Buckley, Tim - Tim Buckley (1966)

Romanticky vzletný hlas nešťastného cherubína je od prvního tónu středobodem tohoto alba. Jeho vlastník, teprve devatenáctiletý Tim Buckley, ve své pozdější, tragicky krátké kariéře opsal odvážný žánrový oblouk přes jazzové a experimentální výboje až k funku a bluesrocku, ale na debutu zatím jede v relativně konvenčním dobovém folkrocku, kde jeho výjimečný hlasový fond zůstává ve službách tradičnější písňové formy se zpěvnými, klenutými melodiemi. Neznamená to ale, že by instrumentální doprovod byl snadno pominutelnou kulisou. Kytarista Lee Underwood, který pak hrál na všech Buckleyho deskách, už i tady poodhaluje svoje improvizační možnosti a nepřeslechnutelný je i pianista Van Dyke Parks, důležitá persona dekády nejčastěji spojovaná se skupinou Beach Boys.

Buckleyho zpěv přesto zůstává tím dodaleka zářícím majákem, vábivým hlasem Sirény (pro níž jednou složí svojí nejkrásnější píseň) plným pierotského smutku a mladické zasněnosti. V písních, které pro album napsal spolu se svým vysokoškolským spolužákem Larrym Beckettem, slyšíme esenci tehdejší folkové romantiky (včetně trochu nadbytečných smyčcových partů), zároveň ale už i zřetelnou stopu svébytného talentu vymykajícího se žánrovým stereotypům. Budoucí zvukově subtilní a formálně rozvolněné hudební imprese předznamenává třeba skladba Song Slowly Song, křehké balady jsou ale rovnoměrně prokládány svižnějšími hitovkami jako I Can't See You, Aren't You the Girl nebo Song for Janie a asi nejostřeji šlape kapela v závěrečné Understand Your Man, kde lehce bluesově zdrsní i protagonistův hlas.

Dvanáct songů pak dohromady tvoří lehce plynoucí, lahodný ale nepřeslazený celek, který nicméně z Tima Buckleyho udělal hudebního hrdinu spíš pro zasvěcené než pro masy, a písničkář sám se v následujících letech se sympaticky tvrdohlavou komerční nepřizpůsobivostí postaral o to, aby jím i zůstal.


Recenze již zveřejněná na xplaylist.cz
reagovat