Journey - Revelation (2008)

V roce 2008 jsou Journey opět na startovní čáře, v souboru se už nachází nová vokální tvář Arnel Pineda, vítěz konkurzu na post nového zpěváka a i když možná většina řekne, že je to jen mladší a neuzrálý klon Steva Perryho, ostatní mohou namítat, že lepší náhradu a dokonalejší podobnost barevého provedení a vokálního rozsahu, mohli pánové jen ztěží pohledat. Předložený materiál oplývá povednou obálkou a téměř dokonalým nazvučením, kapela šlape na výbornou a jednotlivé instrumentální výkony, jsou na hranici dokonalosti. Přesto mne album nedokáže strhnout (alespoň ze začátku nikoliv), tak jako jeho předchůdce, či následovník. Může za to, dle mého, špatná dramaturgie desky, která v první půli útočí slabšími kusy, aby nás poté ohromila druhou, intenzivnější a originálnější stranou, v jejímž nitru představené songy, dokáží více přitlačit posluchače svým emocionálním nábojem.

Vezměme to ale popořadě:
Never Walk Away- není rozhodně špatná, Journey lehce poznáváme, Schon předhazuje znamenité sólo a Pineda okamžitě učaruje svou podobností Steveovi, jasná melodie i solidní klávesový tah, zanechávají příznivý dojem.
To s druhou Like a Sunshower- bych to tak slavně neviděl, krapet zbytečného cukrkandlu v jejich útrobách, přesto refrén není ze sorty nepovedených.
Zástup kytarových melodií provázející Change For the Better- a značně zpěvný chorus, jsou zajisté příjemné, ale...
První oblíbená pecka je pro mne až položka číslo čtyři Wildest Dream- svižné bicí a velmi vynalézavá šestistrunnka, to vše ponořené do hekticky vroucí energie, Pineda se opravdu snaží a kytary zvoní v uších jedna báseň.
Faith in the Heartland- patřila první příčka na minulém albu, tam se mi zamlouvá velice a i zde jí nemůžu upřít hitové ambice, rozdíl není (krom druhé půle) až tak patrný a proto u mne boduje i nyní.
Šestou After All These Years- opravdu nemusím, je to pro mne ten typ silně sladkobolných balad, u kterých mám prostě problém uvěřit, ač se klavírní melodie i nový pěvec snaží, já přeskakuji.
A pak to konečně přichází, do druhé půle vstupuje kapela ozbrojena až po uši všemi typickými znaky své tvorby a navíc přidává zápal pro věc, neutuchající energii i značné množství nových zářných nápadů.
Skladbou Where Did I Lose Your Love- putuje neuvěřitelná melodie, vlastně několik melodií, vše se vzájemně překrývá, pochvalu zaslouží jak Jonathan Cain, tak Arnel Pineda jež tu opravdu vyniká a stejně tak i do závěru mistrná Deenova bubenická kreace.
Tomuhle říkám silně emotivní a citem narvaná píseň What I Needed- fantastický klavír, kulminující stavba a Pineda rozhodně nad věcí, kolik jen emocí ten do písně dává je nezkutečné, navíc i Nealova melodyka je tu hodně zajímavá.
Perlivé tóny Schonova nástroje, opět velice přesvědčivý vokál a celková nápaditost deváté What It Takes To Win- mne vždy dokonale strhnou, v její přítomnosti si libuji.
Turn Down the World Tonight- krapet povolí, né že by byla až tak špatná, ale je to už třetí, silně srdcervoucí věc a já mám zrovna zde mnohem radši jiný druh skladeb.
Instrumentální The Journey (Revelation)- se rozjíždí velice zvolna, když se ale v půli dostane do obrátek, máme co dočinění s velice atmosférickou, především kytarovou prací, kterých v tomto duchu v repertoáru kapely není zrovna přehršel.
Závěr s Let It Take You Back- spíše bilancuje, ovšem s velkým přehledem, jasnou vizí a snaží se zanechat v divákovi kladný dojem, což se jí myslím daří výborně.

Konečné resumé: u mne tedy nevyznívá vůbec špatně, ač vlažný začátek, zbytek alba se to snaží dohnat seč může a rozhodně se mu to daří na výbornou. Nanejvýš šestou cukrkandlovku After All These Years vypustím a se zbytkem hudební náplně si mohu vesele notovat.
A jestli jsem se zprvu rozmýšlel dát 4-5* , usnadní mi rozhodování názor ten, že Journey tvořili (tvoří) povětšinou kvalitní hudbu a ta se přece musí ocenit. Vím, mnozí namítnou, že deska postrádá hity kterými kapela jasně bodovala ve své minulosti, nebudu protiřečit, mě se však více líbí v poloze z posledních několika let.
reagovat

alienshore @ 06.08.2016 20:09:19
Albumu práveže hity nechýbajú aj keď nie sú tak brutálne ako z éry "ejtýs", sú nimi úvodná (aj keď z ich pozície trochu prvoplánová) Never Walk Away, tebou kritizovaná balada After All These Years a ďalšia srdcervúca balada What I Needed, osobne mám rád aj Like A Sunshower pretože mi pripomína letmo obdobie Infinity, a za vrchol považujem bombastickú Where Did I Lose Your Love, album je koncipovaný tak aby znel modernejšie, myslím že sa to podarilo ...

trochu k recenzii ..., príde mi trochu kontroverzné keď v recenzii je písané akési "ale" a pritom hviezdičkovanie vyšlo na maximum, Horyna hodnoť albumy tak ako si zaslúžia, je jedno aké veľké meno nesie, nie je v tom žiadna veda :-)