění zvuku a také doplnění bonusy Horizont a Horký vítr – natočené Marthou s Jazz Q o kterých je zmínka níže)


reagovat

Filozof @ 04.05.2011 10:42:17
Sice na tomto serveru se občas podobná alba ocitají ve vláku největších shitů, ale protože jsem jemná duše bez předsudků, pouvažuji o pořízení. Desku neznám, ale asi za to stojí...