Queensrÿche - Rage For Order (1986)

Jsou desky, které mám rád pro jejich typickou vlastnost, která je dokáže odlišit ať už od konkurence, nebo od svých rodiných soukmenovců. Jedním takovým albem je i deska Queensryche Rage for Order, pro její přidaný, výrazný progresivní element. Vnímám ji jako skutečně první prog- metalovou nahrávku, která otevřela brány dalším, hutněji orientovaným kapelám, kterým byla škatulka rock malá a měli v erbu psáno "tvořit sofistikovaněji" než bylo v kovovém sektoru obvyklé. A tak je v tomto oboru kapela okolo skladatelského génia Chrise DeGarma, vnímána jako pionýrská.

V mezipaměti, mám desku uloženou jako album dvojic. Znamená to, že z jejího obsahu vyzvednu několik spolukoketujících dvojskladeb, jedoucí po podobné hudební linii, avšak zaznamenávající hudebně-logické odlišnosti.
Jako nejrevolučnější položky alba, vnímám skladby Neue Regel a Screaming In Digital. Podobné už kapela ve své historii nikdy nenatočí. Ze zapojení samplů, programovaček a efektů, nejen do Tateova hlasu, mě mrazí při každém jejich poslechu.
Nejoblíbenější je dvojice po sobě jdoucích písní, vypjaté, I dream In Infra Red a veskrze démonické, The Whisper.
Na úkor provařené hitovky Silent Lucidity z Empire, si raději poslechu dvojici balad The Killing Words a poslední, překrásnou pískanou holubici, I Will Remember.
Opomenout nemohu ani skvělý cover od Lisy Dalbello, Gonna Get Close To You a vznešenou hymnu London.


Queensryche v roce 1986 stáli na prahu něčeho, čemuž pomáhali vzniknout a jež dostalo nálepku progresivní metal. Škoda jen, že jim samotným, se tahle cedulka po osmi letech odlepila sama.




reagovat