Dylan, Bob - The Freewheelin' Bob Dylan (1963)

Jak opatrně a neujasněně vyhlíží Dylanův o rok starší debut vedle svého následovníka. Na něm už máme co do činění ne pouze s talentovaným členem folkového revivalu, ale s výsostným originálem, osobností, která i nadále nepokrytě čerpá z amerických tradic, ale zároveň nabízí svůj vlastní neotřelý pohled na ní. Je příznačné, že ani v období, kdy byl všeobecně registrován a obdivován jako protestní zpěvák, se jeho tvorba takhle zjednodušujícímu oznámkování vehementně vzpírá.

Je pravda, že angažované songy Blowin' in the Wind, Masters of War, A Hard Rain's a-Gonna Fall či antirasistická filipika Oxford Town jsou právě tím, co se z této desky nejtučněji zapsalo do historie, ale zdaleka netvoří její jediný rozměr. Stejně působivé jsou i milostné písně smutnící nad odloučením jako Girl from the North Country, Don't Think Twice, It's All Right nebo Down the Highway, silně načichlá mississippským blues a tuláckou romantikou. A ještě bujněji se z omezující škatulky derou Talkin' World War III Blues a hlavně I Shall Be Free, plné sarkasmu a absurdit, tak příznačných pro Dylanovo následné textařské období. Ale ani ty protestsongy se nezasekávají u naivního levičáckého kázání. Možná největší perla desky, prorocká A Hard Rain's a-Gonna Fall je podstatně obecnější obžalobou nespravedlností světa, kterou pěchuje do drsně poetických a přece srozumitelných obrazů. Masters of War je adresnější, ale svou podmračenou monotónností stejně naléhavá.

I ve svém interpretačním pojetí má už Dylan jasno. Zatímco na prvním LP jakoby ještě nerozhodně zkoušel různé polohy, tady přestal imitovat černé bluesmany a vytvořil si vlastní styl, v němž neškolenou bezprostřednost doplňuje zaujetím a provázaností s textem. Slovní spojení, melodie nebo jejich části si stále nejednou vypůjčuje u svých předchůdců (to ostatně dělá dodnes), ale z cihel jiných staví vlastní, umělecky zcela původní stavby. Už v této chvíli je jejich skladatelská, textařská i interpretační komplexnost právě tím, co Dylana povyšuje nad drtivou většinu jeho jednostranněji talentovaných vrstevníků, a co z alba The Freewheelin' Bob Dylan činí vrchol jeho folkového období.
reagovat

Druhé album Boba Dylana jsem dostal od svého kamaráda z USA před několika desítkami let (huh... to to letí).
Znal jsem několik jednotlivých skladeb, ale album celé nikoliv.
Jiří Černý mi ale album osobně doporučil a protože k němu chovám respekt a úctu, tak jsem ho poslechl a tehdy si ho objednal.
BLOWIN´ IN THE WIND, GIRL FROM THE NORTH COUNTRY, MASTERS OF WAR, A HARD RAIN´S A-GONNA FALL, DON´T THINK TWICE, IT´S ALL RIGHT, OXFORD TOWN, CORRINA CORRINA a I SHALL BE FREE.... jsou jednoznačné folkové hity, které oběhly svět a patří do zlatého fondu všech folkařů s akustickou kytarou a foukací harmonikou asi dodnes.
Některé dnes znějí i u táboráků a možná na mejdanech těch dříve narozených. Ale ani zbytek alba není marný.
Asi je pro nepřipraveného třeba si zvyknout na Dylanův nosový hlas a občasné intonační prohřešky. Na druhé straně je tady cítit cit pro blues a všechno je výtečně zfrázováno.
Nic pro rockera... to je fakt.
V r. 1963 ale také nikoho nenapadlo, že v r. 1965 Dylan radikálně změní mapy a bude vystupovat s rockovou kapelou a jak o osm let později bude se dvěma ze skladeb z tohoto alba "ovládat" Madison Square Garden a celé rockové auditorium.
Jedinou nevýhodou alba byl jeho hodně špatně sejmutý zvuk... (není to případ Garyho Moorea) a tak neubírám v hodnocení, protože album je poselství
a má "vyšší cíle"...
reagovat