Vaughan, Stevie Ray - Soul To Soul (1985)

Když se mi dostalo poprvé do rukou třetí řadové album Stevie Ray Vaughana And Double Trouble - Soul To Soul, nejprve jsem si myslel, že se jedná o nějaké americké country. Alespoň obal tomu tak nasvědčoval. Stodola z prken a kovbojsky vyhlížející chlapík se stetsonem vysokými botami opírající se o dřevěný sloup nějaké verandy... Byl bez zkřížených opasků a bez coltu zavěšených proklatě nízko, zato však držel v pźující poloze elektrického gibsona. Když jsem ale uslyšel první energické tóny, bylo mi jasné, žë to není další sladkobolný výlet do Nashvillu, ale něco docela jiného...

SAY WHAT! - ano, tohle byl téměř hendrixovský attack. Kvákající kytara a dokonce napodobovaný sound, baskytara a rytmika šlapou přesně jako stroj a v pozadí slyším legátové akordy na hammondky. V další fázi skladby se dostanou do popředí a dostanou patřičný prostor pro sebevyjádření téměř ve stylu Jimmyho Smithe (téměř!). Vaughan zde nijak nápadněji neexhibuje a dává skladbě přesně to , co potřebuje.

LOOKIN´ OUT THE WINDOW - úderné blues po všech stránkách, ve kterém se vedle tradičního instrumetálního obsazení do hry připojuje i hostující Joe Sublett playbacky svých saxofonů. Vaughan zpívá s mírně zastřeným, ale přesto čitelným výrazem a přesným frázováním. Natahovaný dusavý rytmus zve k tanci...

LOOK AT LITTLE SISTER - ve stejném tempu se odehrává i další bluesový příspěvek. Wynans se zviditelňuje svým klavírním tématem a Sublett rozčeří sound bučivým saxofonem a konečně je tu i Vaughan, který přidává pořádně plnotučné kytarové sólo. Máme tu velmi zdařilý výsledek kolektivního cítění na jedničku s hvězdičkou!

AIN´T GONE N´GIVE UP ON LOVE - výrazně zpomalíme a procítěná forma elektrického blues je čeřená hammondkami a Vaughanovým přiškrceným hlasem, do kterého tiká rytmika a kytara sází cílené kytarové ornamenty. Vaughan stylotvorně ohýbá tóny, ale štří jimi, aby více vynikla atmosféra skladby. V další fázi dynamika prokreslí téma, ale zjevněji není důvod přidat forte a tak máme možnost vychutnat si i skvěle vystavěné subtilní kytarové sólo

GONE HOME - viditelné odbočení jiným směrem. Vaughan do kytarové hry dostává jazz, skvělé hraní v oktávách a ostatně i Wynans na hammondky moduluje tóny v jazzovém duchu a výtečně. Rytmika swinguje podle všech pravidel daného žánru a Vaughan odpojuje kytarové zkreslení a hraji čistým svižným tónem. Nádherné poslouchat, jakým způsobem sází barevnou tónovou škálu. Zajímavě zněji i kytarove akcent uvnitř téhle odmanivé instrumentální pohody.

CHANGE IT - ale zase se přitvrdí. Výrazná údernost a ležérnost zpívaného projevu podmalovávají hammondky a ostré kytarové přiznávky. Vaughan vypálí kytarové sólo, čímž skladba ještě více graduje a pohrává si s jednotlivými motivy. V hlase ovšem přitlačí na pilu a svoje sdělení podmalovává kytarovými vyhrávkami se správně ohýbanými tóny. Zvolna se přidává na dynamice až do závěrečného odeznívání hammondek....

YOU´LL BE MINE - tradiční Dixonův bluesový standard a další z mnoha coververzí. Je hraná energicky s neutahaným zadkem rytmiky, ale svižně a dokonce i Vaughan se snaží napodobovat černošský interpretační způsob. Hutná rytmika a škrabání strun se krásně rozeznívá do výtečného harmonizování ve velkém stylu a Vaughan pálí tóny jako kovboj svými kolty přímo od boku. Cítí styl, ale přidává k němu ještě něco navíc ze sebe a dělá to velmi dobře!

EMPTY ARMS - v shuffleovém tempu s kytarovými a klávesovými přiznávkami odsýpá další skladba. Je čeřená klavírními vyhrávkami a bubláním kláves elektrického piana a varhan. V instrumentáolní mezihře se krásně Vaughan a Wynans doplňují. Jeden druhému ponechávají prostor k sebevyjádření a přesto přes promísené sólování si navzájem nepřekážejí. Vaughan ve zpěvu ubere na intenzitě a zpívá opět svým osobitým způsobem, včetně černošského závěru ....

COME ON (PART III) - opět se přidá na rychlosti a dynamice. Tady opět ucítíme vliv Jimiho Hendrixe v uchopení tématu, navíc s aplikací wah wah pedálu, ale zase s vlastní harmonizací hudebního schématu.
Výtečná baskytara a nijak nekomplikovaný bicí základ. Vaughan se umí odvázat a tady to cítíme v každém slova smyslu. Skladba je hrána s velkým zápalem a entuziasmem a Vaughan zde zahraje jedno ze svých mocných sól a skladbě je po závěrečné rytmické výměně dovedena k finále...

LIFE WITHOUT YOU - na albu nesmí ovšem chybět ani tento typ baladické skladby. Výrazně se zpomalí. Z backgroundu slyšíme hammondkovou varhanní clonu a v popředí sází Vaughan kytarové tóny s důkladnou baskytarou (atmosféra v něčem podobná slavné hendrixovské Little Wing. Vaughan vkládá do své pěvecké výpovědi nezbytnou porci smutku z osamělosti, což deklaruje i proměnou čistých tónů v zkreslené podmanivým kytarovým sólem...

Postupem času jsem se obklopil i dalšími alby téhle hudební party a považuji je všechna za vyrovnaná a instrumentálně skvěle zahraná. Album Soul To Soul rád poslouchám a je to můj šálek čaje po všech stránkách, čímž mu dávám plný počet hvězdiček!

reagovat

Filozof @ 24.05.2011 14:12:42
Tak tady se hodně lišíme. Pro mne je tohle v podstatě neposlouchatelné. Vůbec mi to nesedí.

Zdeněk @ 25.05.2011 13:56:50
No,pro mne patří SVR do první ligy bluesových
kytaristů.Tohle album bylo to první co jsem
od něj slyšel. Není vůbec špatné nicméně znám od Steva Raye lepší kusy.