Bathory - Twilight Of The Gods (1991)

To, co Quorthon načal na překvapivém zářezu Hammerheart, který v zásadě vymodeloval pagan metal (a na desce Blood on Ice, která snad měla být složena ještě před ním), dokončil na dalším zásadním albu Twilight of the Gods (1991). K odkazu této éry se dodnes hlásí až nepředstavitelné množství kapel a interpretů. Mrazí mě při pomyšlení, že jak Quorthon, tak Chuck Schuldiner, dva zásadní zakladatelé dvou větví metalu, nejsou již mezi námi...

Čtrnáctiminutový úvodní a titulní kolos patří skutečně do kategorie hymen, které se píší jednou za mnoho let, ale génius Quorthon neměl evidentně problém stvořit jich požehnané množství... Celá skladba je opět vlastně založena na zcela jednoduchém motivu, který se rozvíjí a plyne... Mocně zasekávané kytary, komorní pasáže akustiky a tradiční naléhavý vokál vytváří unikátní atmosféru. Text skladby, inspirovaný i Friedrichem Nietzschem, který je v závěru bookletu i citován, se vlastně ani netýká severské tématiky, ale světských záležitostí, lidskému pachtění se, falši, prolhanosti... lyrika alba se vůbec více posunula do této roviny, i když severská témata samozřejmě nezmizela. Through Blood by Thunder obsahuje úplně všechno, co mě na tvorbě kapely fascinuje - nádherný akustický úvod s basovými údery a pak vstup zkreslených kytar a parádní hymnus se vším všudy je na světě. Quorthonův hlas je naléhavý a v refrénu má sborovou sílu. Jednoduché, fascinující, maximálně účinné... Blood and Iron si půjčuje akustické téma z předchozí skladby a poté se opět typickým způsobem rozvíjí do hymnické podoby. Emocionální pasáž s akustickými vstupy ve druhé polovině skladby pak po zásluze patří k největším momentům alba. Opět neskutečné, jaká síla může vzejít z úplné jednoduchosti, zapojí-li se fantazie... Under the Runes je založena na výrazném rytmickém motivu, úvod obstarávají mocně zasekávané kytary, ale pak přebírá znovu úlohu hymnické znění. Quorthon si bere slovo s předlouhým kytarovým sólem. Skladba vzbudila nemalé kontroverze textem, popisujícím boje německých divizí SS pod znaky run, který Quorthon bral jako provokaci. To Enter Your Mountain je další klasický bathoryovský formát a asi nejvíce upomíná předchozí album, třeba takovou Baptised in Fire and Ice... V dokonalé souhře od začátku do konce opět pracují akustické a elektrické kytary, základní akustický motiv nevyleze člověku z hlavy ještě dlouho... Bond of Blood se vyzněním podobá Blood and Iron, valící se kytary a přímočaré bicí palby zde obkreslují kytarová sóla. Hlas Quorthona je skutečně maximálně naléhavý a má až trýznivé zabarvení. Závěr patří Hammerheart, volnému zpracování skladby Gustava Holsta, kterému Bathory vdechli emocionální, hymnickou, atmosférickou náladu a do závěru vložili typické melodické sólo... více než důstojný závěr alba.

Twilight of the Gods je instrumentálně kvalitnějším dovršením předchozí desky a má zřejmě trochu více monolitický charakter, v podstatě neobsahuje žádné kratší skladby. Unikátní soubor hymen, kvalitativně zcela na stejné úrovni s Hammerheart, tvořící s ním jakýsi dvojitý žánrový monolit. Jasně 5-hvězdičková záležitost...


reagovat

Cossack @ 18.05.2014 20:59:59
Ani zde nemám co dodat, abych neopakoval slova EasyRockera nebo svoje…
Těžko bych vybíral, kterou z šesti prvních „bathoryovek” mám nejraději, tahle ale byla první, která mi hodně přirostla k srdci a otevřela cestu i k těm starším a brutálnějším, jež jsem do té doby moc nemusel.
Dík za recenzi!

Kristýna @ 22.05.2014 16:48:12
Vždy mě potěší, když někdo referuje o kapelách, které jsou žánrově mimo původní zaměření webu, je to krásné obohacení. Když o tom ale tak přemýšlím, i Bathory byli svého času velmi progresivní kapelou - zasloužili se (spolu s dalšími) o vytvoření hned několika nových škatulek.

Já osobně bych byla pro to, aby se zde vyskytovalo více podobných profilů. Byly to koneckonců právě kapely hrající extrémní odnože metalu, které se zasloužily o mnoho inovací - nejen - v hudbě. Stačí se podívat na současnou DIY produkci.

EasyRocker @ 22.05.2014 18:14:02
Díky, Kristýno:-) Rozhodně, už jen změna stylu ze syrového, primárního black metalu na epický, rozmáchlý metal vyžadovala určitě odvahu, kterou samorost Quorthon tehdy měl. Už jsem byl v pokušení dát sem nějaké profily, ale stále se nedostává času :-( Snad někdy...

Něco málo přes rok po přelomovém albu "Hammerheart" vychází další vynikající nahrávka švédského černokněžníka Quorthona a jeho Bathory, nazvaná "Twilight Of The Gods". Je fakt, že dosud z dílny vikinského kovotepce nic špatného nevzešlo, ale jistým přešlapům se v budoucnu pochopitelně nevyhnul ani on.

To ovšem rozhodně není případ „Soumraku bohů”. Tenhle počin navazuje plynule na předchozí mistrovský kousek, pokračuje v jím vytyčené cestě a dál rozvíjí a obohacuje jeho přínos. Posun není sice nijak výrazný a obě nahrávky jsou si v mnohém podobné, v žádném případě však nejde o pouhé zopakování stejného modelu. V daleko větší míře jsou zde slyšitelné vlivy děl klasiků, zejména Richarda Wagnera, Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena a Gustava Holsta. Od posledně jmenovaného si dokonce Quorthon vypůjčil část skladby "Jupiter, The Bringer Of Jollity" ze suity "The Planets, op. 32", která, pod názvem "Hammerheart" a opatřena textem, album uzavírá.

"Twilight Of The Gods" je druhým počinem nového směřování kapely, proto se rovněž zde nachází čistý vokál, často podpořen sborovými zpěvy, akustické a pomalé pasáže, stejně jako rozmáchlé kompozice, v textech pak témata z vikinské éry, ale i Nietzschem ovlivněné úvahy v úvodní, bezmála čtvrthodinové skladbě, "Twilight Of The Gods".
Ačkoliv se nejedná (a ani nemůže jednat) o takové překvapení, jako u předchůdce, jde bezpochyby o významné a vysoce kvalitní dílo.
reagovat