Queensrÿche - Promised Land (1994)

Operation Mindcrime- zbožňuji, Empire- miluji, Promised Land- to bude to pravé, nejspíš ho mám z trojlísku nejraděj, tedy mění se to podle nálady, je to vždy maximálně těsné. Cítím v něm ale ještě něco navíc, specifická atmosféra jež se vytvořila při nahrávání (prý v jakési chatrči předělané na nahrávací studio na opuštěném místě) mne vždy totálně uzemní a dá průchod emocím, jimiž tato deska přímo hýří.

Nikdy nebylo (a nebude) žádné jejich album tak pocitově svérázné a zvukově dokonalé, nejspíš už nikdy nebude Geoff Tate pět s takovým entuziasmem jako tady, Scott Rockenfield bubnovat tak všestraně jako tu a pan kytarista Chris DeGarmo, nesloží tak geniální skladby (na odpočinku jistě ne). Albem se táhne ona pověstná vše spojující nit, jež drží pohromadě jedenáct naprosto svébytných skladeb, chce se mi napsat až bloků, jelikož jejich velkolepost na mne působí přímo fatálně. Ano, tohle nezní jako koncepční mega opus z 88, ani není tak hitové jako Empire tažené v jedné linii, tohle je prostě unikátní soubor svérázných a ucelených skladeb stojících naprosto samostatně.

9:28 AM- začíná se za zvůků posledních výdechů jedince, zástavy srdce a toho co se děje poté, pomalými kroky přecházíme na druhou stranu.
Zrození nového života otevírá skladbu I Am i- uragán bicích a perkusí letících kolem nás, podporují nabitou dynamiku skladby a uhrančivý Geoffův vokál nás směřuje primo do středu dění, aby s nástupem akustických kytar v přicházejícím refrénu a excelentním sólu nás skladba plně pohltila. Druha Damaged- pokračuje v temnějším duchu,na povrch vyplouvají trhavé zvůky baskytary, nádherná sóla, tempo se pne pod údery Scottových rovných bicích, přichází zrychlení, riffy a samply v doprovodu sólové kytary boří vše okolo. Out of Mind- náhrený zvuk klasických kytar se zpětnou ozvěnou bubnů, Tate skoro šeptá, sound je nenapodobitelný, erupce emocí řítící se na posluchače naprosto strhávají vaši mysl do stavu odevzdání se. Bridge- text vyrovnávající se s odcizením otce, stavba skladyby je budována na klasických i akustických kytarách, velice emotivní projev v živelném tempu. A je titulní mega opus- samply, baskytara, bicí, vše v jedné dokonalé rovině, rozpoutávají uragán pocitů, jež se hrnou na nás jako příboj rozbouřených vln z nichž probleskují saxofonová a kytarová sóla, Tate se do skladby doslova pokládá a jeho technika zpěvu a uhrančivost nás naprosto odzbrojuje, tohle je neskutečně emotivní záležitost. Disconnected- přesouvá divákův pohled pomocí mnoha zvuků z přírody do centra velkoměsta, její jednoduchý rytmus v čele s tepajícímí bicími, dunivou baskytarou a originálními sóly, podtrhují její mistrnou strojovou strukturu, efekty v hlase působí na mnoha místech magicky, vše navíc umocňují tóny saxofonu. Lady Jane- úvodní dětská říkanka s až horovou příchutí nám pomocí klavíru přináší překrásnou baladu, postupně se do skladby zapojuje celá kapela, ovšem niternost písně je záviděníhodná. Do těď to byli úplně nový Queensryche, My Global Mind- jakoby odkazuje k těm dřívějším, svou stavbou se blíží desce Empire, ovšem s použitím barevné kytarové hry plně náleží na toto album. Další mistrný kus má název One More Time- progresivita souboru si zde podává ruce s originální stavbou této nesmírně košaté a náročné skladby, je to přehlídka kvalit souboru jež stál v roce 1994 na svém vrcholu. Someone Else?- nejemotivnější píseň je ukryta v samém závěru alba, k její kouzelné atmosféře je použit klavír a Geoffův vokál, tyto dvě složky vhání posluchači slzy do očí, konec nemohl být silnější.

