Porcupine Tree - Lightbulb Sun (2000)

Když smícháme písňové proporce z alba Stupid Dream, přidáme trochu dodekafonie ze Signify a podepřeme to naléhavostí ze Sky, dostaneme jednu z nejlepších desek Porcupine Tree pojmenovanou Lightbulb Sun. Wilsonova parta se představuje v tom nejideálnějším "žárovkovém" světle, které od nich očekávám. Bojuje s emocemi, energií a neskutečně silnou melancholií.

Na dalších albech už sílí deprese a nový bubeník Gavin Harrison tlačí kapelu do ostřejších zátočin. Ročník 2000 však patřil právě Porcupine Tree a jejich fenomenální Lightbulb Sun.

Kdo z progrockerů neposlouchá P.T., nemá ani tucha, jaká krása se dá do muziky přetransformovat. Momentální TOP skladba: How Is Your Life Today ?
reagovat

Snake @ 07.10.2017 13:04:19
Souhlas. Co říkáš na Stevenovu současnou tvorbu ?

pinkman @ 07.10.2017 13:18:50
S tvorbou jeho mateřské kapely se nemůže poměřovat:
a) jde o úplně jiné hudební odvětví
b) z Wilsonovi strany cítím mírný kalkul
c) každý se postupně vyčerpává
Ovšem ze stínu okolní konkurence pořád významně vybočuje.

Snake @ 07.10.2017 13:33:39
S tím by se dalo souhlasit. Z poslední desky Porcupine Tree už cítím jistou stagnaci, ale po vstupu na sólovou dráhu Steven zase ožil. Alba "Grace for Drowning" a "The Raven That Refused To Sing (And Other Stories)" jsou špičková a rád se k nim vracím. "Hand. Cannot. Erase." je však krokem směrem k maistreamu a placku poslední - "To The Bone" - si už nekoupím. Ale neva, mám spoustu jeho cédéček, která poslechnu si rád. Např. Lightbulb Sun :)

pinkman @ 07.10.2017 13:39:46
Pokud máš rád právě tohle album, určitě tě oslovuje jeden z bočních projektů génia Wilsona Blackfield. A pokud jej neznáš, nesmírně rád ti některé z pětice alb doporučím. V každém z nich se posluchači otevírá překrásný svět zádumčivé melancholie.

Snake @ 07.10.2017 14:08:49
No, tak to si nejsem až tak jistej. Mám dojem, že už jsem něco testoval, ale můžu se mýlit. Svého času jsem byl Wilsonem lapen natolik, že jsem si - trochu neuváženě - koupil dvě CD projektu No-Man a ta mě neberou. Inu, stane se.

Tuhle tradičně skvělou desku z výjimečné hudební společnosti kolem Stevena Wilsona jsem si pořídil teprve nedávno. Jedná se o završení melancholičtější, klidnější první etapy před razantním kovovým přitvrzením, přivanutým jinak ovšem skvostným dílem In Absentia.

Úvodní a titulní skladba je uvolněně akustická a od prvních taktů nepokrytě hitová skladba, navozující smířlivou a nostalgickou náladu v těch nejtypičtějších esencích PT. Klavírní a strunné tóny působí jako kapky deště a krásně tu basuje Colin Edwin. Dikobrazové se ale i krásně rockově odvážou... How is Your Life Today? je tříminutovou ponurou klavírní miniaturou - Wilsoův smutek za klaviaturami i v hrdle, lehký otisk moderních zvuků. I na krátké ploše se dá vybrousit hudební poklad... Four Chords That Made a Million začíná nekompromisním, drsným tempem, je tu znovu značný moderní nádech v rytmech i celkovém vyznění. Wilsonův hlas přináší melodie a povznáší se někam do oblak. Rocková, pořádně odvázaná "verze" PT. Čisté a velebné akustické tóny s jemnými klávesovými linkami propojuje Shesmovedon, smutná, přesto v refrénu odvázaná, skoro až hitová skladba. Podobné vyznění, i když v drsnějším hávu, už známe z dalšího alba... Wilson si název skladby vokálně skutečně vychutnal v mnoha podobách, vystřihl tu i krásné, chemicky zkreslené sólo... Last Chance to Exit Planet Earth - už název vyvolává úzkostné nálady. Nebo naději? Přehlídka nejlépe provedených, nadýchaných porcupineovských akustik a skvostného Wilsonova hlasového představení. Mistrně využity jsou změny v hlasitosti a střídání mnoha klávesových nástrojů... závěr patří nádhernému klavírnímu klopotu, prýštícímu jako drsná horská bystřina. Co dodat ke kráse The Rest Will Flow? Hit v nejlepším smyslu slova, napjatý ve třech minutách melancholií, avšak i ohromným rezervoárem pozitivní energie a nálady. Přehrada, která se vždy beznadějně protrhne a zaplaví mou hlavou uragánem emocí. Ten okamžik, kdy se u hudby PT neovládám. Hatesong začíná Edwinovou precizní přehlídkou figur na tlustých drátech, nabírá moderní, drsný a chladný odstín, který už ji nepustí. Také Wilsonův hlas už zní jako ze světa za řekou Styx... Bitevní pole temných emocí a černých běsů, kropených demoličními salvami bicích a kovově skřípajícími riffy. Tady si Wilson zašel pro inspiraci až daleko za hranice metalového teritoria - k doomu, nu metalu nebo snad Tool. Osm minut jen pro nejodolnější. Krásně křehká je Where We Would Be, další temný hit začíná ptačím cvrklikotem. Jednoduché, úchvatné, stejně jako akustická kytara a ztemnělé hrdlo hlavního principála. Kde se v něm ty božské nápady berou v takových dávkách, je mi záhadou. Třináctiminutový epos Russia on Ice začíná ledovými bariérami klaviatur, přichází basa a kytara, pohupující se v temném melodickém oparu. Wilsonovu hrdlu už se málem nechce, zní jako v posledním tažení, nakonec se ale rozvine přenádherná hudební řeka se všemi patentními znaky a pečetěmi dikobrazího stromu. Edwinova basa je pak ponechána o samotě, způsob, jakým se celá skladba znovu "navrací", je famózní, a přelije se do metalového a zvukově moderního běsnění. Závěr patří bicím a samplům s chrámovými zvony... Závěr patří dokonalé temné hitovce Feel So Low, jejíž název neponechává žádných pochybností ani nadějí - závěr je osudový. Z ticha se vyloupnou křišťálové struny, které v pevném spojení s hrdlem vytváří dokonalou symfonii smutné, něžné melancholie. Ne neskutečné, že i přes vyznění mě naplňuje vždy zvláštní energií a silou... až do konce.

