Blues Band Luboše Andršta - Blues z lipového dřeva (1984)

Blues Band Luboše Andršta, nebo chcete-li Luboš Andršt Blues Band byla vynikající koncertní jednotka. K poslechu blues, stejně jako k jazzu prý člověk musí dozrát. Někteří lidé však ani jako zralí ten neopakovatelný feeling nikdy neucítí a tak je těžké hovořit o tom, co je a není blues a jakou má výpovědní hodnotu. Soudě však podle totalně vyprodaných koncertů a masové odezvy vdy tam, kde Blues Band hrál, zasahoval i mladší ročníky a to bylo dobré znamení....
Rhythm and blues, potažmo jeho deriváty bluesrock nebo elektrické blues, slavily pravděpodobně nejsilnější úspěch ve druhé polovině šedesátých let. V dalších dekádách blues odeznívalo, ale zase se s různými dobovými vlnami vracelo na scénu a je aktivní na hudebním poli prakticky dodnes a to nejen u nás, ale i v zahraničí…
Nové generace bluesových hudebníků objevují emocionální náboj klasických standardů a znovu rozechvívají tóny, vypilovávají výraz a frázují podle černošského modelu tu s větším, tu s menším úspěchem….
Osmdesátá léta u nás zaplavily především new wave a heavy-metal a ostatní hudební žánry byly (i když to neplatilo úplně stoprocentně) do značné míry menšinového charakteru. Přesto se na československém hudebním poli na počátku osmdesátých let objevila skupina Blues Band, která více než pět let znamenala pro domácího posluchače skvělou muzikantskou kvalitu, podepřenou známými jmény a jejich koncerty se staly opravdovou hudební atrakcí, navzdory novým hudebním trendům a alternativám té doby.
Na rozdíl od jiných kytaristů prezentujících elektrické blues, Andršt dokázal vložit do základního dvanáctitaktového blues bohatší harmonii a povznést tradiční formu do náročnější varianty. Byly dokonce činěny pokusy dostat do skupiny i vynikajícího houslistu Jana Hrubého (ex-Etc…), ale nakonec se tato spolupráce nerealizovala…
Jeho koncerty byly hudební událostí a potkávali se na nich nejen milovníci jazzu a blues, ale velmi často i rockeři, kteří hledali klasickou kvalitu výpovědi. Lipa, na rozdíl od jiných domácích zpěváků zpíval na scéně nejen slovensky, česky, ale i veřejně anglicky, což bylo poněkud na svou dobu netypické. Angličtina (jak známo) od počátku sedmdesátých let musela ze zpívaného repertoáru domácích skupin zmizet. Autentické blues (jako hudba utlačovaných černochů) však mělo trochu jiný režim, což domácímu posluchači nebylo proti mysli. Přesto bylo odpovědnými orgány ze setrvačnosti nařizováno, přetextovávat angličtinu do češtiny.Vznikla tak zajímavá varianta zpívaného blues se stylotvornými texty Pavla Kopty a Milana Lasici.
V r. 1983 se jim podařilo natočit album, záznam z koncertu v Českých Budějovicích, které se stalo odrazem jejich hudebního nasazení v ryzí podobě. Pod příznačným názvem Blues z lipového dřeva je vydal o rok později Supraphon. Produkce se ujal Antonín Matzner, nahrávku a mix zaštítil Petr Kocfelda a konečnou zvukovou úpravu Jindřich Straka.

DUŠE V TĚLE – první skladba na albu má energický charakter a patřičnou dynamiku v odpichu a nasazení. Básník Pavel Kopta se ukázal jako velmi šťastná volba. Do bluesové tematiky dokázal vložit vedle běžného manýrismu svoje osobité básnické vidění.

MUJ RODNEJ DUM /Tobacco Road/ – klasické bluesové číslo, s emocionálním Lipovým pěveckým projevem s aktivním spoluprací vnímavého publika a se skvostným Andrštovým sólem.

LEDNOVÝ BLUES – třetí skladba z vlastních autorských zdrojů se drží opět klasické formule, Kulhánkova bezpražcová baskytara tvrdí jazzovým způsobem její základy a Konrádova foukací harmonika a velmi zdařile koloruje vnitřní atmosféru. Andršt, jako hlavní sólista vstupuje do tématu brilantně vystavěným sólem, které se stává ústředním spojovacím stavebním dílem celé kompozice.

BLUES O STÁŘÍ – melancholická atmosféra čtvrté skladby výrazně zpomalí tempo, což podtrhne nostalgie Lipova projevu a zpívaného textu. Kulhánek na bezpražcový Fender Jazz Bass sugestivně moduluje dlouhé tóny, jako na kontrabas, ve stylu fenomenálního Jaka Pastoriuse, stejně jako ohýbané tóny Konrádovy foukací harmoniky. Čistý bezchybný tón Andrštovy kytary dokresluje celkové pojetí.

