Pospíšil, Luboš - Můžem si za to oba (1998)

Luboš Pospíšil ve své dlouholeté kariéře nahrávkami rozhodně neplýtvá a také mezi nás nikdy nevypustil žádný hudební ani textový škvár! Toto album natočil v r. 1997 se skupinou Bio-graf a je na něm několik opravdových skvostů. Drtivou většinu osobitých textů dodal Pavel Šrut, hudba je téměř výhradně dílem Pospíšilovým.

Hned úvodní nostalgická vzpomínka Highway za Petrem Kalandrou s foukačkou Ondřeje Konráda určitě patří k oněm zmíněným skvostů a většinou mi nahání mrazení po těle. Následují dvě ´hitovky´: rock´n´rollovka Toulavá kočka a ve své době v rádiích často hraná Můžem si za to oba. Po nich přijde (pro mě) vrchol alba Pán Fatamorgán. Tu rozjede nádherné melodické kytarové sólo Pavla Jeřábka, který exceluje v této nádherné písni ještě několikrát. Jde o další smutné ohlédnutí, odzpívané s citem i grácií, které jsou Pospíšilovi tak vlastní... Trpaslík je příjemná, tak trochu hořce úsměvná věc. Loučení s Andělem zase lehce vznešená a kytarově zvonivá - alespoň zpočátku. Pak to kapela rozjede hezky zostra a zbytek skladby, až na několik závěrečných okamžiků, stojí k první části v naprostém kotrastu. Včelí královna je další příjemně melodická píseň, jíž dominují klávesy. Uprostřed noci složil hráč na klávesy Pavel Chaloupka a ten ji také zpívá. Je to rocková píseň, která album vhodně přitvrzuje. Další perlou je milostná balada Drahá, která je nádherná sama o sobě i díky saxofonovému vstupu Petra Venkrbce. Jack a Jim je svižná rocková píseň, smutný Příběh vypráví o jedné smrti a Johny a Jiří W. je až drsné blues na závěr alba s trubkou Mirka Jiřišty.

Pospíšil nám touto velice vyrovnanou kolekcí znovu dokázal, že je umělcem, který umí udělat nevtíravé, přesto krásně melodické písně. Některé si po jejich zaslechnutí dokážu broukat celé hodiny, a to bez odporu - ba s radostí.
reagovat