Canned Heat - Boogie with Canned Heat (1968)

Sotvaže album spatříte, uhrane vás už skvěle výtvarně pojednaný výtvarný nápad na obalu, který už nezapomenete. Reaguje na psychedelické období jásavými barvami a prokreslením portrétů hlav členů Canned Heat....

EVIL WOMAN - úderné blues ve středním tempu rozvíjí klasické téma, ve kterém výtečně frázuje 145 kg vážící obr Bob Hite - opravdový mědvěd, ale jinak velmi mírný člověk. Elektrická kytara Wilsona dodává v pozadí napětí, ale sólující Vestine a opět Wilsonova foukací harmonika dodávají to správné stylotvorné. Skvělá skladba. Možná se ale teď dopustím protimluvu: když jsem o něco později slyšel coververzi této skladby od britských Spooky Tooth, tak jsem byl ohromen, jak oni se skladbou naložili. Spooky Tooth tomu dali ještě další rozměr s elektrizujícím napětím a famózním Harrisonovým hlasem... Ale i tak, Spooky Tooth - nespookytooth, Canned Heat odvedli výtečnou práci...

MY CRIME - klasické bluesové téma, riff Muddyho Waterse Manish Boy, vděčně slouží a nejen této skladbě! Nádhera.... Vidím tu zakouřenou tančírnu, pocintané stoly, tlustý barman buřinkou nalévá páchnoucí derivát whisky, ohmataná Sue vysouvá z výstřihu svoje šestky a za odřeným klavírem sedí černoch s doutníkem a hraje svoje blues.... tak i tohle jsou Canned Heat!

ON THE ROAD AGAIN - legendární skladba, která skupinu proslavila po celém světě. Skladba se stala opravdovým hitem. Wilsonův útlý a čistý vokál kresponduje s indickým předivem v pozadí, foukací harmonikou a a minimalisticky se opakujícím bluesovým tématem, se strojově přesnou rytmikou. Velmi autentická podoby hudby postavené na feelingu bez žádných rafinovaných harmonií... Skladba byla zařazena i do repertoáru pražských bigbítových kapel jejichž repertoár byl křtěn blues. Ostatně kdo by si nechtěl vyzkoušet tohle hypnotické téma zahrát také? Orientální opar v pozadí s kytarovými flažolety vás téměř ukolébá...

WORLD IN A JUG - spojení rocku a boogie v dalším příspěvku přináší další skladbu. Uprostřed skladby se Vestine na kytaru s bzučivým dozvukem vmísí do koncepce a Taylorova baskytara šlape ve velmi přesném tempu jako hodinky, Parra na bicí vůbec neohromuje nějakým ďábelskými breaky a naopak stojí na základním rytmu. Disharmická kytarová vazba skladbu uzavře...

TURPENTINE MOAN - zvuk nahrávky se zúží, najednou postrádá jasnost zvuku, jakoby byl nahráván v krabicí od bot. Velmi stylotvorné, ve snaze přiblížit se černošskému sound v intepretaci. Boogie dusá jako víno a ohýbané kytarové tóny z pozadí a dokonce silně upozadněný klavír s přesně frázujícím Hitem nedělají z hudby vědu, ale zcela spontánně a přirozeně si pohrávají s tématem...

WHISKEY HEADED WOMAN No. 2 - mluvený úvod je otevře pro další skladbu přináší vděčné textovou bluesovou tematiku (musím to napsat vulgárně, abych byl stylový i já) chlast a baby. Kytarové sólo ústrojně vstoupí mezi sloky a a drolivé bicí přerušeje jenom spojovací můstek, který rozhodí melodii, ale to vůbec nevadí...

AMPHETAMINE ANNIE - do hudby Canned Hedat vstoupily i psychotropní látky (bohužel to mělo tragické následky), ale v téhle době pouze vnímáme téma s přesně řízeným rytmem v boogie stylu, které koloruje Vestinova kytara. Annie, která "ujížděla" na amphetaminu posloužila jako příklad tomu, co psychedelické časy po "roce lásky a míru" přinesly do estetiky života svobodomyslné mládeže. Chaotické hlasy dovytvářejí atmosféru písně...

AN OWL SONG - Wilson vstupuje do další stylotvorného boogie tématu, tentokrát navíc za asistence dechové sekce, která dovytváří background a atmosféru, s přesně šněrovanými Taylorovými basy, který se hlásí ke svým jazzovým začátkům....

MARIE LAVEAU - přichází blues. Obnažené až ke kořenům se správně upozadněným klavírem a a oparem dechové sekce. Vestine nerozhazuje tóny do prostoru, aby ohromoval, ale aby deklaroval danou formu. Wilsonova foukací harmonika má ten správný "zakouřený" tón, do kterého Vestine odpovídá svými tóny. Výtečná instrumentální skladba.

FRIED HOCKEY BOOGIE - výlet je u konce. Do veselejšího tónu přivádějí Canned Heat šlapavé boogie, ve kterém Bob Hite deklamovaný způsobem představí posluchačům jednotlivé členy kapely s jejich přezdívkami a individuálními "razítkovanými" vstupy. Tohle se nedá komentovat, to se dá jenom poslouchat. Pohrávání si s detaily ukazuje, že v kapele při nahrávání vládla pohoda a kamarádská soudržnost (Jestliže hráli pražští Abraxas svoje "nekonečné boogie", tak kdoví, třeba přišla inspirace až z Los Angeles - tohle boogie je také nekonečné). Emocionálně naladěni posluchači a vyznavači tohoto stylu to ale přivítali a dokázali na tom "ujíždět".... Gradování tématu v závěru je jenom logickým vyústěním....

Pět hvězdiček je zcela legitimní záležitostí!
reagovat

adam @ 07.05.2011 11:28:37
fried hockey movie mi velmi pripomina la grange od zz top.
inac kapelka vynikajuca a ich vystupenie na woodstoku... jeden z troch vrcholov festivalu.

adam @ 07.05.2011 11:35:45
boogie ... samozrejme. sorry za preklep

Jardo @ 08.04.2016 15:17:09
Canned Heat sú skvelí! Pekná recenzia. Adam: s tým Woodstockom súhlasím - aj podľa mňa tam odohrali fantastické vystúpenie. Kto ďalší sa ti tam ešte páči? (myslím - doplň tú trojku)

adam @ 09.04.2016 18:21:42
the who, hendrix a canned heat.
I ked the who hlavne pre postavenie muru medzi seba a obecenstvo jednoznacnym sposobom.