BROADWAY – převzatý bluesový standard se odvíjí v tajemném experimentálním kouzlení s tóny a perkusivními tóny bicích nástrojů, aby pak celé pojetí plynule přešlo v pojetí rytmického funku, což atmosféru alba výrazně oživuje. Andršt v této skladbě výrazně harmonizuje a vystavěl v ní technicky nejsofistikovanější sólo na albu, zatímco Lipa se pouští v experimentu do jazzového scatu, v němž u nás po mužské linii neměl konkurenci a Kulhánek drží nádhernou rytmickou figuru s Helešicovými těkavými bicími nástroji. Skladba měla velmi osobitou podobu, což se na jiných koncertech dokázalo podle atmosféry prodlužovat podle emocionálních reakcí publika.

BLUES O NEISTOM NÁVRATE – předposlední skladba vrací dramaturgii do klasické varianty pomalého nostalgického blues o věčném hledání, toulání a naději. Lipa se tentokrát opírá o slovenský text, který napsal herec, režisér a dramatik Milan Lasica. Andrštův elektrický lubový Gibson dostal příležitost opět nádherně ohýbat tóny a ve spojení s Konrádovou harmonikou kreslí stylovou atmosféru, podle zvyklostí daného žánru…

TULÁK Z PRÁZDNEHO MESTA – závěrečná skladba vychází opět z klasické tematiky a opět vynikající Kulhánek ždíme skvělé basové tóny s perfektně swingujícími bicími nástroji a Konrád ve stylu Johna Mayalla, dostává jedinečnou příležitost vydolovat z foukací harmoniky emocionální tóny, jež dokáží strhnout publikum…

Lze vyslovit politování, že se nepodařilo Blues Bandu v této sestavě natočit ještě alespoň jedno album (zejména v začáteční sestavě s Kubíkem a Trnkou), které by zcela určitě zajímavým způsobem prokreslilo jejich variantu blues do nové roviny. Za bicími nástroji se občas objevovali i slovenští bubeníci Cyril Zeleniak a Palo Kozma, čímž se rytmické spektrum do značné míry rozšiřovalo, stejně jako v závěrečné fázi této sestavy talentovaný saxofonista František Kop.
Přestavěný Blues Band vydal v r. 1987 sice další album Škrtni, co se nehodí s jinou sestavou, ale hlavní výpovědní sílu se podařilo zachytit především na tomto živém záznamu.
Album se velmi dobře prodávalo a legitimitu tohoto přijetí publikem potvrdila i CD verze, kterou Supraphon připravil k vydání v r. 2003 s remasterovaným zvukem.
Na koncertech sice bylo možno ucítit větší emocionální uchopení (přestože albový záznam je koncertem), ale i tak je album živým svědectvím o tom, že blues je interpretovatelné bez hranic i v české kotlině a na skvělé úrovni... Ostatně to potvrdil Andrštovi i kytarový král černošského blues B.B. King, který si s Andrštěm zahrál na Blues Alive v Šumperku...

reagovat

Zdeněk @ 15.05.2011 21:26:35
Bohužel Luboš Andršt si s B.B.Kingem na Blues Alive v
Šumperku bohužel nezahrál. Pokud vím, bylo to ve Zlíně
v Golem Clubu, kde se kdysi děly věci...S hodnocením alba plně souhlasím.

Petr Gratias @ 16.05.2011 09:05:01
Zdravím, Zdeňku,
nechci pochybovat o Tvých slovech, ale já jsem s Lubošem na tohle téma mluvil a byla řeč o Šumperku.
Jestli ovšem došlo k nějakému in formačnímu šumu, tak se omlouvám... Zdraví a děkuje a pěkný den přeje PG

Filozof @ 16.05.2011 09:39:11
Petře, Petře...
Tobbacco Road není žádnej klasickej bluesovej song, ale folková (částečně autobiografická) písnička od Loudermilka (psal i pro Elvise), hraná především v country a bluegrassových kruzích (například u nás typicky Robertem Křesťanem).
Je pravda, že její potenciál a schopnost nechat se přetvořit do úžasných forem objevili později jiní interpreti a nahráli ji pak nespočetněkrát - včetně Erica Burdona s Animals i War, Spooky Tooth (úžasná verze) ap. ale to z ní ještě nedělá bluesovou klasiku.

A B. B. King si nezahrál s Andrštem na na Blues Alive, ale na jaře 1998 v Paláci kultury, když tu byl B. B. King podruhé na koncertě. Andršt tam hrál s Ramblin Rexem a o přestávce si začali jamovat a trochu si zahráli. Nic moc to nebylo.

Mimochodem - osobně se im Andršt opakovaně nelíbí a jak jsem zjistil, nejsem mezi bluesmany sám. Asi tak půlka má na něj tentýž názor, co já.

mimochodem - co říkáš na novější tvorbu Lipy (Beatles, Live In Acroppolis atd?)

