Anekdoten - Nucleus (1995)

NE NE NE! Pryč s tím, co je tohle za divnou depresivní muziku, která se snaží tvářit jako nějaké sofistikované umění.

Přesně takhle může člověk reagovat po několika minutách strávených poslechem druhého alba švédských Anekdoten.

Silnou kávu nám na druhý pokus tihle northmenovci namíchali a pokud neznáme přesné příčiny proč se vydali tímto směrem, můžeme o pravém důvodu pouze spekulovat. Jedním z pádných vysvětlení může bý také fakt, že chlívek kapely svépomoci vystavěný a počmáraný uvnitř nápisy Island, Starless... nebo také Fripp is God, se začal třem chlápkům a jedné dívčině rychle zajídat. Nikdo nemá příliš rád pokud jeho výtvor široká veřejnost donekonečna k někomu přirovnává. V těchto i jiných souvislostech může jako absurdní vyzerať fakt, že stejně jako KC výrazně přitvrdili na albu Red, podobným krokem se v roce 1995 vydali také Anekdoten, tudíž paralela na své slavné předchůdce se opět nastavuje.


Touha vymanit se z okovů karmínového krále mohla být hnací silou při tvůrčím procesu tohoto alba. Alba, jež mělo kapelu nasměrovat na novou cestu a rádoby kritikům natrvalo přivřít nevymáchané čenichy.
Odvážný krok se v tomto směru vyplatil, ale co fanoušci? Chtěli od svých nových ikon slyšet právě tohle. Myslím že ano i ne. Mnohým fans vůbec nevadila cesta na kterou se kapela svým debutním albem vydala. Byla potěšena odkazem na svou oblíbenou kapelu a průsečík propojující staré s novým fungoval bezvadně.
Tentokrát jsou ovšem na vině prostředky, kterými se kapela pokouší přesunout na jinou kolej. Syrovost, frustrace, hněv, deprese vykukující za každým rohem a částečná změna výrazu nejsou tím největším lákadlem nahrávky. V těchto případech je tomu spíše naopak.


Vlastně jde o těžkou experimentální muziku, která se nedokáže zalíbit sama. Pokud ji budeme chtít ponížit, můžeme napsat, že jde o (ne)obyčejný kravál. Na straně druhé zůstává faktem, že toto album je daleko lepší a zajímavější než vypadá, než se tváří.
Jako umělecký výtvor se nedá docenit hned, bude to trvat měsíce, možná roky, ale kdo má dnes vůli po něčem takovém pátrat?

reagovat

Švédsko je krajina nielen s bohatou históriou, ale aj s rôznorodou hudobnou scénou od popu až po extrémne žánre. Aj progresívny rock sa tam hraje na vysokej úrovni a Anekdoten patrí medzi kapely, ktoré sa výrazne pričinili o dobré meno švédskeho progu. Ich príklon k tvorbe King Crimson a Van Der Graaf Generator nie je samozrejme žiadnym tajomstvom a zároveň je to okorenené typickým severským chladom a melanchóliou. Prvý album Vemod sa kvalitou nebezpečne blízko približuje klasickej doske Hybris od ďalších švédskych vizionárov Anglagard. V poradí druhé štúdiové dielo Nucleus nadväzuje na prvotinu, ale mám neochvejný pocit že skladby sú ešte komplikovanejšie. Kopec melotrónových zvukov vytvára bizarnú atmosféru a k tomu sa musia pripočítať aj veľmi variabilné hráčske výkony, a taktiež do špiku kosti premakané aranžmány.

Kým album Vemod naspieval komplet Jan Erik, tak Nucleus je vokálne trochu pestrejší a prispeli doň aj Nicklas Berg a Anna Sofi. Prvá nálož v podobe titulnej Nucleus premiešava tvrdosť s ponurými melódiami. Basa rezonuje ako z čias Yes a bubeník zasypáva nepravidelnými rytmami ako na bežiacom páse. Harvest sa po smútočných verziách prehupne do ťažkotonážnych plôch, v ktorých gitara vytvára neskutočné disharmónie. Trošku odľahčenia prinesie začiatok kompozície Book Of Hours, ktorá sa pohráva s pomalšími melódiami a následne zatlačí do steny nádhernými motívmi. Po tichej predohre Raft sa začne opäť kuť železo v inštrumentálnej Rubankh. Po tejto náročnejšej záležitosti sa skladba Here opäť zmieta v pocitoch skľúčenosti a beznádeje. Jemný spev a jednoduchšie aranžmány tentoraz viac otvoria náruč a celkom príjemne vyznejú aj husle. Potešujúca je taktiež dynamika v songu This Far From The Sky, kde sa muzikanti dokonale vyhrajú so svojim nástrojmi. Posledná In Freedom je niečo ako duet Jana Erika a Anny Sofi, zvuk má krásne šedivý retro feeling a trochu pohladí aj sluchové zmysly. Decentná rytmika sa netlačí vpred a husľové vyhrávky zaujímavo predkladajú zádumčivé melódie.

Nucleus je náročné dielo na počúvanie a taktiež nie je určené na každý deň. Tento typ hudby nemá komerčné ambície a vyhľadávajú to len tí, ktorí sa radi šprtajú v menej známych albumových klenotoch bez ohľadu na dekádu. Na to v akom roku je to vydané má celkom obdivuhodnú produkciu a je vidieť, že Švédi si na toto potrpia. Navyše majú lepšie zázemie pre tvorenie hudby a tak sa toto veľké pozitívum premieta do slobodného ničím nezaťaženého hudobného prejavu. Nucleus hodnotím reálne na 4,5 hviezdičiek.
reagovat

honanek @ 02.11.2013 15:49:09
Jako tradičně bezvadná recenze.
Já bych dal plný počet,protože Anekdoten je moje parketa.

zdenek2512 @ 02.11.2013 16:13:58
Slavo zdravim opet prima recenze, hodne se mi libi debut, to jsou v podstate Crimsni :-)

diesbies @ 02.11.2013 20:28:35
Pěkně napsáno, Anekdoten mám rád.

Mayak @ 03.11.2013 14:48:17
"Vemod" a "Nucleus " sú najvýznamnejšie albumy ANEKDOTEN, ten prvý kvôli nekonečnej crimsono/melanchólii, "Nucleus", ako ich najživočíšnejší a aj najsurovejší prokukt. Všetko je subjektívne a čas názory ľudí často mení, ale u mňa je toto záležitosť na plný počet ...a ... "for ever" ...
..a videl som ich naživo v krakovskej Rotunde práve pred 10 rokmi ...fenomenálne ...