Dylan, Bob - The Times They Are a-Changin' (1964)

Dylanova hvězda září oslnivým světlem a i když ještě málokdo tuší jaká zbožštěná stálice z ní jednou bude, už teď je jasné, že minimálně folková scéna nalezla svého krále. Třetí album sice neobsahuje takové množství posléze kanonizovaných "hitů" jako The Freewheelin'..., ale méně nápadné není v tomto případě totéž co horší. Notoricky známá (u nás i díky Golden Kids) je samozřejmě titulní píseň, generační výzva prorokující období velkých změn. V jejím nádherném nápěvu se Dylan inspiroval keltskými baladami a není to na desce zdaleka jediný případ. Někteří purističtí kritici mu opět otloukali o hlavu různé skryté i zjevnější citace a výpůjčky, ale s tím vším Dylan už tenkrát pracoval naprosto originálním způsobem a tehdejší žehrání na nepůvodnost už dnes nikdo nebere vážně.

Album ale obsahuje vícero pozoruhodných písní, například ostře protiválečnou With God on Our Side relativizující pojem "spravedlivá válka", sociálně kritické obžaloby Ballad of Hollis Brown a North Country Blues, z biblických obrazů vycházející When the Ship Comes In nebo One Too Many Mornings, která se z převažujících angažovaných manifestů vymyká poněkud subtilnější lyrikou. Milostná témata předešlé desky jsou ale tentokrát v útlumu a protestní nota naopak převažuje. Bob Dylan je miláčkem levicově orientované mládeže i podobně smýšlejících starších kolegů jako je Pete Seeger a je bez nadsázky hlasem své generace. Jeho protestsongy jsou upřímné a naléhavé, ale také hudebně i literárně pečlivě promyšlené. Stal se ikonou a projekčním plátnem pro ideály mladých Američanů, brzy se ovšem mělo ukázat, že přesně o tohle nestojí.5
reagovat