Petr Gratias @ 16.05.2011 12:27:06
Ahoj Filozofe,
je to tak, Loudermilk není ryze bluesový autor. Děkuji za korekturu. Došlo mě to později. Musím být "opatrnější", protože Ty jsi velmi pozorný čtenář a mentor mého textu, ale jsem tomu rád!
Nicméně s názorem na Luboše Andršta se neshodneme. To se nedá nic dělat. Luboš je pro mě exponent blues, jazzrocku i výtečné akustické hudby sahající někam až k produkci ECM. Album Capricornus (1981) určitě znáš, tam je spousta filigránsky krásných věcí, které už nemají bluesový charakter a svědčí o jeho schopnosti překračovat mantinely.
Vážím si ho z řady důvodů. Jako absolutní samouk, se dokázal prokousat nudnými teoriemi, osvojit si orientaci v harmoniích a přijít i s novými nápady, které uvedl do praxe. Respektoval ho i Karel Velebný, kterému se hned tak něco nelíbilo. Jeho skladatelská potence časem zesílila a dělá mu dobrou pověst. Je technicky přesný a výrazově velmi přesvědčivý na elektrickou i akustickou kytaru a dokázal posunout hudební myšlení v našich poměrech dost vysoko. Pro řadu kytaristů u nás (co jsem informován) je opravdovou normou. V dobách, kdy nebylo snadné prosazovat progresivní tendence v hudbě nerezignoval a nestáhl se do barového nebo popového hrání se zaručenými zisky a nepatřil nikdy do žádných showbusinessových klanů, které manipovaly s domácí scénou. Vážím si taky jeho lidské slušnosti a určité plachosti. Postrádá uměleckou nadutost některých nejmenovaných jazzmanů, kteří se dodnes nedokázali vyrovnat s fusion music a dívají se na tento styl jako na "bigbít". Dokázal do klasické bluesové formy vložit harmonizaci a základní dvanáctitaktové schéma povýšil na vyšší uměleckou platformu. Pamatuji si, že při jeho kytarových chorusech a obecném vystavění architektury kytarové harmonie uváděl lidi v sálech do úžasu, kteří pak spontánně vyjadřovali obdiv nad jeho hudebním pojetím. Má úžasný smysl pro improvizaci, ale dokáže osobitě prezentovat i bluesové standardy....
Podle mého názoru vytváří u nás základní kytarový triumvirát: Hladík-Andršt-Pavlíček (pořadí není otázka priority) a myslím, že dosud nebyl překonán, i když je u nás hodně dalších dobrých a zajímavých kytaristů, nemám pocit, že by tito tři nalezli nějakou vážnější konkurenci, nebo že by mohli být v brzké době překonáni.....
Andrštovská blues se mi líbí, mám při nich vibrace a rád se k nim vracím. Blues u nás hraje relativně hodně kytaristů a každý trochu jinak. A je to dobře.
O tom, že oba máme blues v různých derivátech rádi se určitě shodneme (a mám z toho radost), ale nemusíme mít identický názor na všechno. Díky za pochopení. Ahoj Petr.

Petr Gratias @ 16.05.2011 12:35:12
A Peter Lipa?
Ano, líbí se mi jeho hudba. Jeho bluesové covery Beatles jsou zajímavé. Koncert z Akropolisu jsem ale neslyšel. Bohužel mi moje různé aktivity neumožňují být u všeho a všecbo registrovat a vnímat. Navíc se řada věci odehrává především v Praze, a do té mám daleko.
Když udělal Lipa s Blues Five rhythmandbluesový cover s beatlesovskou skladbou A Day In The Life, tak to se přiznám, že se mě v té době nelíbilo.
To uchopení tématu bylo zajímavé, jak naložit s tak majestátním originálem v rhythm and blues, ale jak je tam ten vokál se sbory : lá lalalá.... tak to mě hrubě připadalo jako hospodské povykování před půlnocí po patnáctém pivu (při vší úctě k Lipovi a jeho přínosu hudební scéně). Hlavně jsem byl z něho odvázán na koncertech Blues Bandu, kde dokázal výtečně improvizovat a scatovat... Tohle u nás nikdo neuměl a i klasické rockery, kteří neměli cit pro bluesovou a jazzovou formu, dokázal přivést do varu...

Zdeněk @ 16.05.2011 14:58:48
Lipovy cover verze Beatles jsou výtečné. Nejraději z nich mám asi Fool On The Hill.

Filozof @ 17.05.2011 08:04:57
Ahoj Petře,

to víš, my to tu hlídáme... :-) (A nás hlídají jiní) Beru to tak, že tady je to server pro poučení a všem nám záleží, aby tu bylo co nejméně nepřesností. (Kolektivní autokorektura.)

Andrštovy umělecké kvality ani přínos nijak nesnižuji - pouze mne jeho styl vůbec neoslovuje. Stejně jako třeba Johnnyho Wintera. Prostě moc kvílivé a tu bluesovou procítěnost tam neumím najít. Hladík - to je jiná (skoro opak).
((O Andrštovi-člověkovi vůbec nemluvím - neznám ho.))

Lipovy covery Beetles mne také neoslovují. Naproti tomu CD Live In Acropolis (koncert jsem také naživo neviděl - znám jen CD) považuji za absolutní bombu. Při skladbách jako "Maturantky" musím vždycky křepčit po místnosti. Ovšem podstatný je dobrý zvuk - na nějaké minivěžičce to asi nevyzní. Doporučuji CD sehnat - nebudeš litovat.