Rebels - Rebels (1999)

Skupina Rebels se ve své vrcholné umělecké formě na konci šedesátých let dostala do západního Německa a zde také došlo k jejímu přerodu, vynucenému personálními změnami uvnitř kapely. Bubeník Anatoli Kohout se vrátil do Prahy a byla nahrazen Karlem "Kášou" Jahnem a prtože nebylo zbytí, Jiří Korn opustil doprovodnou kytaru a veden instruktážním přístupem -kytaristou Zdeňkem Juračkou přesedlal na baskytaru. Skupina se etablovala jako trio a těžištěm jejich repertoáru se stali angličtí Cream.
Když se vrátili z Německa zpět do Prahy, bylo to pro pražskou scénu doslova zjevení. Částečně je možno slyšet jejich hru na reedici Šípkové Růženky v zajímavých bonusech. Zdeněk Juračka zde výtečně zahraje Sabre Dance Arama Chačaturjana a také zde slyšíme fragment z Doors a psychedelické tajemno...
Sehraná kapela s vybroušeným soundem a Kornovým nosovým vokálem. Z té doby se zachovalo několik málo nahrávek a také SP, na standardní album už nebyl čas.
Jiří Korn motivován svojí první ženou opustil kymácející se bigbítovou scénu započaté normalizace a na podzim r. 1970 byl s Rebels konec.
Korn získal angažmá v Semaforu a pak následoval pozvolný pád do těžké komerce a standardního popu.
Vzpomeňte se na jeho hrůzné opusy Iveta, Zazpívám si ratatata... Jeho angažmá v Olympiku skončilo roztržkou s Jandou, protože Korn začal být Hvězdou v NDR, kde se otvíral trh pro komerční pop jeho formátu a doprovázející Olympic se stal jeho doprovodnou kapelou (dokonce bez uvedení jejich názvu).... Vzpomínám si na prohlášení Radima Hladíka v časopisu Melodie: Jiří Korn roku 1978 by se určitě nelíbil Jiřímu Kornovi roku 1968...
Káša Jahn vstoupil do finále Framus Five, poté do skupiny Josefa Laufera a nakonec usedl nakrátko za bicí nástroje ve skvělou koncertní bluesrockovou jednotku Formace s frontmanem Vladimírem Mišíkem. Potom pod stále zesilujícím tlakem normalizační absurdity emigroval... Zdeněk Juračka byl dokonalý profesionál a tak střídal jedno angažmá za druhým. Objevil se ve skupině Evy Pilarové, Framus Michala Prokopa, Heval Jany Kratochvílové, Tango, Žlutý pes... V podstatě se o něm tvrdilo, že hrál na pražské scéně s každou kapelou, kromě Olympiku. Aby se mu i toto přání vyplnilo, tak při Comebacku skupin šedesátých let v r. 1992 s Olympikem vystoupil také...
V r. 1999 došlo k velkému překvapení. Doba comebacků zcela nečekaně přivolala na scénu znuvuvzkříšené Rebels z konce šedesátých let. Káča Jahn už byl několik let zase v Praze a to dokonce ve funkci manažera firmy Warner Brothers v Česku.
Strávil jsem s ním více než hodinový rozhovor v sídle firmy a obchodě na Malé Straně, kde jsem ho zcela nečekaně objevil...
A albu bylo na světě...

ZAJÍČCI - povykování fanoušků a už se rozbíhá první skladba. Dobře seřízený bigbít s úderným spodkem. Uvědomuji si, že slyším po strašně dlouhé době zpívat Korna něco jiného, než to, před čím jsem léta otáčel volume doleva... Najednou je zpátky a zpívá mu tu dobře. Má to výraz a jeho hlas zní hruběji a zásadněji a tak mi nezbývá než přitakat, společně s povykujícím publikem v pozadí...

AEROPLÁN - ostrý kytarový úvod a už se rozbíhá druhá skladba. Sevřený sound doplňují hammondky hostujícího Davida Jahna, který není v bookletu nijak zviditelněn. Zdeněk Juračka přesvděčuje, že kytaru ovládá s nebývalou erudicí a pohrává si s rockovým tématem za aplikace přídavných efektů.
Nic víc - nic míň.

MOHLA TO BÝT LÁSKA (Badge/ - další příspěvek je hit legendárních Cream, který společně napsali Clapton a Harrison. Rebels se podařilo vytvořit velmi slušnou coververzi, která přináší dobře zpracováný kytarový derivát. Juračka sice nehraje vyložně v claptonovském duchu (to ani nechce), ale jeho kytarové party mají obsažnost a rockové ostří. Dobrý příspěvek na album!

JSI ZTRACENÁ - šlapající rocková skladba, držená v přehledném aranžmá úderného typu. Nijak rafinovaná harmonie, ale dobře prokreslená unisona, která v podobném pojetí zastávají jasná a přehledná pravidla. Kornův přiškrcený hlas získává na rockové průraznosti, doprovázen zemitou Juračkovou kytarou a Jahnovými přesnými bicími...

