Dickinson, Bruce - Balls To Picasso (1994)

Silně ovlivněn nedávnou recenzí pana kolegy na Dickinsonův počin Accident..., byl jsem doslova strhnut a natěšen na poslech, pro mne stěžejní kolekce mistra pěvce maidenovského. A že tu nemá ještě sebekratší recenzičku je mi skutečně s podivem, takto silná kolekce, laborující v širokém spektru různých rockových odnoží, prapodivné:-)
Dobře si vzpomínám na dobu probíhajícího turné k albu Fear of the Dark, kdy Bruce předstoupil s prohlášením, že v kapele končí a vydává se na sólovou dráhu, zklamání široké metalové obce bylo na pořadu mnoha dnů tehdy přicházejících a komentáře nad podivností onoho zpěvákova výroku nebraly konce. Chtěl ale vypadnout z toho neustálého hudebního kolotoče, album, turné...oprostit se od šablon mejdny svazovaných a jít dál, po své cestě a zkoušet věci u panny neproveditelné (to zní zajímavě:-) A tak se i stalo, to co na své sólo prvotině teprve obhlížel, zde nabylo jasných kontur a plně prostoupilo na povrch.
Deset šťavnatých kousků, zcela se lišících od daného stylu domovské kapely, v nichž Dickinson pevně a s jasnou vizí kormidluje každý zde prezentovaný track jinou cestou hudební kreativity.

Syrově vycizelovaný zvuk, rázné bicí údery, vybrnkávané okolní zvuky a temná kytarová stěna úvodní Cyclops- nevěstí nic dobrého, ovšem jak pro koho, změna je příznačná, žádaná a nevyzpytatelná, v ovzduší je značné napětí, kterým dokáže prostoupit jen jasný zpěvákův vokál, pnoucí se na mnoha místech až k nebesům. Sólující Royova kytara v závěru skladby je parádnická.
Zpěvnost Hell No- má jen pramálo společného s dřívější etapou Bruceho kariéry, uvolněná rockující nálada jen vystřídala patos a danou recepturu skladeb z 80-tých let.
Famozní, pěvecky vypjatě dokonalou Gods Of War- zbožňuji, bohatství perkusního světa, basové cítění i akustické složení skladby v extatickém refrénu táhne brůsič do těch nejvyšších svobodomyslných kompozičních pater.
Rííífff, božský, tvrdý, technický, vykukuje prostřednictvím drsně předvedené surovosti 1000 Points Of Light- kde jinde musí metalové srdéčko zaplesat? Píseň má slušnou dynamiku, tak na bránu i malebnou akustickou pasáž.
A masírumeme dále, Laughing In The Hiding Bush- neskutečně příjemná guitar sóla, smysluplný hudební nadhled, nebojácnost představit širokou škálu hudební chytrosti i patřičná dravost, či hlad objevovat horizonty pro Dickinsona zcela nové, to vše zde najde posluchač toužící proniknout do hudebního koktejlu tohoto skvostu.
Baladický odér vyvěrající písní Change Of Heart- citují zvuky akustik, mistrně poskládaných v těsném sledu, mimořádný refrén dodává písni na znatelné poutavosti, další silná chvíle mr. Dickinsona.
Po metalu pusto, prázdno, tady se jasně zbrojí rockovými nábojnicemi, Shoot All The Clowns- funkuje, sóluje a hlavně drze překvapuje, proč ne, melodičnost a příjemná nenucenost zde totiž opravdu funguje a touha nového je všudypřítomná.
Asi nejméně poutavou položkou je osmá Fire- pro jednoho možná průměr, ale ne, není špatná, jen ty kolem jsou prostě tvořivější.
Sacred Cowboys- to ještě jednou pořádně rozjede, kořeněna různými chutěmi, kytara vyšívá zajímavé témy a mluvozpěv rovněž zaujme, melodický refrénový tok a následné sólo na podvědomí posluchače funguje skvěle.
Velký to hit / klip alba, závěrečná klenutá giga kompozice Tears Of The Dragon- bude zřejmě známá většině hudební smetánky, zde superlativy nestačí, dotáhlá k dokonalosti, především po aranžérské stránce, s překrásnou španělkovou linkou a procítěným Bruceovým vokálem i riffoidní sólující mašinou, stojí jasně na vrcholu tohoto alba.

Musím přiznat, že producent Shay Baby, obalil tento klenot opravdu zajímavým a nevtíravým zvukovým dojmem, rytmika z kapely Tribe Of Gypsies tu funguje na jedničku a především obrovský vklad a podpora jejich kytaristy Roye Z. je pro tuto nahrávku jasně určující. Dickinson zde zkouší, kam až mu jeho kompoziční práce i vokální kreace dovolí vstoupit. Žel bohu, na žádné ze svým dalších prací, nebude jeho stylotvorná šíře nabývat takovýchto rozměrů, na ostatních projektech bude ale bojovat jinými zbraněmi, podotkněme že neméně poutavými.


reagovat

kamila @ 21.07.2016 17:05:31
Mám tuhle desku ze srdce ráda,zaujímá čestné místo v mé sbírce a mám za to, že se jedná o Bruceho nejkreativnější nahrávku,i když většina nejspíš velebí chemickou svatbu.