Poslední deska na které se projevil naplno skladatelský talent pana Chrise De Garma (když odhlédnu od menšího vkladu na desku Tribe a také zcela "jiné" album Hear in the Now Frontier), jeho další neúčast měla pro kapelu fatální následky, z nichž se už nikdy nevzpamatovala.
reagovat

Snake @ 05.04.2016 19:17:58
Album košaté, možná trochu přeprodukované, ale šmakovalo mi. Měl jsem ho na kazetě, ale ty vzala voda a tak už jsem ho dlouho neslyšel...

Na cd mám jenom "Empire" a "Tribe" a Promised Land do trojky by se mi celkem líbila.

b.wolf @ 06.04.2016 11:32:25
Kdysi jsem dal na doporučení kámoše, který měl jejich DGF poměrně zmapovanou a doloženou deskami, bohužel kromě debutní EP, které okatě kopíruje Železnou pannu a The Warning mě zbytek naprosto minul. Tate jako zpěvák, to absolutně neberu, a jinak mě alba nudily, zkrátka nenašel jsem nic, proč bych je měl mít. Ale tak to bývá, tisíc lidí, tisíc chutí.

kamila @ 14.04.2016 12:43:11
Musela jsem si tu desku pustit, je to jedinečný skvost progresivně-rockové hudby a jejich nej album. Obzvášť začátek a píseň titulní jsou totální bomby.

horyna @ 14.04.2016 15:50:05
Mě se vždy nejvíc líbili Out of Mind a Bridge- z těch pomalých a pak... pak vlastě celý zbytek alba, je nesmírně vyrovnané a vynalézavé.

kamila @ 14.04.2016 20:53:45
Bohužel to co přišlo potom už za moc nestojí a ani znovunalezeni starého střihu s novým zpěvákem není nic převratného.

horyna @ 15.04.2016 08:09:40
Je poznat že DeGarmo byl hlavní tahoun kapely a na starých deskách je to po čertech slyšet, nic ale netrvá věčně. Škoda.

Moje první album Queensryche jaké jsem měl ve své sbírce. No a myslím si,že je i jejich nejlepší,předčí i jejich nejprodávanější desku Empire.Album je co se týče struktury skladeb na velmi vysoké ůrovni a o textech ani nemluvě. Toto album patří do každé sbírky fanouška progresivního rocku (metalu).Zásadní album!!
reagovat

Veřejností a odbornými kritikami mnohem více ceněné album "Empire" je často opěvováno do až do nebes a jeho následovník "Promised Land" tak často zůstává naprosto neoprávněně v jeho stínu. Podle mého názoru je album "Promised Land" naprosto unikátním vrcholem v pomyslné kariéře skupiny a ta jej doposud ještě žádnou následnou deskou nepřekonala. Tahle deska patří mezi desítku mých nejoblíbenějších desek.
Mnozí fanoušci nebudou souhlasit a považují za vrchol album "Operation Mindcrime". V té době se sice povedlo vytvořit jedinečné koncepční album, přesto ještě zvukové možnosti ani hráčské schopnosti nebyly na maximu, tak jako v době tvorby alba "Promised Land". Zajímavé by bylo vytvoření alba "Operation Mindcrime" s precizností, feelingem a nadhledem desky "Promised Land". Stejně tak jako před deseti lety, tak i dnes mi naskakuje husí kůže při poslechu této desky.
Skladby "Out of Mind" , "One More Time" a "Someone Else" jsou nejlepšími skladbami, které se za éry Geoffa Tate podařilo složit. Samotným pomylsným zlatým hřebem desky je epos "Promised Land". přenášející posluchače do jiné krajiny, do jiné dimenze.
reagovat

kudry @ 08.04.2006 00:00:00
Stím se nedá nic jiného než souhlasit!
Promised je klenotem nejen v diskografii Queensrÿche, ale potažmo celého progrocku!Excelentní erupce pocitů, emocí, nálad...