ŠÍLENÝ VĚK - větší pestrost přináší další skladba. V úvodu slyšíme playbackované kytary s doplněnými elektronickými efekty. Zpívaná sloka má ale těžké pozadí a postrádá možná větší švih, třebaže i zde všechno do sebe zapadá. V kytarových partech se Juračka opravdu vyřádí. Dodává písní tónovou barevnost a rozmanitost. Základní stavba skladby je ovšem prajednoduchá... mohl to ovšem být i záměr nic nekomplikovat...

JENOM TY SMÍŠ - vokálu se ujímá Káša Jahn. Skladba má baladický charakter, doprovázená hammondkami a typově by mohla patřit mezi naříkavé songy Davida Coverdalea. Plyne zvolna a vytváří známou iluzi, kdy diváci klátí rukama s rozžehnutými zapalovači...
Juračka pokrývá prostor kytarovým závojem a prokresluje v sóle její zvolna gradující napětí. Jeho kytarový vstup má svou sílu!

VZDUŠNÉ ZÁMKY - úvodní kytarové kouzlení, tentokrát bez zkreslení přináší rozlomená akordy, ale pak už se ve středním tempu rozbíhá další příspěvek. Skladba pumpuje - určená spíše k tanci, než k poslechu. Juračkovo hraní má elasticitu a Jahnova rytmika šlape v bezpečných kolejích. Vokální podíl Kornových playbacků do skladby zapadá, stejně jako pojednou syrově aplikované zkreslení Juračkovy kytary....

PULNOC ZLÁ - zase poněkud utahanější téma, která skladbu provází až do závěru. Juračka sice prokládá chudé harmonické téma svými kytarovými vstupy, ale větší švih postrádám i zde. Kornův vokál ovšem vstřebal z rockových balad svou ohebnost, která zde má svoje místo. Jako kdybych někde v pozadí cítil závan Whitesnake (ale je to jen pocit)

BUH STVOŘIL SVĚT ZA ŠEST DNÍ - úvodní téma další skladby trochu připomene legendární Dire Straits. Zvonivé kytary se příjemně poslouchají, ale skladba zní až moc písničkově. Postrádám zde nápaditější aranžmá, které by dodala písní jiný sound, aby se skladba nepřipomínala s tím, co už v jiných konotacích slyšíme od začátku... Postrádám ten creamovský odér blues. Zatím jsem ho na albu nezaznamenal... a mám pocit, že Rebels mohli předpokládat, že to budou chtít posluchači slyšet.

RULETA LÁSKY - závěr se ovšem koná ve znamení výraznější údernosti a barevnosti arytmické proměnlivosti za backgroundu hammondek a docela zajímavého rockového breakování. Juračka v mezihře si dopřeje kytarové sólo, které se zmíněnými breaky vytvářejí potřebné napětí společně s oživeností tématu před vyvrcholením...

Jistým zklamáním pro mě jsou zpívané texty. Pohybují se v jistém klišé a nepřinášejí nějaké nové podněty, třebaže jsou řemeslně zvládnuté. Hudebně se nedá albu nic vytknout, přesto musím konstatovat, že koncertní podoba jejich vystoupení byla o třídu a víc lepší. Výraznější sound a dynamické napětí se nepodařilo navzdory bezvadné souhře dostat do záznamu. Mohu to potvrdit. Rebels po roce 2006 koncertovali málo, ale naživo jsem je viděl a dokonce jsem s nimi i "hodil řeč" v zákulisí. Káša Jahn byl přirozený výborný společník, Zdeněk Juračka byl rocker každým coulem. Způsobem mluvy, prezentace, humorem a s kouzelnou nadsázkou, vždy připraven k žertu přidat "veselé historky z natáčení". Nakonec jsme spolu natočil vedle záchodu miniinterview, které jmsem použil jako redaktor v rádiu ve svém pořadu, kde jsem Zdeňka prezentoval.
Korn ovšem v šatně nebyl. Přijel autem až k hotovému. Byl hvězda. Výkon ovšem podal profesionální a na baskytaru (trsátkem) hrál velmi přesvědčivě a jeho hlas do hudby krásně zapadal....
Ještě lahůdka: Zdeněk Juračka mi jako odměnu za prezentaci věnoval raritní album Rebels z koncertu, které vyšlo v malém nákladu. Doprovází je tam na klávesy David Jahn. Jsem rád, že album mám - jako sběratel to dokážu ocenit.
Předčasným úmrtím Káši Jahna se bohužel zhroutila existence třebaže jen občasně vystupujících Rebels.
Je album zklamáním, nebo přijatelným hudebním vstupem do české kotliny. Řekl bych, že to druhé.
Hodně váhám, jak se postavit k ohodnocení. Čtyři hvězdy dát nemohu, protože by to bylo v rámci hodnocení jiných alb trochu nespravedlivé. Kdybych měl tu možnost, dal bych 3 a půl hvězdy. Takovou ale nemám a tak dám hvězdy tři.
reagovat