Skvostně vyvedená deska, které nemohu dát jiný než plný počet. Porcupine Tree, spolu třeba s Pain of Salvation, Spock´s Beard nebo květinovými králi, stojí u mě na samotném čele novodobého progového pelotonu. Zhudebněná křehkost, smutek a melancholie, ale i řada jasných hitů. Pustit si tohle za procházky podzimními sady je přímo nebezpečné.
reagovat

Snake @ 27.04.2017 07:01:07
Zdar Easy. Placku Lightbulb Sun mám hodně rád a tak jsem si tvou recku přečetl s opravdovým zaujetím. Škoda těch několika překlepů a kvůli přehlednosti textu uvítal bych víc odstavců, ale s obsahem souhlasím. Ty skladby jsi vystihl pěkně a docela trefně.

Album je napěchováno hity, hodně se mi líbí písničky Shesmovedon, Where We Would Be a Feel So Low, ovšem za jeho vrchol považuji - a to zcela jednoznačně - třináct minut dlouhou nádheru Russia On Ice. Její refrén je neskutečný a ano, chvílemi už je to pěkně neurvalej metal. Jako by nám Steven naznačoval, kudy se bude ubírat jeho další cesta.

Á propos, když už jsem u Russia On Ice, co říkáš na ty hluboké tóny v čase 11:00 ? Také se s tebou při vyšší hlasitosti zhoupne podlaha ? :)

Před časem jsem jednotlivá alba PT hodnotil, ale zrovna u Lightbulb Sun mi došla pára a inšpirace. Možná se k němu někdy vrátím a naťukám vlastní recku, ale méně jak pět bych nedal. Tož šup tam s nima...

EasyRocker @ 27.04.2017 08:34:34
Snake: za text se omlouvám. Bohužel nevím, co se dělo, musel jsem ho vkládat natřikrát, nějak mě pozlobil systém. Teď ty chyby vidím, jak mi to spadlo, už jsem se pak zapomněl kouknout....

Ale souhlas, jsou tu hity, ale i nářezy - Hatesong a Russia on Ice, to je opravdu temnota temnot :)

K Porcupine Tree jsem se dostal přes Radima Hladíka (ne,neni to můj kamarád) když jako svou nejoblíbenější kapelu uvedl právě bandičku okolo Steva Wilsona.I když to nebyla láska na první poslech(způsobené taky tím,že jsem si sehnal 6alb což mi trvalo nějakou tu tobu než jsem se tím prokousal)Ovšem nyní jsem moc rád,že jsem poslechl mistrův hlas.Moje 1 v tvorbě PT je Lightbulb Sun naprosto užasne album ktere se né a né oposlouchat a nedá vám za žadných okolností šanci aby jste jeho melodie pustili z hlavy.Doporučuju!!!!!
reagovat

"In Absentia" mám naposloucháno mnohem mnohem více. Je to pěkně tvrdá záležitost...a snad proto strašně rád utíkám ke - svým způsobem - jemnějšímu "Lightbulb Sun". Hodně kytar, skvěle se houpající rytmika a mooooc krásné melodie. Nejlepší zásah je "Last Chance..." a "Pure narcotic". Zasněné album pro podzimní jízdu autem...
reagovat